Dálniční kolona, ilustrační foto FOTO: Youtube
FOTO: Youtube
KOMENTÁŘ / Letos v Česku přibude kolem 100 kilometrů nových dálnic. Je to téměř dvakrát tolik než kdykoli jindy v historii. Jen v prosinci se uleví řidičům na cestě z Prahy do Lince, kde se vyhnou Českým Budějovicím a části trasy směrem na Dolní Dvořiště (D3), mezi Příbramí a Pískem (D4) i mezi Babicemi a Bzencem (D55). Jak už to bývá, úspěch má mnoho otců – úspěch slaví ministr dopravy Martin Kupka (ODS), ale i bývalý dvojministr Karel Havlíček (ANO). Pro všechny motoristy, ale i občany dotčených obcí je to jistě důvod k radosti. Ale nechme chvíli národní hrdost stranou, do kompletního dokončení dálniční sítě má Česko ještě světelné roky daleko. Sousední Polsko mělo v roce 1990 jen asi tisíc kilometrů. Dnes již má téměř hotovo. A není třeba dodávat, že tamní dálnice jsou o pořádný kus delší než ty naše.
„Jsme na začátku zlatého měsíce českých dálnic,“ říká ministr dopravy Martin Kupka při příležitosti zahájení výstavby dalšího úseku D7 mezi Kutrovicemi a Panenským Týncem. „Ještě v letošním roce rozestavíme tu zbývající část středočeské dálnice D7. V tuhle chvíli v České republice stavíme více než 260 kilometrů dálnic a za celý letošní rok otevřeme v úhrnu více než 100 kilometrů nových dálnic,“ pokračuje Kupka. Zní to skvěle, a – až na část ekologů – z toho má radost nejspíše naprostá většina obyvatel Česka.
Vždyť nové úseky dálnic znamenají nejen rychlejší přemístění z místa na místo, ale i razantní zvýšení bezpečnosti na doposud beznadějně přeplněných silnicích. A k tomu, s ohledem na charakteristiky současných motorů, i menší dávku zplodin. Ale nepropadejme bezbřehému optimismu. Dálniční síť v Česku zůstává i nadále zcela tristní. Nemáme dálniční spojení na všechna hlavní města našich sousedů. Naprostá většina – včetně nových – dálnic je navíc pouze čtyřproudá, což už je dnes poněkud málo. Dostavět toho opravdu zbývá dost.
Nejvíce od roku 1971. Ale pořád málo
Data o výstavbě dálniční sítě v Česku jsou k dispozici od roku 1971. Tehdy se otevřelo 21,3 kilometrů dálnic. Od té doby se třikrát otevřelo více než 60 nových kilometrů (1980, 1997, 2006). Ministry dopravy byli Vladimír Blažek (KSČ), Martin Říman (ODS) a Milan Šimonovský (KDU-ČSL), později Aleš Řebíček (ODS). Jen pro informaci, za dobu, co stálo v čele ministerstva dopravy hnutí ANO – tedy v letech 2014 až 2021, bylo otevřeno 137,3 kilometru dálnic. Takže zhruba tolik, co zvládli Říman a Řebíček za dva roky.
Ovšem současná stovka kilometrů dálnic navíc je vlastně jen kapkou v moři. Česku ke kompletnímu dokončení dálniční sítě chybí téměř tisíc kilometrů. Aktuálně se totiž počítá s 2110 kilometry dálnic. Chybí nám stále kompletní dálnice na Vídeň (Rakousko se již přiblížilo k českým hranicím hned na dvou místech). Do Bratislavy vede jen beznadějně přetížená a na drtivé většině úseků pouze čtyřproudová dálnice D1 a D2. I do Varšavy musíme oklikou přes D1. A také Polsko se již na několika trasách výrazně přiblížilo českým hranicím, čeká se jen na českou stranu. Snad jen spojení do Německa je slušné (Berlín D8 a Mnichov D5), i tady ovšem jen se dvěma pruhy každým směrem a zácpami, které jsou pravidlem.
A nejde jen o spojení se zahraničím. Na D3 stále chybí – a pravděpodobně bude ještě mnoho let chybět – úsek první části mezi D1 a aktuálním začátkem D3 v Mezně. O tento úsek vede ministerstvo dopravy již mnoho let spory se zástupci ekologických a dalších organizací. Prozatím se mluví o roce 2031, ale ani to zdaleka není jisté. Pro řidiče to znamená téměř jisté popojíždění na přetížené silnici I/3 kolem Benešova. Také po cestě z Prahy do Olomouce se nacházejí spíše „torza“ dálnice, o cestě na Karlovy Vary a Chomutov je škoda mluvit. Takže je jistě skvělé předhánění se politiků, kdo otevřel více. Co potřebujeme především, je výrazně zrychlit výstavbu. Zmiňovaných 260 rozestavěných kilometrů je nadějných, jen to nic neříká o dokončení těchto staveb. A ještě v průběhu tohoto času bude nezbytné začít s rozšířením D1 po celé délce, to znamená fakticky dalších 200 kilometrů navíc.
Dálnice D4 má soukromého provozovatele
Speciální kapitolou je projekt dálnice D4. Jedná se totiž o vůbec první velký projekt označovaný jako PPP (z anglického Public Private Partnership). Zjednodušeně se jedná o partnerství veřejného a privátního sektoru. V případě dálnic to funguje tak, že vybraná firma (koncesionář) ji postaví z vlastních prostředků a poté dohodnutou dobu provozuje a udržuje. Náklady se jí právě vracejí v poplatcích za užívání dálnice (např. mýto). Pokusů o podobný projekt již bylo v Česku několik.
Většinu se ale nepodařilo z různých důvodů realizovat. Snad až na několik výjimek na regionální úrovni. „Ministerstvo dopravy dosáhlo s koncesionářem projektu, za nímž stojí společnosti VINCI Concessions a Meridiam, tzv. finanční uzavření pro financování dostavby dálnice D4 mezi Příbramí a Pískem. Tím skončila přípravná fáze před samotným zahájením stavebních prací na 32 kilometrech nové dálnice a obnově existujících 16 km navazujících čtyřpruhových úseků. V souladu s podanou nabídkou obsahující fixované úrokové marže a ceny stavebních prací a vývojem tržních mezibankovních sazeb v období od podání nabídek byla platba za dostupnost stanovena ve výši 17,8 miliardy korun v čisté současné hodnotě,“ píše se v tiskové zprávě.
Právě výjimečnost tohoto projektu přitahuje pozornost politiků. Slavnostního otevření se zúčastnil současný ministr dopravy Martin Kupka, zásluhy za otevření D4 si připsal i bývalý vládce tohoto ministerstva Karel Havlíček. Stranou nemohl zůstat ani poslanec Martin Kolovratník, který v posledních měsících nevynechá jedinou příležitost ke zviditelnění sebe samého a ke zdůraznění, jak moc se ANO i on starají o „naši lidi“.
Polsko na nic nečeká, ale staví
Hodně smutná je situace s dálnicemi v Česku, pokud nakoukneme do sousedního Polska. V roce 1989 jsme byli na zcela rozdílných startovních pozicích. Polsko mělo v roce 1990 necelých 1000 kilometrů dálnic. Šlo jen o tři dálnice, a ještě ne zcela dokončené – A1 z Gdaňsku do Katovic, A2 z Varšavy do Poznaně a potom spojení z Vratislavi do Krakova. Dnes, po třiceti letech, má Polsko přibližně dvojnásobek dálnic (1864,8 kilometrů) a k tomu ještě přes tři tisíce kilometrů rychlostních silnic. Hotová je dálnice A1, A2 (hranice s Německem), A4 až na hranice Ukrajiny a A6 (hranice s Německem).
Rozestavěno je v Polsku přes 1500 kilometrů silnic a v přípravě 2500 kilometrů. V roce 2021 bylo otevřeno více než 400 kilometrů silnic, v roce 2023 pak 267 kilometrů. Jen pro srovnání, Polsko otevře za rok přibližně desetkrát více kilometrů nových dálnic. Přitom je jen čtyřikrát větší.
Výstavba dálnic a rychlostních silnic v Polsku akcelerovala zejména po roce 2008. Od roku 2011 do roku 2020 bylo otevřeno přes 2700 kilometrů dálnic a rychlostních silnic. V Česku to bylo za stejné období jen asi 130 kilometrů, tady jde ovšem jen o dálnice. A jen tak mimochodem, v letech 2014 a 2015 (Dan Ťok – ANO) to byla čistá nula a stejný ministr „otevřel“ v roce 2017 pěkných 17,5 kilometru. V roce 2016 udělal drobnou klasifikační změnu, takže v Česku přibylo 450,1 kilometru dálnic. Ovšem většinu z toho tvořily rychlostní silnice, z nichž se přes noc staly dálnice. Nových úseků bylo jen 12,7 kilometru.
Blýská se na lepší časy? Pořád chybí právní úprava
Důvody politici obvykle svádějí na rozdílnou legislativu. To je poměrně běžný argument, který slýcháme; vzpomeňme i na argument, proč jde v Estonsku vyřídit stavební povolení za dva až tři týdny on-line a v Česku čekáme roky. Ostatně délka stavebního řízení je jedním z důvodů, proč se stavba dálnic u nás tak prodlužuje. „Polsko dává velkou váhu veřejnému zájmu stavět před ochranou přírody, vlastnictvím půdy či ochranou zemědělského půdního fondu,“ řekl na začátku roku 2022 ministr dopravy Martin Kupka v roce 2022 Seznam Zprávám.
Jsme všichni o dva roky starší. Vládní koalici se konečně podařilo přijmout novelu tzv. liniového zákona. Z něj se stal zákon číslo 465/2023 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací. Cílem této novely bylo právě urychlit výstavbu infrastrukturních staveb. Ministerstvo dopravy odhaduje, že by se doba přípravy dálnice měla zkrátit z třinácti let na deset. Do paragrafu 2 jsou vloženy odstavce 8 a 9. Přičemž v odstavci 8 se píše: „K odstranění vad námitek, odvolání a rozkladu podaných po lhůtě stanovené pro jejich podání právním předpisem, podle kterého se podávají, se nepřihlíží. To platí i pro žaloby proti rozhodnutím vydaným v řízeních podle věty první i pro opravné prostředky proti rozhodnutím o těchto žalobách. Správní orgán a soud k odstranění nedostatků podání nevyzývá.“
V podstatě to znamená výrazné omezení takzvaných „blanketních“ odvolání. Mění se také pravidla pro výkup pozemků i případné vyvlastnění. Snad se tedy veřejným prostorem přestanou nést nářky Ředitelství silnic a dálnic, ministerstva dopravy a dalších institucí o tom, jak jim práci maří ekologické organizace. Veřejná správa tak trochu v tichosti přechází, že naprostá většina soudem zrušených rozhodnutí ztroskotá ne na meritu věci, ale na formálních nedostatcích. Přeloženo, úřady dělají svou práci liknavě a formalisticky, takže soud nemůže jinak než námitkám vyhovět. Možná bychom právě tady měli začít. Protože s tímhle jim nepomůže ani sebelepší zákon.
Ale abychom nekončili úplně pesimisticky. Snad se bude situace postupně lepšit. V pondělí 16. prosince 2024 došlo kromě otevření nových úseků také k zahájení stavby úseku z Říčan do Běchovic (úsek 511), který odvede velkou část tranzitní dopravy z pražské Jižní spojky a výrazně uleví dopravě na vnitřním pražském okruhu. Současně s tím se již také chystá výstavba přeložky silnice I/12, která odkloní dopravu z Úval, Újezdu nad Lesy a Běchovic. Jde o stavbu plánovanou několik desetiletí řešící neúnosnou situaci na příjezdu do Prahy z východního směru, zejména po Českobrodské a Starokolínské silnici. Stavba části přeložky z Úval do Běchovic a k D1 by měla začít v roce 2025 a zprovozněna by měla být o dva roky později. „Jsem rád, že se tak potřebná stavba, jako je přeložka silnice I/12, stává právě skutečností,“ napsal ve vyjádření pro FORUM 24 radní městské části Praha 21 a bývalý starosta Milan Samec. „Je to velká věc pro naši malou městskou část, kompletně změní dopravní situaci u nás a zároveň zklidní dopravu na hlavním tahu skrz náš Újezd,“ dodává.
V neposlední řadě byla před několika dny otevřena část brněnského okruhu. „… a to I/42 VMO Tomkovo náměstí a I/42 VMO Rokytova. Práce na 1,2 kilometru dlouhé stavbě, jejíž součástí je půlkilometrová estakáda, vyšly zhruba na 2,5 miliardy Kč bez DPH a trvaly tři a půl roku,“ píše se v tiskové zprávě ministerstva dopravy.
