Herečka Jitka Čvančarová a režisér Václav Marhoul jsou patrony festivalu Mezi ploty FOTO: Pavel Šmejkal / FORUM 24
FOTO: Pavel Šmejkal / FORUM 24
ROZHOVOR / O víkendu 30.–31. května se v areálu psychiatrické nemocnice v pražských Bohnicích koná už tradičně festival Mezi ploty, který bude plný hudby, divadla a setkávání. Deník FORUM 24 je mediálním partnerem tohoto unikátního kulturního eventu, o němž jsme hovořili s jeho patrony, totiž herečkou, zpěvačkou a filantropkou Jitkou Čvančarovou a režisérem a scénáristou Václavem Marhoulem. A to nejen o festivalu, ale také o české politické kultuře a atmosféře ve společnosti. „Tak jako se trénují svaly, je dobré posilovat i náš charakter“, říká Čvančarová. A Marhoul dodává: „Pro lidi jako Miloš Zeman, Václav Klaus nebo Andrej Babiš je humor jedním z největších nepřátel.“
Jste společně patrony festivalu Mezi ploty, jehož posláním je bořit bariéry. Co to pro vás znamená a kde aktuálně vidíte v české společnosti nejvyšší hradby rozdělení?
JČ: V neziskovém sektoru jsem aktivní dvacet let, věnuji se pacientům s nemocí motýlích křídel, jsem vyslankyní UNICEF a angažuji se i v dalších projektech, které většinou pomáhají nemocným dětem. Po těchto zkušenostech mohu s naprostou jistotou potvrdit, že boření jakýkoliv bariér oddělujících od společnosti lidi různě handicapované, fyzicky či duševně, je oboustranně přínosné. Pro zdravou společnost je to dokonce nutné. K tomu bych si dovolila přidat opravdu velký vykřičník.
Jenže nám bohužel v poslední době vyrostlo hodně nových bariér, což souvisí i s úpadkem politické kultury, která s novou vládou hledá další dno. Jsem z podstaty člověk, který obrušuje hrany, takže je pro mne těžké pozorovat jejich vyostřování. Bohužel se to děje dole i nahoře, jde to obousměrně, začíná to už tím, jak spolu lidé mluví, jaké mají vztahy a jak rychle dokáží přejít až do agresivity. Myslím, že je třeba hledat každodenní radosti i v maličkostech, hlavně mít k druhým lidem respekt a častěji vyjadřovat vděčnost.
VM: Festival Mezi ploty je výjimečná záležitost, pokud vím, tak nic podobného jinde v Evropě neexistuje, a právě svým zaměřením na problematiku duševního zdraví se od ostatních festivalů odlišuje. Žijeme teď v opravdu těžké době, která nás všechny bez rozdílu neuvěřitelně po duševní stránce zatěžuje. Duše dokáže bolet úplně stejně jako tělo. Duševní traumata a zranění mají daleko větší a trvalejší následky než třeba zlomená ruka nebo noha. Navíc myslím, že psychiatrická a psychologická péče byla v České republice oproti klasické medicíně dlouhodobě podceňována. Jsme svědky toho, že současným stavem jsou velmi silně zasaženy i děti, pro něž je shánění odborné pomoci takřka „mission impossible“.
Myslím, že není spravedlivé, když jsou dnes mladí lidé pejorativně označováni jako takzvané „sněhové vločky“. Určitá neodolnost se týká nás všech, bez ohledu na generace, které dlouhá desetiletí žily v míru a poslední dekády i v relativním blahobytu. Jenže přišel covid, pak vypukla agresivní válka Ruska proti Ukrajině, následovaly ekonomické otřesy, růst cen, inflace a podobně. Nyní k tomu přibyl i válečný konflikt na Blízkém východě. Jinak ještě k tomu, co říkala Jitka. Ano, jednou z největších bariér v české společnosti, která sice není nová, ale která nicméně díky anonymitě na sociálních sítích graduje až do až neuvěřitelných podob, je vulgarita a agresivita. A to nejen v obecné mezilidské komunikaci, ale zásadně v politické kultuře. Může za to právě určitá sorta politiků, kteří se postupně vyrojili, přičemž Miloš Zeman je podle mne hlavním strůjcem a jakýmsi otcem-zakladatelem tohoto odpuzujícího stavu.
Jedním z témat festivalu je odolnost společnosti. Jak ji posilovat? Kde hledat inspiraci?
VM: V první řadě je nutné vůbec pojmenovat náš problém. V Evropě se hlavně kvůli ruské válce proti Ukrajině neuvěřitelně zhoršila bezpečnostní situace. Rusko se ukázalo jako nenapravitelně barbarský agresor. Ale naše současná politická reprezentace prostě oznámí, že my tady máme mír, chceme mír, nebudeme dodržovat naše závazky v NATO, a proto nejsme Ruskem nijak ohroženi. To, že někde umírají lidé, prý není náš problém. Jen ať se tam klidně všichni povraždí, nás se to netýká. To je postoj pštrosa, který strčí hlavu do písku, ačkoliv, jak známo, pštros to ve skutečnosti vůbec nedělá. Oficiální politikou se staly ustrašená netečnost, populistický nezájem a zbabělé národní sobectví.
JČ: Zatímco opačná cesta, která podle mne vede k odolnosti společnosti, vyžaduje empatii, vciťování, soucit, určitou velkorysost vůči druhým. Začíná to už na ulici, když vyjdete ze svého domova. Mám velký dar v rodině, v níž jsem vyrůstala. A myslím si, že lidskou vstřícnost a ušlechtilost je třeba trénovat. Tak jako se trénují svaly, je dobré posilovat i náš charakter a základní lidské a občanské hodnoty.
VM: Dovolím si dát příklad. Se všemi svými dětmi jezdím od jejich tří let na vodu. A jede se, ať se děje cokoliv. Může pršet celý týden, můžete mít pak i mokrý spacák, může být zima a klidně i sněžit. Ale my na tu vodu prostě stejně vyjedeme. Duševní odolnost totiž souvisí i s tou fyzickou. V obou případech ji posilujeme, když sami sebe vystavujeme takzvaně nekomfortnímu stavu. Jinak vás i maličkost může rozhodit, nebo dokonce zničit. Zvyšovat odolnost znamená říkat si pravdu. A pravda je velice často nekomfortní. Odolnost jedince i společnosti nikdy neposílí zamlčování, popírání, překrucování a nalhávání si.
Festival Mezi ploty je od svého vzniku také výrazem občanské odvahy. Jak jsme na tom dnes v Česku s odvahou? Vy dva se ve veřejném prostoru vystupovat nebojíte.
JČ: Odvaha, pokora a disciplína. To jsou takové tři věci, které vždycky zmiňovala moje babička Emilka. Podle mne jde o tři základní pilíře, které propaguje i slovenský psycholog Maroš Vago. Bude i jedním z našich hostů v debatách na festivalu Mezi ploty. Když ho slyším, tak se mi vracejí slova mojí babičky.
VM: Odvaha se rodí z pocitu zodpovědnosti. Z úplně základních vlastních odpovědí na otázky typu: Co je pravda, co lež? Co je dobro, co zlo? K tomu, aby člověk byl řekněme odvážný, tak se musí o něco opřít. A pokud nemá základní pojmy a principy vyjasněné, tak ani nemá důvod, proč by měl být odvážný. Mluvíme tady o občanské odvaze. To znamená, že jste nejen schopen vystoupit někde veřejně a říct věci, které se lidem nebudou líbit, ale dost možná budete při tom stát proti všem. To je potom odvaha. Vystoupit jmenovitě za sebe se svojí pravdou, která jistě nemusí být ta jediná. Tou největší odvahou je bezesporu situace, kdy například čelíte fyzickému ohrožení. Pro mne je jedním z nejodvážnějších lidí člověk, kterého známe jen z fotografií, muž se dvěma igelitovými taškami stojící v roce 1989 proti tankům na náměstí Nebeského klidu v Pekingu. Souvisí to i s vlastní sebeúctou, bez níž nelze ten barák jménem odvaha nikdy pořádně postavit.
Záštitu nad festivalem Mezi ploty tradičně přebírá ministerstvo kultury. Co s vámi dělá fakt, že v čele ministerstva nyní stojí nekulturně se projevující Motorista Oto Klempíř?
VM: Předpokládám, že pan Klempíř o tom ani neví. O tom jsem naprosto přesvědčený.
Vy budete na festivalu společně moderovat několik debat. Kdo jsou vaši hosté?
VM: Letos s Jitkou moderujeme tři debaty, v nichž máme celkem čtyři hosty. Tím prvním bude Darja Stomatová, která jako reportérka České televize informuje z Ukrajiny o probíhající rusko-ukrajinské válce. Je to pozoruhodná, křehká a zároveň velmi statečná žena, kterou hluboce obdivuji, má náš respekt a úctu. Její reportáže z Ukrajiny postrádají kalkul válečných zpravodajů, naopak z ní cítíte opravdovou empatii vůči utrpení lidí. Darja je autentická, přestože válka se vždycky nějak podepíše na duši člověka. Jedno z témat, které budeme v debatě rozebírat, je smrt, utrpení a umírání.
JČ: Ve druhé sobotní debatě budeme mít jako hosta už zmiňovaného slovenského psychologa Maroše Vaga, který je takový průvodce lidskými dušemi, protože se kromě klasického evropského psychologického přístupu zabývá i zkoumáním šamanského vhledu pocházejícího z Jižní Ameriky. Vnímám ho jako člověka-hledače, který autenticky hledá cesty, jež by lidi pravděpodobně vůbec nenapadly. Dnes je samozvaný šaman kdekdo. Ale to, jakým způsobem přistupuje k pochopení složitosti lidské duše Maroš Vago, není založeno na byznysu, ale na pokorné službě lidem. Pro nás i návštěvníky to bude nesmírně zajímavé. A závěrečná nedělní debata bude onou pověstnou třešničkou na dortu, řekněme až obrovským darem pro všechny. S vděčností v naší debatě přivítáme slovenskou prezidentku Zuzanu Čaputovou a českého prezidenta Petra Pavla.
VM: Oba, paní prezidentka i pan prezident, byli a jsou neustále vystaveni všemožným tlakům, a to nejen v rámci politického boje. Jejich úvahy a myšlenky a právě i jejich zkušenost bude v rámci našeho přemýšlení o duševním zdraví velice přínosná. Pro mne osobně oba symbolizují hlavně laskavost, skromnost a kulturní úroveň vzdorující sprostotě. Jinak všichni jmenovaní vystoupí v rámci našeho debatního bloku s názvem „Tuláci po hvězdách.“, který je inspirován slavným románem Jacka Londona. Odkazuje k odvaze, kdy i zmučený člověk živořící v okovech je schopný stát se svobodným skrze osvobození své duše.
JČ: Takže v sobotu a v neděli určitě přijďte na festival Mezi ploty a budete se s námi toulat mezi hvězdami, tam, kde láska překonává čas i prostor.
Máte obavu ze současných falešných mesiášů? A jak sami zacházíte se skutečností, že i vy dva máte ve společnosti určitou autoritu?
JČ: Bohužel jsou na světě i osoby, které říkají svou lež tak autenticky, poněvadž jí v danou chvíli samy věří, že mají na určité lidi obrovský vliv. Když se podíváte na projevy Adolfa Hitlera, tak on absolutně věřil tomu, co říká. A to je velmi nebezpečné. Bohužel se tento druh manipulace znovu a stále více projevuje i v demokraciích, a například i pan Babiš někdy mluví tak, že to vypadá, jako by některým svým pokrouceným tvrzením v tu chvíli i věřil. Alespoň já to tam vidím a myslím, že už za dnešní situace nelze omlouvat jeho voliče. Promiňte, ale každý má svou zodpovědnost. Všichni, kdo jsou voliči stran Babišovy vládní koalice, jsou v nějaké míře spoluzodpovědní za destrukci politické kultury v naší zemi, která je evidentní. Když někdo volí znovu někoho, kdo už tolikrát lhal, tak proto nemám omluvenku. Je přece nutné mít nějakou sebeúctu.
VM: Když už jsme zmínili Hitlera, připomenul bych v této souvislosti i Goebbelse. Jeho předválečné projevy jsou plné slov o svobodě a míru. To, jakým způsobem manipuloval s lidmi, ale i s představiteli západních demokratických vlád, je až identické s tím, jak se zaklíná mírem a dobrými úmysly Vladimir Putin. Každý takový zásadní rozpor mezi slovy a činy by pro nás měl být signálem, že něco není v pořádku. Právě dnes jsme svědky toho, jak čeští fašisté, třeba z SPD nebo PRO, manipulují a žonglují se slovy jako svoboda, cenzura a demokracie. A mávají u toho na svých absolutně antisystémových shromážděních českými vlajkami.
Součástí festivalu Mezi ploty je každoročně i tzv. zóna smíchu, kde se pěstuje humor. Není vlastně humor lékem na nemoci duše jednotlivce i společnosti?
JČ: Humor je lékem na naše zbytnělá ega, je to základ pro to, abychom se nebrali tak vážně a pustili si sebeironii do života. Pak už tolik nesoudíme šmahem sebe a druhé, máme větší vnitřní klid a nadhled. To je dobrá cesta i k rozumnému úsudku. Takže humor je potřeba čím dál tím víc. Slyšeli jste někdy vyprávět Václava Klause nějaký vtip?
VM: Humor a satira jsou jeden z nejsilnějších nástrojů k tomu, abychom byli dobrými lidmi. Řada demagogů a autoritářů vůbec neví, jak humoru čelit. Když na ně vytáhnete humor, náhle netuší, co si počít. Dodnes si pamatuji, jak jsem se smál, až mi tryskaly slzy, když moji kamarádi ze skupiny Ztohoven vyvěsili na Pražském hradě na protest proti Zemanovi rudé trenýrky. Pro lidi jako Miloš Zeman, Václav Klaus nebo Andrej Babiš je humor jedním z největších nepřátel. A na festivalu Mezi ploty nebude o legraci nouze, vystoupí například Ester Kočičková nebo divadelní soubor Vosto5. Program je doslova nabitý a bude to fantastické. Přijďte, i kdyby pršelo! Podle předpovědi pršet nebude. Naopak. Takže čekejte slunce na nebi – a s ním i ono pověstné slunce v duši.
