Pandemie covidu-19 se opět po roce vrací v téměř stejné intenzitě jako vloni. Jsou opatření, která vláda zatím nařídila, správná a přicházejí včas, bylo by správné zavést povinné očkování či proč už si nesmíme dovolit další lockdown? V rozhovoru pro FORUM 24 odpovídal MUDr. Roman Kraus. Bývalý ředitel Fakultní nemocnice Brno a nynější předseda senátního výboru pro zdravotnictví také řekl, zda usiloval o post ministra zdravotnictví.
Pane doktore, čísla nakažených covidem opět prudce stoupají, dala se taková situace očekávat?
Ano, dala. Již v září predikce biostatistiků varovaly před tímto vývojem.
Postupně přibývají i nová a nová vládní opatření, přicházejí podle vás včas a s dostatečnou razancí?
Tato opatření řeší už jen následky hlavního problému a příčiny současného stavu – nízké proočkovanosti naší populace. Některá přicházejí pozdě. Například zkrácení platnosti negativního výsledku testu na covid-19, zpoplatnění těchto testů, pokud nejsou prováděny ze zdravotní indikace. Pozdní navyšování kapacity očkovacích center, adresné oslovování neočkovaných a jejich registrujících praktických lékařů a mnohá další.
Někteří odborníci tvrdí, že se opakuje situace z loňského roku a máme se připravit na krizi, kterou jsme si zažili vloni. Souhlasil byste s tímto tvrzením?
Více méně ano. Situace je velmi podobná. Podstatný rozdíl je v tom, že loni nebyl nikdo očkován. Podíl pozitivně testovaných, kteří byli hospitalizováni a dostali se do těžkého stavu s nutností poskytnutí intenzivní péče nejvyššího typu, byl podstatně vyšší než nyní.
Má Adam Vojtěch pravdu, když říká, že v současnosti se jedná o „pandemii neočkovaných“?
Částečně ano. Bohužel řada očkovaných je hospitalizována i v těžkém stavu. Nenaplnil se původní předpoklad délky trvání imunity po očkování. Jednak je to konstrukčně nový typ vakcíny, jednak původní virus mutoval v dnes u nás nejrozšířenější variantu delta.
Očkování je ve společnosti čím dál víc diskutovaným tématem. Místy se zdá, že lidi dost radikálně rozděluje. Jak se zachovat k lidem, kteří vakcinaci odmítají, je nutné jim očkování přikázat?
Jsem proti povinnému očkování, ať už plošnému, či selektivnímu v definovaných skupinách. Musíme aktivně vysvětlovat prospěšnost očkování. Využít všech cest přesvědčování. Opakovaně vysvětlovat dopad antivaxerů na společnost a jejich nejbližší. Svoboda je nutně spjata s odpovědností za své chování a činy.
Někteří lidé podléhají dezinformacím, které se šíři nejen na sociálních sítích, ale také v mediálním prostoru. Jak má laická veřejnost poznat, komu se dá věřit, když je dnes epidemiologem každý druhý?
To je opravdu nelehké. Rozlišit pravdivé informace od dezinformací. Tímto směrem by měla být zaměřena masivní informační kampaň. Nejen očkovací, též kampaň vyvracející nepravdivá a lživá tvrzení o škodlivosti očkování, o pseudolécích a jiných nesmyslech.
Často zmiňovaným pojmem, v souvislosti s covidem, je takzvaný lockdown. Jak se na tohle téma díváte vy?
Další lockdown nesmíme připustit. Jeho následky socioekonomické, dopad na psychické zdraví všech, dopad na děti, by byl nevratný.
Kandidát na ministra zdravotnictví Vlastimil Válek například hovořil o možném lockdownu neočkovaných osob nad 60 let. Líbilo by se vám takové opatření?
Nelíbilo, byť v Rakousku to je nově zavedené. Profesor Válek o tom mluvil v jiném kontextu. Že se toho obává, ale že to nechce. Navíc dopad tohoto opatření není vyhodnocen.
Jako bývalý ředitel Fakultní nemocnice v Brně máte zkušenost s vedením velkého špitálu. Dá se nějak dopředu připravit na stejnou situaci, která zdravotnická zařízení potkala vloni? Mají vůbec ještě lékaři a sestry dost sil to zvládnout?
Jsem přesvědčen, že po loňské zkušenosti jsou managementy zdravotnických zařízení připraveny a vědí, co mají dělat. Znají své možnosti a kapacity. Zda již opakovaně přetížení lékaři a sestry to stejně fyzicky i psychicky zvládnou, to si nedovolím předpovědět. Při jejich vysoké osobnostní integritě tomu jen věřím.
Jak by se měl zachovat stát? Jsou mimořádné odměny dostatečnou pomocí, nebo je třeba ihned začít systémově řešit nedostatek zdravotnického personálu?
Mimořádné odměny jsou správným oceněním jejich práce. Ale nedostatek a vyčerpání personálu neřeší. Možná jen motivují k tomu, že si „sáhnou na dno“. Nedostatek personálu je třeba řešit řadou kroků. Změnami v postgraduálním vzdělávání lékařů, v pre- i postgraduálním vzdělávaní nelékařských zdravotnických pracovníků. Změnami v organizaci práce. Změnou struktury zdravotnických zařízení. Změnou podmínek a pobídek pro příchod těchto pracovníků ze zahraničí.
Dokážete si představit, co by se stalo, pokud by vláda nařídila zdravotníkům povinné očkování? Došlo by k odlivu zaměstnanců z nemocnic?
Jak jsem již řekl, jsem proti povinnému očkování. A ano, i tento efekt lze očekávat. Přinejmenším to, že někteří lékaři a sestry by po přechodnou dobu nemohli ve zdravotnických zařízeních pracovat, a to by jejich nedostatek ještě prohloubilo.
Jako lékař i ředitel fakultní nemocnice máte velké zkušenosti, které zúročujete v senátním zdravotnickém výboru jako jeho předseda. Neměl jste ambice se ucházet o post ministra zdravotnictví ve vládě Petra Fialy?
Tyto ambice jsem neměl.
Pokud byste stál v čele českého zdravotnictví, co by byly vaše první tři kroky ve funkci?
Protože jsem neměl ambice stát se ministrem zdravotnictví, nebudu spekulovat, co by byly mé první tři kroky, a nepřímo tak nového ministra úkolovat.