Poslankyně Markéta Pekarová Adamová oznámila, že bude kandidovat na místo předsedkyně TOP 09. Současný šéf strany Jiří Pospíšil své křeslo obhajovat nebude. Proti Adamové bude stát senátor Tomáš Czernin. Už proběhly přestřelky na Twitteru a všichni se předhánějí v argumentech, proč je právě jejich favorit lepším výběrem pro stranu. Podívejme se tedy, o co se v Topce ve skutečnosti hraje.
Tou první dobrou zprávou je, že předsedou již nebude Pospíšil. Stranu se mu nepodařilo stabilizovat, nebyl schopen přijít s dostatečně zásadními tématy, která by prosadil do veřejného prostoru, a dal přednost místu europoslance, na které jako předseda celostátní strany prostě a jednoduše kandidovat neměl. Ať tedy vyhraje kdokoli, bude už jen změna pro TOP 09 dobrou zprávou.
A nyní začněme dámou. Markéta Pekarová Adamová je v TOP 09 od jejího počátku. To je samo o sobě pozitivní, nedá se tedy říci, že by se z neznáma objevila postava, která má stranu spasit. Je také zjevné, že se alespoň z postu poslankyně velmi snaží mluvit o tématech, která jsou pro Českou republiku důležitá, a mnoho jejích sněmovních projevů rozhodně stojí za povšimnutí. Adamová se neschovává za “my nejsme Antibabiš”, ale zdatně poukazuje na to, co vlastně oligarcha v čele státu znamená.
Adamové je vyčítáno, že dva roky veřejně deklarovala, že chce dát přednost založení rodiny, a proto se předsedkyní strany stát nechce. Ať už názor změnila, nebo se rozhodla obě role kombinovat, naprosto není vhodné se jí na to ptát, je to čistě její soukromé rozhodnutí. Za pozitivní se dá jistě označit i fakt, že jasně říká, že je pro společnou kandidátku demokratických stran. Otázkou je, jestli by byla v čele TOP 09 dostatečně výrazná a nešla by naopak v Pospíšilových stopách – ostatně slyšeli jste od končícího šéfa TOP 09 v posledních týdnech a měsících něco důležitého či zajímavého?
To, co je nespornou výhodou Tomáše Czernina, je jeho rodinná historie a osobní kredit, což jsou aspekty pro velkou část voličů strany, jejíž výraznou tváří a spoluzakladatelem je Karel Schwarzenberg, nepochybně důležité.
Czernin by také jakožto politik spíše konzervativnější orientace dobře navázal na směřování strany z doby jejího největšího vzestupu. Konzervativní přístup by mohl straně prospět zejména ve spolupráci s ODS a KDU-ČSL, o které se mluví čím dál tím hlasitěji, zároveň u něj stejně jako u jeho konkurentky chybí jistota toho, zda bude silným lídrem, který dokáže zaujmout voliče a přesvědčit je o tom, aby volili právě TOP 09.
Situace v TOP 09 je nepochybně pozoruhodná. Už poměrně dlouho se nestalo, abychom si před sjezdem některé z parlamentních stran nebyli v podstatě jisti tím, kdo ji povede (a to je řeč o stranách demokratických, nikoli o podnikatelských projektech). V TOP 09 se také střetnou fakticky dva proudy, i když mnohem méně vzdálené, než se může na první pohled zdát.
Czernin se sice na sociálních sítích do Adamové “opřel”, což – stejně jako jiné malé, ale přesto viditelné spory – poměrně malé straně příliš neprospívá. Naproti tomu nejsilnější a nejviditelnější osobnost TOPky Miroslav Kalousek deklaroval, že by mohl kandidovat na post prvního místopředsedy, avšak pokud se pro tuto kandidaturu rozhodne ten z kandidátů, který se nestane předsedou, z volby odstoupí v jeho prospěch. Od Kalouska je to gesto, které je nutné ocenit jako krok směrem k větší jednotě strany.
Ať už TOP 09 po sjezdu povede kdokoli, je třeba říci, že takováto proevropsky naladěná strana je v české politice potřebná. Rozhodně nebude existovat, pokud její voliči budou sledovat vnitrostranické rozmíšky na sociálních sítích, stejně jako by bylo velkým problémem, pokud by se nakonec nepodařilo vytvořit společnou kandidátku, která má šanci vyhrát volby a jejíž součástí by TOP 09 byla. Ale byla by škoda, kdyby strana tuto šanci zahodila.
