Boris Johnson a Volodymyr Zelenskyj v Kyjevě 9. dubna 2022 FOTO: President of Ukraine / Wikimedia Commons / volné dílo
FOTO: President of Ukraine / Wikimedia Commons / volné dílo
NÁZOR / Andrej Babiš se z neznámého důvodu rozhodl oprášit jednu z nejvytrvalejších lží o válce Ruska proti Ukrajině. Tvrdí, že mírová dohoda mezi Ruskem a Ukrajinou byla na jaře 2022 prakticky hotová, jenže ji údajně smetl ze stolu Západ – konkrétně tehdejší britský premiér Boris Johnson při své návštěvě Kyjeva. Tahle historka se už roky rozpadá při sebemenším kontaktu s realitou. Ukrajina ji odmítá, Londýn ji odmítá a žádné důkazy pro ni neexistují. Přesto ji český premiér bez mrknutí oka přebírá a šíří dál.
„Mělo by se jednat s Ruskem?“ zazněla otázka v pořadu televize Nova. „Určitě, musí to mít diplomatické řešení. Ta dohoda byla blízko v dubnu 2022. Potom přišel Boris Johnson, podle různých informací, Ukrajinská pravda to, myslím, zveřejnila, a v podstatě tam byl zájem, aby byl ten konflikt,“ odpověděl Babiš.
V Rusku samozřejmě nezůstalo bez povšimnutí, že český premiér převzal jejich propagandistickou tezi. „Babiš také prohlásil, že v roce 2022 byla kvůli vnějšímu zásahu promarněna šance na mír mezi Ruskem a Ukrajinou. Podle jeho slov byly Kyjev a Moskva v dubnu 2022 co nejblíže uzavření mírové dohody, ale proces byl narušen zásahy západních partnerů Ukrajiny. Přímo za to obvinil tehdejšího britského premiéra Borise Johnsona. Po jeho návštěvě Ukrajiny nebyly jednání dovedeny do konce a šance na rychlé ukončení války byla ztracena,“ citují Babiše ruské stránky Eurasia Daily.
Jenže co se skutečně stalo na jaře 2022?
Především: žádná finální mírová smlouva připravená k podpisu tehdy neexistovala. Po zahájení ruské invaze proběhlo několik kol jednání – nejprve v Bělorusku, později v Istanbulu. Šlo ale o velmi hrubé náčrty možného řešení, ne o hotový mír. Strany se neshodly na zásadních věcech: Krym, hranice, bezpečnostní záruky, demilitarizace. Mluvit o „dohodě na dosah“ je prostě nepravda.
Za druhé: Boris Johnson v dubnu 2022 do Kyjeva nepřijel „zastavovat mír“. Přijel vyjádřit politickou podporu napadené zemi, slíbit pomoc a zdůraznit sankce proti Rusku. Volodymyr Zelenskyj tehdy britskou podporu ocenil a znovu mluvil o tom, že Ukrajina potřebuje reálné bezpečnostní záruky.
Za třetí: samotný Volodymyr Zelenskyj opakovaně popřel, že by ho Johnson odradil od míru nebo že by jeho návštěva byla rozhodujícím momentem. Podle Zelenského to „nedává logiku“ – jednání tehdy nebyla ve fázi, kdy by je mohl jeden západní politik shodit ze stolu.
Proruské a ruské zdroje se snaží vyprávění o Johnsonově roli udržovat při životě. Často se přitom odkazují na vyjádření Davida Arachamiji z ukrajinské delegace. Jenže i ta jsou vytrhávána z kontextu. Arachamija sám přiznal, že Ukrajina tehdy neměla mandát podepsat konkrétní smlouvu a že ruské požadavky byly nepřijatelné. Žádný „zrazený mír“ zkrátka nebyl. (Odkaz na RT ZDE, kvůli blokování RT v Evropské unii ale nemusí každému fungovat.)
Závěr je jednoduchý: neexistuje žádný důvěryhodný důkaz, že Boris Johnson zastavil konkrétní dojednanou mírovou dohodu v dubnu 2022. Jednání byla nehotová, plná rozporů a bez shody na klíčových bodech. Role Západu spočívala v podpoře Ukrajiny, ne v sabotování míru. To potvrzují i přímá vyjádření Zelenského a Johnsonovo označení celé historky za ruský nesmysl a propagandu.
Proč tedy Andrej Babiš opakuje tvrzení, které do puntíku odpovídá ruské propagandě a zároveň staví Ukrajinu do role viníka války? Nejvlídnější vysvětlení je prostá neinformovanost. Jenže tahle lež se opakuje už čtvrtým rokem a stejně tak dlouho vyvrací. Pokud o tom premiér neví, vypovídá to o jeho rozhledu. Druhá možnost je ještě o něco horší. Babiš možná ví, jak to bylo, ale snaží se vyjít vstříc proruské části politické scény, zejména SPD Tomia Okamury, případně části vlastních voličů, kteří mají pro Rusko nějakou iracionální slabost.
Během kampaně Babiš opakovaně používal protiukrajinská tvrzení a nepřestal ani po nástupu do funkce premiéra. Zpochybňuje například přínos ukrajinských uprchlíků pro českou ekonomiku, přestože data jasně ukazují, že do systému odvádějí víc, než z něj čerpají. Statistiky by prý bylo potřeba ještě „očistit“.
Ať už je motivace jakákoli, výsledek je stejný: další ostuda na mezinárodní scéně. Jako by někteří politici uvěřili, že Rusko směřuje k vítězství a je třeba se tomu přizpůsobit. Nic takového se ale neděje. Přizpůsobit bychom se měli realitě a neměli bychom naletět primitivním ruským lžím. Zda je realita něco, co vláda Andreje Babiše, SPD a Motoristů vůbec zajímá, zůstává ovšem otázkou. Zatím to celé spíš připomíná nepovedené kejkle amatérských iluzionistů bez valných schopností a morálky.
