Senátor David Smoljak FOTO: facebook/David Smoljak
FOTO: facebook/David Smoljak
Senátor David Smoljak hovoří pro deník FORUM 24 o tom, jak by se měl změnit způsob, kterým jsou obsazovány kontrolní orgány České televize a Českého rozhlasu: Rada ČT a Rada ČRo. Je přesvědčen o tom, že novela současnou situaci zlepší, a to zejména díky tomu, že se do volby zapojí senát a že bude mnohem zásadnějším kritériem odbornost kandidátů.
Jaké největší změny by měly proběhnout ve způsobu volby členů Rady ČT a Rady ČRo?
Novela zákona o ČT a ČRo, kterou jsme začali v senátu pracovně projednávat, především rozděluje pravomoc volit zástupce do rad rovným dílem mezi obě komory českého parlamentu. Šest členů by měla volit sněmovna, dalších šest senát. Kromě toho zpřesňuje způsobilost nominujících organizací, klade vyšší nároky na kompetence jednotlivých kandidátů a zavádí přezkoumatelnost rozhodnutí rady ve správním soudnictví. To jsou asi nejdůležitější změny.
Hovoří se o tom, že by mohli být znovu voleni úplně všichni členové, ne pouze ti, které je potřeba tzv. dovolit. Jak se na tuto možnost díváte a jak hodnotíte kritiku z hnutí ANO, že jde o nedemokratický postup?
Zákon předpokládá, že s jeho přijetím mandát radních zvolených podle starého zákona zanikne. Přijde mi to logické. Nová rada bude mít jiný počet členů, jiné kompetence, jiné povinnosti i způsobilosti… Ono by šlo dost těžko skloubit dohromady. To ale nic nemění na tom, že současné rady jsou momentálně nekompletní a členy, kteří odstoupili, byli odvoláni nebo jim skončil mandát, bude třeba nahradit a zvolit nové.
Měly by se také nějak měnit úkoly a povinnosti radních?
Novela klade mnohem větší nároky na odbornou způsobilost kandidátů. Přesněji řečeno, předtím nebyly nároky žádné, teď se budou vyžadovat. Dále se zpřesňuje zákaz střetu zájmů tak, aby byl jasněji definován. A je tu i požadavek, aby člen rady při svém jednání v radě i mimo ni nekonal v rozporu s tímto zákonem a Kodexem České televize. Takže by už nemělo docházet k tak absurdním situacím, jaké jsme zažívali třeba s paní Lipovskou, která se už při své kandidatuře netajila tím, že potřebu veřejné služby vlastně vůbec nechápe a nevidí.
Důležitým bodem je snaha o to, aby „kandidáty navrhovaly pouze aktivní subjekty a nikoliv prázdné schránky“. Jakým způsobem by se taková věc kontrolovala?
Ano, v zákoně jsou jasné požadavky na způsobilost navrhujících organizací. Musí mít za sebou několikaletou historii, musí prokazatelně a kontinuálně vyvíjet svou činnost a musí mít nadregionální působnost. Kontrolovat to bude primárně navrhovatel, a pokud budou o jeho rozhodnutí pochybnosti, může ho přezkoumat příslušný soud.
Kdo se na připravované novele podílel? Odkud vychází inspirace?
Novelu zákona připravily Nadační fond nezávislé žurnalistiky, Mezinárodní tiskový institut a Rekonstrukce státu, jmenovitě pak zejména Michal Klíma, Jiří Kučera, Martin Luhan, Kateřina Hrubešová a další. Celé to vzniklo jako reakce na to neuvěřitelné šílenství kolem mediálních rad, jakého jsme tu byli poslední roky svědky. Většinová aliance moci tvořená ANO, SPD a komunisty nejdřív do těchto rad navolila lidi, kteří mnohem blíž než k médiím veřejné služby měli k dezinformačním portálům a extremistickým stranám. A ti pak začali naprosto nepokrytě destruovat principy veřejné služby. Dělali rozhodnutí, která byla iracionální, nekompetentní a nesmyslná. Nechal jsem tenkrát jako místopředseda senátní mediální komise zpracovat několik analýz nedostatků současné podoby zákona o ČT a ČRo a na jejich základě pak vznikla novela, o které se teď bavíme.
Vzhledem k tlaku na veřejnoprávní média nebyla příliš možná racionální diskuze o jejich fungování. Je něco, co vy osobně vidíte v ČT a ČRo jako problematické? Co by se mělo změnit například z ekonomického či programového hlediska?
Ekonomika je u těchto médií hodně závislá od výše koncesionářského poplatku a určité změny by si vyžádala i oblast reklamního plnění. Pořád mi přijde absurdní, aby reklamu ČT mohla vysílat na dvojce, ale už ne na jedničce. Navyšovat objem reklamy u médií veřejné služby bych rozhodně nechtěl, spíš naopak. Ale tuhle otázku bych ponechal na nějakou příští mediální novelu, klidně trochu komplexnější…. Pokud jde o programové schéma, do toho nechci jako politik vůbec mluvit. Jako divák bych v televizi přivítal více původních dokumentů, klidně i za cenu redukce prostředků do výroby krimi seriálů.
Měly by se zvýšit koncesionářské poplatky?
Poplatky zůstávají i přes rostoucí inflaci stále ve stejné výši, u televize od roku 2008, u rozhlasu dokonce od roku 2005. To je dlouhodobě samozřejmě neudržitelné a pokud nedojde k nějaké formě indexace poplatků, budou muset obě média výrazně redukovat veřejnou službu, kterou poskytují. Takže, stručně řečeno: Ano, měly.
Máte již nějaké zprávy ze sněmovny, zda má novela šanci vzhledem k jejímu novému složení projít?
Začátkem listopadu jsme se nad novelou sešli se zástupci nového sněmovního volebního výboru. Z jejich strany nepadly žádné výhrady, naopak předložení zákona vítali. Z rozhovorů, které zatím vedu, mám vcelku dobrý pocit. Ostatně, zapojení senátu do procesy volby mediálních rad máme i v koaliční smlouvě, kterou odsouhlasily všechny vládní strany. Tak uvidíme, až se dostaneme do většího detailu.
Obával jste se v minulém volebním období toho, že by veřejnoprávní média mohla být v podstatě zestátněna?
Ano. Obával jsem se polské nebo maďarské cesty, tedy ovládnutí těchto médií vítězi voleb, kteří je promění ve své poslušné hlásné trouby. Když jsem byl letos jako člen senátní delegace v Maďarsku, řekl nám tam představitel vlivné vládní instituce úplně jasně: Veřejnoprávní televize v Maďarsku byla, je a vždycky bude provládní! Říkal to skoro pyšně, ale mně to přišlo jako ta nejhorší zpráva, jakou může zodpovědný činitel o své zemi podat. Takže, obával jsem se toho a obávám se toho i nadále. Přijetí této novely by to však mohlo příštímu českému Orbánovi notně ztížit.
