Depardieu se ohledně ruské války kroutí jako had. Je prý nesmyslná, ale viníka neoznačil

Jeden z nejslavnějších současných francouzských herců Gérard Depardieu pozoruhodně kličkuje. Kdysi vychvaloval Rusko jako velkou demokracii, a to v době, kdy vůdce Vladimir Putin v zemi už zjevně utahoval šrouby. Invaze na Ukrajinu ho zaskočila a dal najevo, že se mu to nelíbí. Zřejmě se mu nelíbí pořád, protože je to skutečně trapná záležitost, ale pořád se mu to nechce říct naplno.

Depardieu dostal od Putina ruské občanství v lednu 2013. To ho zbavilo povinnosti ve Francii platit 75procentní daň pro osoby s nejvyššími příjmy. V roce 2020 se stal pravoslavným křesťanem a byl pokřtěn v katedrále svatého Alexandra Něvského v Paříži.

Dále čtěte

Babiš ani Okamura nezmizeli. Řekněte jim svůj názor v originálním tričku

I přesto, že v prezidentských volbách zvítězil Petr Pavel, populisté v podobě Andreje Babiše a Tomia Okamury nikam nezmizeli. Nyní…

Rusko chválil jako „velkou demokracii“ a po anexi Krymu v roce 2014 tvrdil, že Ukrajina je částí Ruska.

Pak na něj dolehl stejně nemilý osud jako na jiné „chápače“ Ruska a Putina. Dne 24. února 2022 ruská vojska vpadla na Ukrajinu. Depardieu to označil za zbytečnou bratrovražednou válku a „nepřijatelný a šílený exces“ a obyčejní občané Ruska za to prý nenesou žádnou odpovědnost.

Za starých časů by se řeklo, že „soudruh se pomýlil“ a je třeba to soudruhovi objasnit. Ujal se toho mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov, který sdělil, že herec „není příliš kovaný v politické agendě“.

Jak bývalo zvykem (a v Rusku opět jako zvyk ožilo), není-li někdo kovaný, tak ho nějak dokovají a bude to v pořádku, pokud kování dotyčný přežije. Pokud ne, co se dá dělat. Člověk byl – a najednou není. Lidí dost.

Peskov tedy pravil, že Depardieu „nerozumí tomu, co se na Ukrajině stalo v roce 2014, nechápe, co jsou to Minské dohody, nechápe, co je Doněck a Luhansk, a těžko rozumí tomu, co je to bombardování civilistů“. Je tu ale naděje na zlepšení. „Budeme připraveni mu to všechno říct a vysvětlit, aby to lépe pochopil. Pokud bude chtít,“ dodal Peskov.

V moskevské říši je celkem jedno, kdo co chce. Většinou se zařídí, aby pomýlený a nekovaný jedinec nakonec chtěl. Když chtít nebude, „trp, krasavice“, jak říká Putin.

Válčí se už skoro rok a herec to má pořád těžké. Teď poskytl rozhovor pro Augsburger Allgemeine. Ptali se ho, z čeho má ve svých 74 letech největší radost.

Dále čtěte

Patologický lhář Medveděv opět nepříčetně zuří. Jako by Jack Rozparovač řešil bezpečnost v ulicích

Bývalá veličina, z milosti V. V. Putina kdysi premiér a potěmkinovský prezident Dmitrij Medveděv, se opět dal trochu dohromady a pokračuje…

„Z mých bližních. Rozhlížím se kolem sebe, studuji je, lidé mě fascinují mnohem víc než to, co vidíte v televizi nebo slyšíte od politiků. Fascinuje mě také historie a často mě například zajímá, jak se lidé vyrovnávají s nelidskými věcmi v životě, se všemi těmi válkami a invazemi… Nedokážu to posoudit. Ale to asi patří k lidskému šílenství,“ odpovídá Depardieu.

Pak to pokračuje:

Když mluvíte o válce a šílenství: od útoku Ruska na Ukrajinu uplynul téměř rok. Změnilo to váš postoj k Rusku?

Depardieu: Pro mě se nic nezměnilo. Stále jsem Rus. Miluji ruskou kulturu. Pokud mám nějakou zemi rád, je to vždy kvůli její kultuře. Ale raději se tomuto tématu vyhýbám, nikdo o něm není schopen říct nic rozumného! Nikdo!

Už jste zaujal stanovisko, na instagramu jste odsoudil „bratrovražednou válku“…

Depardieu: Vůbec se mi nelíbí, když někdo míchá politiku a herectví. To je vše, co chci k tomuto tématu říct: válka je velký nesmysl.

Víc jsme se toho nedozvěděli. Co to jako má být?

Vezměme to z té lepší stránky, to neuškodí. Taky by se mohlo stát, že by dnes vystupoval na scéně a povzbuzoval ruské vojáky ke statečnosti a agitoval pro mobilizaci. To by ovšem musel být naprostý idiot, a i když je Depardieu zřejmě tak trochu idiot, tak pořád ještě ne naprostý. Zaprodanost tohoto druhu se nenosí ani u takových postav, jako je prodejný exkancléř Schröder, musí se to všechno nějak aspoň zabalit do slov o míru a tragédii a trochu vypouštět mlhu.

Dále čtěte

Podle Viktora Orbána je Ukrajina „země nikoho“. O co mu vlastně jde?

Maďarský premiér Viktor Orbán v projevu během nedávné státní návštěvy Ázerbájdžánu prohlásil, že jeho země sousedí na západě s…

To všechno je ale ještě něco jiného než tvrdit, že k tématu invaze na Ukrajinu není nikdo „schopen říct něco rozumného“, a omezit se na to, že „válka je nesmysl“. Rozumné by bylo tuhle válku označit za Ruskem spáchaný zločin a označit hlavního viníka, kterým je Vladimir Putin. Také by Depardieu mohl vyhlásit, že pokud je pořád ruským občanem, je spoluobčanem všech těch lidí, kteří byli proti válce a skončili v lágru. Být spoluobčanem Putina, Lavrova, Prigožina, Peskova, Solovjova, Skabejevové a patriarchy Kirilla není nic, na co by někdo mohl být hrdý.

Do hlavy nikomu nevidíme, nejsme andělé na posledním soudu, nepitvali jsme mozek pana Depardieua a nezkoumali, jestli se mu nepomíchaly nějaké chemické látky nebo nepřerušily důležité spoje. Je to pro nás postava, jev, vidíme, co dělá a říká, a nejsme nějak moc spokojeni. Dělat s tím nemůžeme nic, leda vzývat nadpřirozené síly nebo neznámé přírodní zákonitosti, aby se ten či onen člověk sebral a poslal celou kremelskou bandu tam, kam patří.

Je to taky obecné varování. Někomu vadí vysoké daně, má rád ruskou kulturu, zažil v životě nějaké těžké věci, má krizi dospívání, středního věku, stáří, není ještě tak uznávaný, jak by chtěl, nebo už není – co teď? Sehnat si občanství nějaké říše a nechat se tam chválit (a platit nižší daně)?

Člověk nemusí být zrovna velikán, aby mu hrozila taková pokušení. Někdo jen dostane medaili, pozvánku na ruskou ambasádu, pokud ani to ne, může si aspoň zanadávat a získat sám před sebou cenu tím, že není ovce, která poslouchá mainstream. Do takového stavu se člověk většinou dostane postupně. Většinou bývá pár příležitostí z rozjetého vlaku ještě vyskočit, jenomže on jede čím dál rychleji…

Lepší je se do některých situací vůbec nedostat a dbát na prevenci. Ale tak víme, jak to na světě chodí.