Dcera zavražděného Borise Němcova: Můj otec před Putinem varoval, ale západní státníci ho neposlouchali

Žanna Němcovová na Náměstí Borise Němcova před ruskou ambasádou v Praze (27. 2. 2020) (ČTK/Deml Ondřej)

Žanna Němcovová na Náměstí Borise Němcova před ruskou ambasádou v Praze (27. 2. 2020) | FOTO: ČTK/Deml Ondřej

Žanna Němcovová je novinářka, dcera ruského opozičního politika Borise Němcova, který byl v roce 2015 zavražděn v Moskvě, zřejmě s Putinovým souhlasem. Absolvovala Moskevský státní institut mezinárodních vztahů a mimo jiné působila na televizním kanále RBK. Brzy po otcově smrti odešla kvůli výhrůžkám z Ruska a jako exulantka se usadila v Německu, kde pokračovala v novinářské práci pro rozhlasovou stanici Deutsche Welle. Roku 2017 se stala spoluředitelkou Akademického centra Borise Němcova při Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a roku 2020 se osobně zúčastnila přejmenování náměstí před ruskou ambasádou v Praze na počest svého otce. Putinův režim i válku Ruska proti Ukrajině tvrdě odmítá. Aktuální situaci považuje za tragickou a velmi nebezpečnou. Podle vlastních slov už opustila i Německo a zatím žije kdesi v Evropě.

Jaké máte pocity, když sledujete nynější agresivní válku Putinova Ruska proti Ukrajině? Co ve vás vzbuzují slova kremelského diktátora o nutnosti „denacifikace“ a „demilitarizace“ Ukrajiny?

Ruský prezident Vladimir Putin a ministr obrany Sergej Šojgu (Profimedia)

Je to hanebná, dravá, zrádná, zločinná a nesmyslná válka Putinova Ruska proti Ukrajině, která přináší nezměrné lidské oběti, ničení a chudobu. Válka, která na dlouho zafixuje obraz Ruska jako agresora. Všichni držitelé ruského pasu bez ohledu na postoj k Putinovi na sobě do jisté míry pocítí její negativní dopad. Ruská ekonomika je v troskách. Můj otec Boris Němcov a já jsme od anexe Krymu odmítali Putinovu agresivitu vůči Ukrajině a opakovaně jsme to říkali veřejně.

Když byl můj otec ještě naživu, organizoval v Moskvě protiválečné pochody. Zavražděn byl 27. února 2015, jen pár dní před jedním z nich, který se konal pod názvem „Vesna – Jaro“. Po otcově smrti vyšla jeho zpráva Putin. Válka o ruské agresi vůči Ukrajině, ve které v závěru napsal: „Tato válka je ostudou naší země. Problém se ale nevyřeší sám. Putin musí být zastaven.“ Můj otec si totiž velice brzy uvědomil, kdo je Putin doopravdy. Putin znamená nejen krizi, ale především válku.

Ukrajinci prokazují obrovskou statečnost v boji s ruskou válečnou mašinerií. Překvapila vás odolnost ukrajinského národa? A co říkáte dosavadnímu fiasku ruské armády?

Myslím, že to především překvapilo samotného Putina, mne ovšem nikoliv. Putin zjevně Ukrajinu podcenil, když věřil, že prezident Volodymyr Zelenskyj uteče podobně jako kdysi Janukovyč. Ukrajinci a jejich politické vedení prokazují v této válce mimořádnou odvahu a soudržnost.

Tomáš Pojar (Profimedia)

Mnozí z nás si dobře pamatují, jak se váš otec už v roce 2010 angažoval v opoziční kampani „Putin musí odejít“. Jenže ruská opozice je dnes v troskách, její vůdce Alexej Navalnyj sedí ve vězení. Vidíte vůbec nějakou šanci, že by protesty v Rusku mohly Putina ohrozit? Dokážete si představit převrat?

Putin záměrně zničil nejsilnější ruské opozičníky a udělal vše pro oslabení politické opozice, občanské společnosti a médií. V tomto ohledu je Rusko prostě spálená země, státní převrat není příliš reálný.

Přesto lidé po celém Rusku stále chodí na protiválečné protesty a odmítají válku proti Ukrajině. Každému, kdo jakkoli protestuje, hrozí již nyní nejen policejní zatčení, ale i soud a dlouholeté věznění. Studenti jsou kvůli účasti na protestech vylučováni z univerzit, například jeden pravoslavný kněz, který pronesl protiválečné kázání, je rovněž pronásledován.

U nás na Západě často zaznívá, že nesmíme na ruskou společnost kvůli válce aplikovat kolektivní vinu. To je pravda, ale stejně tak se nelze spokojit ani s automatickou „kolektivní nevinou“. Putinův gang v Kremlu nese kriminální odpovědnost. Kde vidíte politickou odpovědnost občanů Ruské federace? Myslíte si, že Putinova válka proti Ukrajině podnítí v Rusku veřejnou reflexi?

Nejsem samozřejmě zastánkyní konceptu kolektivní viny. Platí totiž, že když za něco mohou všichni, nakonec nikdo nemůže za nic. Všichni, kdo se této války přímo účastní nebo jsou jejími spolupachateli, jsou bezpodmínečně odpovědní za válečné zločiny. Zároveň jaksi předpokládám, že každý Rus bude nyní čelit opovržení, ostražitosti, nedůvěře, možná i nenávisti, bez ohledu na svůj postoj k válce a Putinovi. A je to vlastně pochopitelné. Myslím, že reflexe v ruské společnosti bude jednou rozsáhlá, ale dojde k ní až později. Ono k tomu musí dojít! Nesmíme přece ani na okamžik přijmout možnost, aby se na to všechno zapomnělo, jinak se ruská společnost nikdy nepoučí.

Po ruském bombardování u ukrajinského Kyjeva (Neda Neždana (se svolením autorky))

Západní země včetně Česka dodávají Ukrajině humanitární pomoc a zbraně, aby se mohla bránit ruské agresi. Co bychom měli dělat proto, aby se Rusko odvrátilo od války i svých imperiálních projektů? Jak by bylo možné dostat mezi obyčejné Rusy informace o Putinově režimu?

Na tuto otázku aktuálně neexistuje odpověď, nikdo pořádně neví, co dělat. Myslím, že hlavní lekcí, kterou by si západní politici měli vzít k srdci, je potřeba správně a včas diagnostikovat nebezpečné rysy politického režimu, v tomto případě v Rusku. Politici a státníci dlouho nechápali, jaké nebezpečí Putin představuje, a vůbec neposlouchali mého otce Borise Němcova. Třeba Německo ještě nedávno drželo linii silného pragmatismu ve vztahu k Rusku a putinismu.

Nikdo si zjevně neuvědomoval, jak velkou hrozbu pro bezpečnost Evropy představuje fakt, že v čele země s jadernými zbraněmi stojí skutečný diktátor. A proto byla západní politika vůči Rusku tak vágní. Vy na Západě jste si mysleli, že můžete s Putinem vyjednávat, v podstatě to byla forma appeasementu. Špatná diagnóza ruského režimu ze strany západních zemí vedla k těmto nedobrým koncům.

Ruský historik Andrej Zubov mi v telefonickém rozhovoru řekl, že Putin by měl být souzen mezinárodním tribunálem pro válečné zločiny. A také vyjádřil přesvědčení, že se Rusko jednou promění v normální evropskou demokracii. Na druhou stranu Putin a Lavrov v poslední době stále častěji připomínají, že Rusko je eurasijská země, která musí spolupracovat zejména s Čínou. Myslíte si, že takové myšlenky skutečně rezonují v ruské společnosti?

Vůbec si netroufám předpovídat, jaký režim jednou bude v Rusku. Posílení Číny ve vztahu k Ruské federaci, především její ekonomická dominance, to je však naprosto reálná perspektiva. Jiná možnost prostě není. Rusko je surovinová země vysoce závislá na dovozu takřka všeho. Už nyní se v Číně diskutuje o tom, jak levně nakoupit ruské surovinové podniky. Podle americké společnosti Bloomberg taková jednání opravdu probíhají. Rusko se pak stane surovinovým přívěskem Číny. Jenže čínská dominance v Rusku je hrozbou nejen pro Rusko, ale pro celý svět. Právě na to musíme myslet i nyní, protože z hlediska nominálního HDP je Čína už dnes druhou největší ekonomikou světa.

()

Vím, že máte vřelý vztah k Česku a Praze, kde na Univerzitě Karlově působí Akademické centrum Borise Němcova a jméno vašeho otce nese i jedno z pražských náměstí, totiž před ruskou ambasádou. Co byste vzkázala Čechům v této tragické době?

Nejprve bych chtěla říct, že Nadace Borise Němcova pro svobodu a Akademické centrum Borise Němcova v Praze připravují stipendijní program pro prchající ukrajinské studenty, kteří chtějí pokračovat ve svém studiu v České republice. Velice si vážím toho, jak vstřícně k tomu Česko na politické i akademické úrovni přistupuje.

A doufám, že spolupráce s naší nadací bude příznivě pokračovat. V Česku jste dříve a lépe než v Německu chápali, jakou hrozbu Putin představuje. Jsem opravdu vděčná Praze i jejímu primátoru Zdeňku Hřibovi, že náměstí před ruskou ambasádou bylo pojmenováno po mém otci. Je to velká čest.

Doc. PhDr. Petr Hlaváček, Ph.D., je historik, filozof a publicista, jako koordinátor a vědecký pracovník vede Collegium Europaeum FF UK & FLÚ AV ČR v Praze, kde se zabývá problematikou evropské identity a intelektuálními dějinami. Působí též na Západočeské univerzitě v Plzni a v pražském Muzeu paměti XX. století, zároveň je editorem rubriky Nová Orientace v deníku FORUM 24 a Týdeníku FORUM.

Líbí se vám tento článek? Prosíme, podpořte nezávislou žurnalistiku

Smyslem Svobodného fóra a deníku FORUM 24 je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí v České republice.

Abychom pro Vás mohli nadále pracovat, potřebujeme nutně Vaši pomoc. Jsme vděčni za každý, i malý finanční příspěvek. Váš finanční dar můžete zaslat na tento sbírkový účet: 4095439339/0800

Prosíme, informujte nás o Vašich finančních darech na mailu [email protected]