Dan Bárta: Naši zemi vede agrobaron č. 1

Roman "Black" Černý

Dan Bárta | FOTO: Roman "Black" Černý

Zpěvák Dan Bárta sleduje českou společnost roky z pozice hudebního matadora. V půlce března navíc se svou skupinou Illustratosphere vypustí do světa nové album Kráska a zvířený prach, které doprovodí i turné. Do víru událostí se ale dostává i díky pestré paletě zájmů. Po dokončeném studiu ekologie mluví o alibistickém přístupu současné reprezentace. Proč by se měla dodržovat pravidla hry? Kdy se přiklání ke konzervatismu? V rozhovoru pro FORUM hovoří nejenom o politickém populismu, ale vzpomíná i na svoje muzikálové začátky.

Pane Bárto, snad se neurazíte, když vám na začátek pogratuluji k nedávným padesátinám. Jak na ta léta prozatím vzpomínáte? Existuje něco, co byste udělal jinak?

No, s ohledem na to, že se mám momentálně celkem fajn, by asi byla chyba něco měnit, poněvadž bych se teď měl jinak. Tak já bych to nechal. I když bych možná méně prokrastinoval, víc se učil a tolik se nestresoval, nějaký drobnosti bych si vyjasnil předem, ale kdo to mohl vědět, že…

Pavel Hofman

Zmiňujete studium. V minulém roce jste dokončil studium ekologie. Co vás přivedlo zpátky do lavice? A jak se s nově nabytými znalostmi díváte na současnou debatu kolem klimatických změn?

Hezké články k tomuhle tématu píší Vojtěch Novotný nebo Radim Tolazs, s těmi v zásadě souzním – takže v kostce bych asi míň hektil a víc se věnoval hospodaření v krajině. Klimatické změny jsou nezvratným faktem. A oba zdůrazňují, že je dobré to rozdělit, jaký dopad mají na ekonomiku a jaký na přírodu samu. Způsoby hledání, jak z toho ven, se různí, často si protiřečí, končí ve slepé uličce, modely jsou jen modely a tak. Hrne se do toho spousta diletantství i hloupé úředničiny, a to by mohlo být v posledku spíše ke škodě. Ekologie je věda, ekologismus ideologie. Ale lepší je opravdu odkázat třeba na zmíněné dva pány – jsou v té věci fundovanější a mnohem pevnější ve formulacích než já. A k tomu studiu: protože se k tématům souvisejícím s ochranou přírody vyjadřuju celkem často, je dobré mít nějaký fundament a vyhnout se, pokud to je vůbec možné, nálepce mudrující celebrity nebo tak něco. Chtěl jsem si oficializovat svůj koníček a trochu se napnout, zabojovat, profouknout, zjistit, co nevím, čemu rozumím, doplnit si mezery a tak.

ZAUJAL VÁS ROZHOVOR? PŘEDPLAŤTE SI REVUE FORUM ZDE!

Celý rozhovor s Danem Bártou čtěte v novém čísle Revue FORUM

Je přece jenom něco, co vás opravdu překvapilo?

Možná rychlost těch změn. Ale jsem, když už, entomolog, ne klimatolog, takže mě se opravdu týká spíš odlesňování tropů nebo stav evropské kulturní krajiny. A úbytek živých jsoucen, co do počtu i pestrosti, ten velmi osobně. Já bych tedy začal tady, je to snazší. A souhlasím s Vojtěchem Novotným v tom, že cesta k „uzdravení“ vede přes technologie spíš než přes radikální změnu společenského systému. Taky proto, že i člověku je vlastní mentalita, nátura, která považuje přírodu za surovinu k získání spokojenosti, což začíná být s ohledem na jeho rostoucí moc a na konečnou velikost Země velmi problematické. I když vnímání, co je nebo není slušné nebo „košer,“ se taky proměňuje. Tlak zainteresované a poučené veřejnosti je potřebný, aby si toho kormidelníci společnosti a kapitáni průmyslu všimli a definitivně si to přiznali.

Máte dojem, že současná politická reprezentace to téma dostatečně akcentuje?

Ne. Jen floskulemi a větami, které je jaksi nutné vyřknout tak, aby byly co nejobecnější a co nejméně závazné – tedy alibistické. Současná politická reprezentace tomu problému mnoho nerozumí, zpochybňuje ho, vydává ho za „názor“, posmívá se mu, ztrapňuje ty, kteří na něj upozorňují, a tak podobně. Vzhledem k tomu, že naši zemi vede agrobaron č. 1, nic jiného se očekávat vlastně ani nedá. Rozhodně to nevypadá, že by měla nějaký plán, ta reprezentace. A také to trochu vypadá, že do změn týkajících se hospodaření v evropské krajině se nijak nepohrne.

Proč myslíte, že „agrobaron“ stále s velkým náskokem vítězí ve volbách?

Nemám nejmenší tušení. Trochu mi to připadá, že jsme, možná z nedostatku jiného vzrušení, redukovali politiku na mač sympatizant versus odpůrce, což s sebou nese i to, že už vlastně nelze „prohlédnout“ nebo se sesunout pod tíhou argumentů. Asi jako kdyby, dejme tomu, průměrný útočník Slavie na písemné doporučení vedení klubu při přátelském zápase úmyslně zlámal špičkovému sparťanskému obránci na osmkrát nohu, počet fanoušků Slavie, kteří budou – patřičně zhnuseni situací v klubu – v příštím „ostrém“ derby fandit Spartě, se bude limitně blížit nule. Přiznávám, že nevím. Asi mu věří. Myslí, že se za ně staví proti těm tamtěm zlým, a tak. Umí se prodat. Je velmi drzý. No…

Jak dlouho podle vás bude trvat, než se česká společnost „uzdraví“?

Až mu dojdou peníze z veřejných prostředků na rozdávání těm, kteří na tom nejsou z různých důvodů dobře. Nebo až přijde někdo, kdo bude zajímavější, systémovější, neokoukaný, důvěryhodný, efektivní, a tak, čímž úplně nemyslím osobnost, ale spíš program nebo vizi.

Tohle je podle vašeho názoru ten moment, kdy by Andrej Babiš sám dobrovolně odešel z politiky? Přežilo by bez něj hnutí ANO?

Možná by to chvíli zkoušelo, ale asi by se to nepovedlo. Tradiční politická strana je něco jako rostlina – tu a tam vykvete, někdy pěkně, někdy pěkným patvarem, různě se větví a vadne, a tak, ale i když ji osekáte, seříznete, nějak si poradí, nezhyne. Kdežto ANO je spíš jako živočich a Andrej Babiš je jeho hlavou – odpářete ji, tělo se ještě chvíli motá a bezcílně pobíhá a za chvíli se skácí. V ANO není skutečná opozice, možná ani opravdická konkurence, to je útvar, který stojí a padá se svým šéfem, věřitelem, rodičem. Ledaže by zase šel chvilku dobrovolně hokynařit a ANO umístil do nějakého svěřenského fondu, podobně jako blbnou už spoustu let Putin s Medveděvem, nebo tak něco. Ale bez něj to asi nepůjde. Koneckonců, dělá pro to maximum, aby to bez něj nešlo.

Na listopadové Letné jste zazpíval hymnu… Vím, že jste se účastnil i těch předchozích demonstrací. Co pro vás bylo hlavním důvodem, abyste přišel?

Chtěl jsem dát najevo, že se mi nelíbí způsoby a nesouhlasím s cestami, kterými je naše společnost v současnosti vedena. Že vnímám populismus jako zhoubný – jsem na něj vlastně vzhledem ke své práci, která se popem zabývá z definice, alergický. A to zvláště tehdy, když jde ruku v ruce s diletantstvím. A že nesouhlasím s tím, aby se nedodržovala pravidla hry, protože pak ta hra, kterou hraju já, totiž hra na to, že jsem funkční a vstřícnou součástí občanského společenství, poněkud ztrácí smysl. A já mám tu hru docela rád.

Jaký to byl vlastně pocit vystoupit před tolika lidmi? Vracíme se zpátky do dob minulých?

Nevěděl jsem to, což bylo možná lepší. Proběhlo mi hlavou, že nesmím začít moc nahoře a taky moc rychle. Rychle jsem si představil tóninu a tempo, aby to „lid“ udržel sám a neměl s tím moc starostí. Takže já naštěstí neměl pocity skoro žádné. Představte si, že bych se dojmul… (usmívá se). Nevím, kam se kdo vrací. Já se nikam nevracím. Zatím můžu svobodně hrát a zpívat, jak nejlépe dovedu, bojovat čistě o co největší audienci, i když prostředí, ve kterém se o to snažím právě teď, není úplně podle mého gusta, asi jako když čekám na autobus v dešti a smradu nebo tak něco. Ale už jako dospělý jsem procestoval kus světa a mluvil i hrál s lidmi z mnoha zemí. Umím si představit otevřenou společnost tvořenou lidmi, kteří jsou sice různější, než byli ti kolem mne, když jsem byl malý, ale důvěru k sobě mají větší. Trochu nám to zhořklo, naše devadesátková naivita byla bezbřehá, po posvícení přichází víte co. Stejně jako se dříve „hodila“ krize řecká, dnes to byla krize uprchlická, a tak dále. Já se žádnému poraženectví poddávat nehodlám. Koneckonců s muzikou, kterou dělám, jsem na hrdé trčení mimo mainstream už celkem zvyklý. (usmívá se)

Mimochodem, hymnu jste zpíval i na lednovém kongresu ODS. Byla to pouze práce, nebo byste této straně byl ochoten vyslovit i otevřenou podporu?

Byla to práce, ale je samo sebou, že bych si ji sám před sebou těžko obhájil, kdyby nešlo o stranu náležející do množiny stran mnou volitelných, v hluboké minulosti dokonce volených.

archiv ODS

V roce 2014 jste také podepsal výzvu Sobotkově vládě k tvrdšímu postupu vůči Rusku kvůli anexi Krymu a agresi na východní Ukrajině. Jak vnímáte točení kormidlem zahraniční politiky k Rusku a Číně ze strany Hradu?

Jako krátkozraké. Související s podnikatelskými aktivitami některých našich nejbohatších Čechů spíš než s politikou jako takovou, pokud to jde vůbec v dnešní době od sebe oddělit. Takové přízemní, zištné, pejskovské. Nerovné. Trapné. Ta šaškárna s ministrem kultury a dalajlámou. Nebo Noční vlci, panebože. Vždyť je to hrozné i směšné zároveň. Víte, byl jsem v Rusku i v Číně, dokonce pracovně. A taky jsem se tam trochu cournul na vlastní pěst bez průvodce a bedekru, jen tak emhádéčkem s prázdnou kapsou nazdařbůh, to já dělávám. A taky jsem byl pracovně na Západě, až za Louží. A tam jsem se taky cournul. Není to dávno. Zážitky jako takové jsou parádní, vyprávět vnoučatům budu mít co, dokonce se dá vlastně říct, že je na Východě „menší nuda“, ale rozdíl je to strašlivý. Miluju Lermontova, Charmse, Kononova a Tao te ťing, aby bylo jasno. Ale hádejte, kde to bylo mezi obyčejnými lidmi v ulicích a na vsích mnohem truchlivější po všech stránkách? A v penězích to není, coural jsem se i jinde. Takže točit kormidlem k silným sebestředným totalitám se lodičkám, jako je Česko, může šeredně nevyplatit. Přinejmenším to dost zdržuje a zamlžuje horizonty.

Celý rozhovor čtěte v časopisu Revue FORUM! Předplatné si můžete objednat ZDE.

Líbí se vám tento článek? Prosíme, podpořte nezávislou žurnalistiku

Smyslem Svobodného fóra a deníku FORUM 24 je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí v České republice.

Abychom pro Vás mohli nadále pracovat, potřebujeme nutně Vaši pomoc. Jsme vděčni za každý, i malý finanční příspěvek. Váš finanční dar můžete zaslat na tento sbírkový účet: 4095439339/0800

Prosíme, informujte nás o Vašich finančních darech na mailu [email protected]

Revue Forum Banner