Po sněmu hnutí ANO jsem publikoval na našem webu Svobodné fórum článek „Jak zastavit „Babišovo hnutí? Pochopit, že jde o fašismus a podle toho s ním jednat“ (čtěte ZDE).

Tento text vyvolal velké množství reakcí. Vedle mnoha pozitivních ohlasů jsme přirozeně obdrželi i reakce kritické. Ty často mají velmi závažnou povahu a opakují se v mnoha variantách.

Jako editor Svobodného fóra a autor diskutovaného článku bych zde rád nechal tyto kritické hlasy zaznít a rád bych se k nim vyjádřil. Nejčastější kritika směřovala ke spojení Babišova hnutí s fenoménem fašismu. Ale objevily se i hojně spekulace o motivaci k tak ostré kritice Babiše. Sestavil jsem zde nejčastější výtky.

„Nezdá se Vám, že to přeháníte? Házet do jednoho pytle fašismus a hnutí pana Babiše je nesmysl. Babiš přece není Hitler.“

PŠ: V článku jsem řekl, že Babišovo hnutí je moderní verzi autoritářské politiky, kterou ve dvacátém století představoval fašismus. Nemluvil jsem o Hitlerovi a jeho nacismu, což je odlišný fenomén. Zmínil jsem pouze Mussoliniho a zdůraznil jsem, že dnešní formy autoritářství a „soft“ verze fašismu jsou odlišné, neuchylují se k přímému násilí a snaží se vypadat přijatelně. Moderní autoritáři ovšem provozují rozsáhlou manipulaci veřejným míněním, a to jednak prostřednictvím nebývale masivního marketingu a jednak přímým obsazením a omezením svobody sdělovacích prostředků. Jejich klíčovým prostředkem k dosažení moci je umlčení kritiků a nepohodlné diskuse. To jsou rysy shodné s fašismem. Ale také s komunismem.

Pojem fašismus označuje autoritářské hnutí postavené na vůdcovském principu. Těch 100 procent hlasů, které obdržel na sněmu hnutí ANO, mluví za všechno. Jeho autoritářské tendence jsou viditelné v tom, že neuznává dělbu moci, nechápe principy parlamentarismu a nezávislosti soudní moci. Motorem jeho celé činnosti jak v ekonomice, tak nyní i v politice je rozpínání moci, dobývání nového území a snaha dostat vše pod svojí osobní kontrolu. Dokonce se přitom domnívá, že právě ty věci, které ovládá a kontroluje, se vyvíjejí dobrým směrem, zatímco všechno to, co ještě neřídí a neovládá, propadá chaosu a zmaru. Je to povahový rys, který je typický pro žraloky velkého byznysu. A také pro autoritativní politické vůdce. S nadsázkou lze říci, že on vlastně za to své rozpínání snad ani nemůže. Je to logika a dynamika jeho podnikatelské činnosti, která ho k tomu neustálému mocenskému rozpínání vede. Kdyby se přestal rozpínat, splasknul by. A toho se bojí.

Proto je nutné podporovat přirozené obranné mechanismy společnosti. K nim patří zejména svobodná občanská aktivita, kritická diskuse a šíření nezmanipulovaných informací. Dále je třeba bránit všechny ostrovy nezávislosti, zejména justici.

„Vy jste tím Babišem posedlý. Je to Vaše obsese. Vyřizujete si přes média osobní problémy.“

PŠ: Tak především bych chtěl říci, že máte pravdu. Každého takového Babiše, který přichází na politickou scénu, si beru zcela osobně. V mé novinářské profesi mě zajímá kromě všech ostatních témat zejména kontrola moci, obrana veřejnosti před zneužíváním moci a útoky na svobodu médií. V roce 1994 mě nechalo vedení ODS skrze tehdejší IPB vyhodit z místa šéfredaktora deníku Telegraf, neboť naše redakce se zabývala podivnou privatizací Chemapolu. Případ se objevil v mnoha zahraničních médiích. V roce 1997 jsem v Lidových novinách kritizoval Václava Klause za jeho arogantní styl a skandální financování ODS. V době, kdy jsem byl šéfredaktorem MF DNES, náš list donutil k rezignaci premiéra Stanislava Grosse kvůli luxusnímu bytu, který si nemohl pořídit ze svých peněz. Nad Jiřím Paroubkem jsem vyhrál soud za článek „Paroubek nebo svoboda“. Jednalo se tehdy o jeho snahu zničit kritický pořad v České televizi. Jiřího Paroubka a Davida Ratha jsem silně kritizoval v Reflexu. Takže fenomén Andreje Babiše není zdaleka první, který si v tomto smyslu jako novinář beru osobně. A jestli to vypadá, že mu věnuji nadstandardní pozornost, tak musím říci ano. On je totiž Andrej Babiš také zcela nadstandardní fenomén. Něco takového jsme tu ještě neviděli.

Absolutně vylučuji, že bych kohokoli ze jmenovaných pánů považoval za nepřítele. Na každém z nich jsem objevil při svém popisu nějaké pozitivní či úsměvné vlastnosti, které je zlidšťují. U Babiše jsem si kupříkladu všiml polohy, kterou potvrzuje Miroslav Motejlek, mimořádně erudovaný novinář a analytik. Jsou situace, kdy se Babiš jeví jako hodný člověk. Jsou lidé, kterým ukazuje tuto svoji tvář, a ti nemohou pochopit, co proti němu někdo může mít. Jenže pak je tu ještě ta politická a veřejná stránka věci. Na prvním místě to je jeho absolutně nezvladatelná touha všechno ovládat a řídit. A nerespektovat demokratickou společnost, která stojí a padá s dělbou moci a názorovou pluralitou.

„Tvrdíte, že MF DNES a Lidové noviny nejsou svobodné. Ale my v těch novinách žádnou manipulaci nevidíme a v obou listech vycházejí kritické články. Není to proto, že už ty noviny neřídíte Vy?“

PŠ: Ty noviny jsem léta neřídil a jejich redakce jsem ani trochu nekritizoval. Byly svobodné a vesměs jsem k tomu neměl žádný důvod. Současné LN a MFD za svobodné listy považovat nelze. Vůbec přitom neřeším žádný osobní aspekt, jde mi o princip. Občasné polovičatě kritické články, které se objevují v MF DNES či v Lidových novinách jsou jednak ve své kritice přiškrcené a jednak slouží jako důkaz o Babišově dobrotě a velkorysosti, že se to ještě smí. Pro zaměstnance těchto redakcí také slouží občasné kritické články jako alibi, že ještě nejsou zcela zmanipulovaní a že se snaží svoji podezřelou situaci ustát. Přitom dobře znají meze, kam až kritika smí jít. Takhle to nemůže zůstat. Jsem přesvědčený, že hrdí novináři ve francouzské, americké či polské redakci by se vzbouřili. Italští novináři se proti Berlusconimu semkli, odložili své předchozí skupinové spory a různými formami mu vzdorovali. I my jsme se tady v devadesátých letech uměli semknout a třeba i skupinově odejít z redakce. Sám jsem to zažil dvakrát. V dnešní době hypoték a pohodlného života bez živých hodnot jsme my Češi a my čeští novináři takovou zcela krotkou potravou pro predátora. A to mě zcela osobně štve.

Jestli v těch novinách tu manipulaci nevidíte, tak bych řekl, že ji někdo asi dělá dobře. Hlavní ale není to, co tam vychází, ale to, co tam chybí, a co vy tudíž nevidíte.

„Andrej Babiš nemusí krást, protože už všechno má.“

PŠ: Tento blábol je jedním z nejlepších produktů Babišova politického marketingu. Roznesl se totiž po sociálních sítích, na jejichž ovládnutí pracoval pro Andreje Babiše tým expertů pod vedením Marka Prchala. Tento člověk dokonce dělá přednášky, kde se chlubí, že na sociálních sítích „udělal Babiše“. Majetek Andreje Babiše není pytlem zlata, z něhož by si každý den trochu ulomil. Jeho majetek představuje přes 200 firem. Tyto firmy mají každý den jinou cenu. Když se o tento majetek člověk dobře stará, cena se zvyšuje. Když naopak se o tento majetek člověk nestará, tak jde cena dolů. Rozsáhlý konglomerát podniků vyžaduje absolutně precizní management, který neustále řeší zakázky, odbyt, úvěry a úrokové podmínky, dotace a hlavně dobývání dalších trhů. Když se takový konglomerát nerozpíná, hrozí mu úpadek. Takže pravda je zcela opačná, než tvrdí tento naivní a zcela zlidovělý postoj. Andrej Babiš musí neustále bojovat za svůj majetek a musí se o něj starat, protože jinak by o něj přišel. Tím neříkám, že „musí krást“. V této dimenzi vysokého byznysu jde již o jiné pojmy. Nejde tu o kategorie z běžné kriminality, nýbrž spíše z armádní strategie. Jde o dobývání. Andrej Babiš musí dobývat, jinak mu hrozí, že přijde o to, co má.

„Jak můžete tvrdit, že Babiš pracuje pro Putina? Nic takového nedělá.“

PŠ: Nevím a netvrdím, že Andrej Babiš pracuje pro ruskou tajnou službu. Je ale velmi divné, že nemá žádnou jasnou zahraniční politiku, sankce vůči Rusku vždy zpochybňoval a také jsou známé jeho neveřejné výroky o tom, že na Krymu jsou Rusové, a proto je ta anexe v pořádku. Pronesl to podle hodnověrných zdrojů na zasedání předsednictva Rady obrany státu bezprostředně po anexi. Je to divné a tento aspekt je třeba bedlivě sledovat.

Andrej Babiš jinak pochází z prostředí zahraničního obchodu, jenž byl v době komunismu skrz naskrz prolezlý agenty sovětské i československé tajné služby. A jednalo se o elitní agenty. Neříkám, že Babiš je agentem KGB. Říkám, že pochází z prostředí, které tito agenti zcela ovládali. Domnívám se také, že různé rysy v jeho mentalitě tomu zcela odpovídají.

„Pracujete pro Kalouska a pro kmotry. Zastáváte se ODS, která to tady všechno zničila, a Babiš se snaží to napravit.“

PŠ: Nepracuji pro Miroslava Kalouska. Když byl on u moci, žádný soulad s jeho postoji jsem jako novinář necítil a zažil jsem s ním i pár velmi nepěkných výstupů, jako ostatně mnoho dalších vedoucích novinářů. Ale nyní zcela otevřeně říkám, že Kalousek riziko, které Andrej Babiš představuje, popisuje přesně. Jsou tu i další politici, kteří toto riziko popisují. Třeba Petr Fiala či Miroslava Němcová. Stejně popisoval ve své senátorské kampani Babiše i Martin Bursík. Jestliže s nimi nyní zastává nějaký novinář či publicista stejné postoje, tak to není nic kompromitujícího. Naopak. Znamená to, že tady postupně vzniká široká platforma obrany proti autoritativnímu a populistickému stylu uplatňování moci. A ke kmotrům se ani nebudu vyjadřovat. Tento pojem se stal součástí politického marketingu.

K otázce, zda kopu za minulé pravicové vlády, bych rád zopakoval to, co o nich několikrát napsal Bohumil Doležal: Režim minulých vlád ODS a ČSSD měl své značné chyby a nedostatky, ale byl to režim liberální. Ten se tu s příchodem Miloše Zemana a Andreje Babiše prakticky zhroutil a naše svoboda je v ohrožení.

Osobně mě velice frustrovala vekslácká podnikatelská kultura, která rozbujela jak kolem ODS, tak i kolem ČSSD. Cítil jsem, jak narušuje vztah lidí k demokracii. Ale to není důvod, proč tuto demokracii odstranit a vydat se do rukou Andreje Babiše. Zároveň je třeba říci, že celková míra korupce v dobách minulých vlád se značně přehání. Není to tak, že kradli všichni. To je další účelový produkt politického marketingu, který má legitimizovat současnou moc a její nedemokratické postupy.

A na závěr obligátní dotaz: „Kdo vás platí?“

PŠ: Jako dlouholetý šéfredaktor a vydavatelský manažer mám peníze na to, abych financoval rozjezd Svobodného fóra a podpořil novinářské sdružení Free Czech Media. Zároveň se spoléhám na slíbené sponzorské dary mnoha menších a středních podnikatelů, kteří s námi sdílí vážné obavy o osud České republiky. Svobodné fórum je nízkonákladový projekt. Nezačínáme od velkého balíku peněz, nýbrž naopak odspodu. A to mě na této současné práci nejvíce baví. V takové situaci jsem totiž ještě nebyl. Tedy když pominu občasnou účast na předlistopadovém samizdatu a šíření tiskovin ilegální Demokratické iniciativy, jejímž jsem byl koncem osmdesátých let členem.

Děkujeme za všechny vaše reakce. Samozřejmě i za ty kritické. Pavel Šafr a Svobodné fórum