ANALÝZA / Křehké příměří mezi Izraelem a Hamásem zatím přes jisté problémy drží. Návrat Palestinců do severní části Gazy Izrael dočasně zastavil poté, kdy Hamás podle Izraele nedodržel dohodu o postupném propouštění rukojmí. V této atmosféře nový americký prezident Donald Trump prohlásil, že by si přál, aby obyvatele Gazy dočasně či dlouhodobě přijal Egypt a Jordánsko. Zdůvodnil to nutností zničenou Gazu rekonstruovat. Nicméně kroky jeho první administrativy, či vyjádření Jareda Kushnera, který v ní byl člověkem pro Blízký východ, vzbuzují oprávněné obavy, že jde o záminku a de facto vysídlení Palestinců.

Jde o popření požadavku na dvoustátní řešení, které americká diplomacie prosazuje konzistentně dlouhá desetiletí. Ani během prvního funkčního období se od této konstanty Trump neodpoutal, byť představa palestinského státu v jeho mírovém plánu byla spíše soustavou enkláv. Je samozřejmě pravda, že Hamás není partnerem, se kterým by se momentálně dalo dosáhnout mírové dohody. To nic nemění na tom, že bez uspokojení alespoň základních palestinských požadavků mír prostě nikdy nebude.

Abrahámovské dohody a palestinské o nás bez nás

Nastoupení kurzu k normalizaci vztahů mezi Izraelem a Bahrajnem, Marokem, Spojenými arabskými emiráty a Súdánem, tzv. Abrahámovské dohody, byly možná největším zahraničně-politickým úspěchem první Trumpovy administrativy. Sblížení probíhalo i mezi Izraelem a Saudskou Arábií. Tyto dvě nesmiřitelné země spojila obava ze společného nepřítele v podobě Íránu. Nicméně i dobré vztahy, které Trump má jak s Rijádem, tak s Tel-Avivem, tomuto oteplování vztahů pomohly.

Dále čtěte

Palestinci se vrací na sever Gazy. Trump je chce vystěhovat

Izraelská armáda začala pouštět Palestince vyhnané válkou zpět na sever Pásma Gazy.

Zdálo se, že transakční přístup, který Donald Trump razí, slaví úspěch. Společné bezpečnostní, ale i ekonomické zájmy dokázaly dočasně překrýt některé hlubší rozpory. Nicméně úplně nezmizely. V době jednání totiž Trump s Netanjahuem zveřejnili již zmíněný mírový plán, v jehož rámci by Izrael de facto anektoval necelou třetinu území Západního břehu. Spojené arabské emiráty pak dohodu podmínily tím, že k anexi nedojde.

Palestinci ovšem i tak začínali mít pocit, že ostatní arabské země jejich zájmy klidně hodí přes palubu. Třeba podle fracnouzského odborníka na Blízký východ Gillese Kepela byl barbarský útok Hamásu na Izrael z října 2023 reakcí právě na jejich sbližování s Izraelem. Hamás chtěl arabským zemím připomenout, že palestinský problém existuje, a donutit je vybrat si stranu. Je tedy zřejmé, že bez řešení izraelsko-palestinského konfliktu žádný mír na Blízkém východě nebude.

Mír s Palestinci bez Hamásu

Zároveň je také naprosto zřejmé, že žádný mír není možný, ani dokud minimálně části Palestinců bude vládnout Hamás. Jenže jeho pozice mezi nimi se dnes zdá posílená. Hamás obyvatelům Gazy útok z října 2023 vykládá jako akci čistě proti vojenským cílům. Navíc se může chlubit, že na rozdíl od Fatahu na Západním břehu, který uznává existenci Izraele, jeho nesmlouvavý postoj vedl k tomu, že Izraelci vyklidili osady v Gaze, kdežto na Západním břehu se naopak rozšiřují.

Dále čtěte

Slovenská krize hrozí i nám! Babiš je Ficův spojenec. Podpořte svobodná média a evropský kurz Česka

Události u našich slovenských sousedů nabraly rychlý spád. Nikdo neví, kam až  může Fico a jeho proruská garnitura zajít. Tamní…

Benjamin Netanjahu se opírá o krajně pravicové strany, jejichž politici se netají tím, že Izrael podle nich má bliblické právo i na území Gazy a Západního břehu. Sám Netanjahu i podle izraelských médií usiloval o oslabení Palestinské samosprávy na Západním břehu, protože na rozdíl od Hamásu představovala kredibilní politickou sílu, která mohla tlačit na vznik samostatného palestinského státu.

Netanjahu se obecně v otázce osad, které zabírají další a další území, na kterém by měl vzninout palestinský stát, dost posunul. Ještě v roce 2009 jeho vláda schválila desetiměsíční pauzu v jejich stavbě, která měla podnítit mírová jednání. V roce 2023 naopak jeho vláda schválila jejich největší rozšíření za poslední tři desetiletí. Je pravda, že i díky tomu je představa dvoustátního řešení čím dál vzdálenější. Na druhou stranu se ukazuje, že bez uspokojení palestinských požadavků bude i mír s ostatními arabskými zeměmi vždy jen prchavý.

Druhá Trumpova administrativa a vysídlení

Přesto to ale vypadá, že druhá Trumpova administrativa bude v tomto ohledu opakovat chyby té první. Prezidentovo vyjádření o dočasném či dlouhodobém přesídlení obyvatel Gazy navazuje na podobné vyjádření Jareda Kushnera z minulého roku. Tehdy s podobným plánem přišel při debatě na Harvardově univerzitě.

Dále čtěte

Trump byl ve sporu s Kolumbií o migraci v právu. Hrozba cel zabrala

KOMENTÁŘ / Donald Trump si připsal první mezinárodní vítězství na poli migrace. Kolumbie nejprve odmítla přijmout americká vojenská letadla…

Nominant na amerického velvyslance v Izraeli pak nejenom podpořil stavbu dalších osad na Západním břehu, ale dokonce řekl, že jeho soukromý názor je, že nic jako Západní břeh neexistuje. Podle něj jde o izraelská území Judeu a Samaří.

Politika, která podporuje nároky izraelské krajní pravice na zabrání palestinských území, ovšem k míru může vést jen v případě, že zároveň dojde k vyhnání těchto lidí. Ani pak samozřejmě klid nenastane. Naopak to může vést k destabilizaci okolních zemí, do nichž budou vyhnáni. Naděje na mír je momentálně na Blízkém východě mizivá. Vyhnání Palestinců je však nejenom etnickou čistkou, ale také definitivním hřebíčkem do rakve těchto nadějí.