Andrej Babiš (ANO) FOTO: ČTK / Deml Ondřej
FOTO: ČTK / Deml Ondřej
KOMENTÁŘ / Je načase, abychom po letech začali dělat konkrétní kroky, které nás dovedou k naplnění závazku. Přes nekončící diskuse o výhodách a nevýhodách eura pro zemi s otevřenou a exportní ekonomikou, ležící ve středu Evropy, je společná měna logickou budoucností. Těchto pár nevinných a vcelku i racionálních vět řekl ve svém novoročním projevu prezident Petr Pavel.
Kdyby nás v tomto roce nečekaly volby do Evropského parlamentu a začátkem ledna nebyla na domácí scéně absolutní politická a mediální okurková sezóna, pravděpodobně by slova prezidenta Pavla vyzněla a velice rychle i odezněla jako tradiční novoroční státnický pokus nastartovat a definovat veřejný diskurz o naprosto zásadním a strategickém ekonomickém tématu pro Českou republiku. Nestalo se. Nevinného apelu na – časově blíže nespecifikovanou – budoucnost společné měny se chytily politické strany a z odborné a kultivované diskuse o euru jako pradávném závazku z roku 2004 se média a politici nechali i po dvaceti letech vlákat do populistické pasti nové vlastenecké kampaně za ohroženou českou korunu.
Euro není a ani nebude. Zvonec a konec
Paradoxně jakkoli hlava státu v novoročním projevu chválila vládní pětikoalici alespoň za schopnost spolupráce a nacházení kompromisů i v tak těžkých otázkách, jako byl konsolidační balíček, téma euro okamžitě rozdělilo vládní koalici na euroskeptickou ODS versus eurooptimisty v TOP 09, KDU-ČSL, hnutí STAN a Pirátech. A to i navzdory tomu, že přijetí společné evropské měny si vládní kabinet prostě nenapsal do programového prohlášení a veškeré volání po co nerychlejším vstupu do eurozóny pragmaticky a prozatím zcela kategoricky zchladil premiér Petr Fiala tím, že Česko neplní ani základní kritéria pro vstup do čekací místnosti v eurozóně.
Kdo by však čekal zasvěcenou odbornou diskusi o konstantních a proměnlivých výhodách a nevýhodách vstupu Česka do eurozóny, která má už 20 členských zemí, ten se nedočkal. Vládní strany si sice všimly eura v projevu Petra Pavla, ale už přehlédly jeho volání po schopnosti a odvaze vysvětlovat a argumentovat méně populární konsolidační a restriktivní opatření, které vládní koalici až příliš taktně a diplomaticky vytýkal.
Koruna, jedině koruna
Nepomohlo, vládní koalice se neaktuální diskusí o společné měně zase nějak promlčí v zájmu koaliční jednoty a umožní tak opětovně nahlédnout do nejhlubšího nitra české duše naší národní, populistické a extremistické scény. Ta nezklamala své fanoušky, bohužel ani samotného prezidenta, jenž opozici přímo vyzýval ke kultivaci veřejné diskuse, a ne k jejímu znehodnocování. Lídři hnutí ANO a SPD, respektive Andrej Babiš a Tomio Okamura, se jednotně a ostře vymezili vůči přijetí eura. Jasné a krátké ne, pár slov o národních a státních zájmech a bylo vymalováno.
Kdo neočekával věcnou a pádnou argumentaci, nemohl být překvapen, kdo očekával smršť vlastenecké vlny na sociálních sítích pro zachovaní drahé české koruny, nemohl být překvapen rovněž. Je úplně zbytečné a intelektuálně vysilující citovat stovky stejných vět, tak si to shrňme: Nechceme žádné euro, jedině česká koruna, děkujeme, pane Babiši!
Krátkých dvacet let
Uplynulo dlouhých téměř dvacet let od schválení českého závazku jednoho dne splnit kritéria eurozóny a přijmout společnou evropskou měnu. Stačilo pár nevinných vět českého prezidenta Petra Pavla a Česko velice rychle dokázalo, že na přijetí společné evropské měny není připravené. Technicky a hlavně ani mentálně.
