Alena Schillerová (ANO) FOTO: ČTK / Petr Švancara
FOTO: ČTK / Petr Švancara
GLOSA / Alena Schillerová se znovu vydala na hrdinskou výpravu za živnostníky, ozbrojena nejpevnějším štítem populismu, tedy tvrzením, že nižší odvody jsou vždycky dobré, všude a pro všechny. Vytáhla starý osvědčený gramofon a zahrála mnohokráte ohranou desku „Bojím se o živnostníky“. Pokud někdo doufá, že zazněla aspoň malá melodie rozumu, doufá zbytečně. Vyšly jen další populistické tóny o tom, jak stát ubližuje lidem „na vlastních nohou“, zatímco realita si tiše sedí v koutě a čeká, až si jí někdo všimne. Třeba té drobnosti, že když dnes platíte míň, zítra taky dostanete míň.
Schillerová vsadila na osvědčenou taktiku. Stačí to říct dostatečně nahlas, ideálně u toho vypadat rozhořčeně a pohazovat patkou padající do očí. Pak už není třeba řešit nepříjemné maličkosti typu matematika, demografie nebo elementární logika důchodového systému. Lidé „na vlastních nohou“ přece slyší hlavně na to, že jim dnes zůstane v peněžence o pár stovek víc. Co bude za dvacet nebo třicet let, je zjevně dle ministryně financí detail pro hnidopichy.
Marian Jurečka se snažil připomenout, že důchodový systém opravdu není kouzelný hrnec na konci duhy. Když z něj víc berete a míň do něj dáváte, někdo to zaplatit musí. Schillerová se tváří, že nižší odvody jsou dar z nebes, který vznikl někde mezi tiskovou konferencí Agrofertu a facebookovým statusem s pávy. Zapomíná ale dodat, že je to dar na dluh. A s mastnými úroky splatnými ve stáří.
Takže jsme zase u „klasiky“ hnutí ANO – daně jsou zlo, odvody ještě větší zlo a rozpočet? Ten se nějak zařídí. Nejlépe sám. A když ne, vždycky se dá říct, že se jen půjčovalo, nikoli zadlužovalo. Pak už by nám zbyla jen víra. Ta je totiž úplně zadarmo.
Možná by příště mohla „nejlepší ministryně financí jakou svět neviděl“ navrhnout úplné zrušení odvodů. Nebo rovnou daní. Vždyť proč se trápit detaily, když se to tak hezky poslouchá. Ekonomie je přece hlavně o pocitech. A těch mají populisté vždycky plnou pusu.
Muselo by se to totiž říct celé – že nižší odvody znamenají nižší nároky. A říkat celé věci není v populismu zrovna konkurenční výhoda. To by se pak mohlo stát, že někdo začne počítat.
Celá tahle debata připomíná trik kouzelníka, který vás přinutí dívat se na jednu jeho ruku, zatímco druhou vám vybere kapsy.