Demokratická levice je politický směr, který lidem smýšlejícím pravicově může lézt na nervy a budou ho podezírat z různých sklonů, třeba hodně přerozdělovat peníze a zařizovat štěstí lidem, co by si ho měli zařídit sami. Není to ale nic, co by budilo hrůzu kvůli ohrožení demokracie. Pokud tedy nejde o komunisty, zvláště ty naše, co sympatizují s brutálně kapitalistickými režimy v Číně a Rusku. O těch je zbytečné mluvit.

Mívali jsme silnou sociální demokracii. Za první republiky a potom od 90. let. ČSSD byla od doby, kdy jí šéfoval Miloš Zeman, poznamenána osobností předsedy – bývalého prognostika, kolem něhož se vytvořila pestrá směs lidí. Do té pestré směsi patřila i šedá vrstva všelijakých postsocialistických zjevů, exkomunistů a exsvazáků. Ti teda strašili i v pravicových stranách a našli bychom je i na palubě vlajkové lodi pravice ODS i jinde. Tam bylo výhodou i nevýhodou, že zřejmě nikdy nebyli komunisty z přesvědčení, protože to po roce 1968 už skutečně ani s velkou dávkou fantazie nešlo. Výhodou, protože se snadno přeorientovali a někteří na to měli koneckonců i nějaké vzdělání získané (protekčně) předem. Nevýhodou, že nějaká porucha charakteru tam byla.

Dále čtěte

Svoboda potřebuje nezávislá média. Podpořte nás a buďme společně silnější

Pokud se médium nerozhodne zpoplatnit svůj obsah na webu, nezbývá mu než se alespoň částečně spoléhat na dobrovolnou podporu čtenářů.

Zeman měl kolem sebe bývalé komunisty dvojího druhu. Jedny kdysi vyhodili ze strany sami soudruzi, protože se „pomýlili“, druhým strana (KSČ) v původní podobě zanikla, a protože to nebyli vyloženě stalinisté, tak se sociál-demokratizovali. Ta strana připomínala občas lokomotivu staršího typu, ale nějak to jelo přijatelným směrem. Z vlaku pak někteří lidé vypadli, pár jich vykopli a část přestoupila jinam. Z té poslední skupinky někteří do širokozchodných ruských vagónů.

Tu dlouhou historii zemanizace ČSSD můžeme vynechat. Všechno poznamenaly nevábné rysy Zemanovy osobnosti, které našly výraz ve výkřicích o spálené zemi, vázání stranických legitimací do kůže členů ODS a akci čisté ruce. Po Zemanově manévru, kdy jako by odešel z politiky a pošilhával po funkci prezidenta, načež ho nové vedení strany ještě na pár let podrželo v předčasném důchodu, nastala eroze. Zeman se stal nepřítelem své bývalé strany, kterou chtěl buď ovládnout, nebo ze msty zničit. Za vydatné pomoci neschopných vůdců se povedlo to druhé.

Když Zeman říkal, že stoupenci Miroslava Sládka jsou „zdivočelí sociální demokraté“, mohlo na tom něco být. V oslovování frustrovaných byl bývalý prognostik mistr. Analýza přítomnosti mu šla vždycky výrazně lépe než prognostické modely vývoje společnosti. Od chlazení frustrovaných hlav ale Zeman nakonec přešel k metodě „frustrované ještě víc frustrovat“ a vytěžit z toho pro sebe funkci. O nějaké ideje už vůbec nešlo a ve spojení se sympatiemi k Rusku a Číně za hranicí podlézavosti vznikla čirá hrůza.

Dále čtěte

Kupte si Speciál FORUM a přispějte na sbírku pro ukrajinskou armádu. Pomáhejte s námi

Brzy to budou čtyři měsíce, kdy ruský prezident Vladimir Putin rozpoutal válku proti Ukrajině. Napadená země se tvrdě brání a…

Výsledkem tohoto procesu, kde Zeman sehrál neblahou „roli osobnosti v dějinách“, jsou trosky a vakuum, do kterého se nasála všechna politická špína, kterou si jen dovedeme představit. Kdybychom žili ve světě proveditelných konspirací, měl by nějaký tajný tým pravičáků založit novou levicovou stranu, s kterou by se dalo příjemně hádat o daně a dávky a sociální byty jako za starých časů. Teď máme místo normální opozice dva vůdcovské útvary vydávající se za politické strany, které naslibují lidem cokoli, aby z toho šéfové měli funkce a prachy. Jenže takové konspirace proveditelné nejsou a buď bude poptávka a nabídka a autentičtí levicoví lidé, co si na zájem o sociální otázky nebudou jen hrát, nebo taková strana nevznikne.

ČSSD v agonii a prolezlá zemanovským červotočem zatím nevypadá, že by se regenerovala nějak rychle. Spíše vůbec. Pokud si někdo myslí, že prázdné místo zaujmou Piráti, nejspíš se plete. Zatím není jisté, co s nimi bude. Kromě toho existuje část společnosti, soc. dem. sirotci, které nejspíš nikdy neosloví, aspoň ne v této podobě.

Na ulici leží hodně hlasů a nezdá se, že by je byl momentálně nalevo ve spektru někdo schopen sesbírat. Sbírají je tedy ti, co je pozřou a udělají z nich ve svém trávicím aktu známý produkt.