Trosky polského vládního speciálu u ruského Smolenska FOTO: dw.com
FOTO: dw.com
Dne 10. dubna je to deset let od havárie polského letadla Tu-154 ve Smolensku. Na tuto událost se vzpomíná jako na „smolenskou tragédii“, protože při ní zahynulo mnoho předních osobností politického a společenského života.
K havárii došlo 10. dubna 2010 před devátou hodinou ráno. O život přišlo 96 lidí, mezi nimi polský prezident Lech Kaczyński a jeho manželka Maria Kaczyńská, poslední polský exilový prezident Ryszard Kaczorowski, vicemaršálkové Sejmu i Senátu, osmnáct poslanců parlamentu, duchovní, představitelé společenských a veteránských organizací. Tragédie byla vnímána ještě výrazněji kvůli tomu, že smyslem cesty byla účast na připomenutí 70. výročí masakru v Katyni provedeného ruskou tajnou policií.
Mezi oběťmi byla i Anna Walentynowiczová, žena, kterou chtěli v roce 1980 z politických důvodů propustit z práce a předčasně poslat do důchodu. To vyvolalo protest spolupracovníků, ze kterého nakonec vznikl nezávislý odborový svaz Solidarita.
Přes různé konspirační teorie stojí za nehodou série špatných rozhodnutí v situaci, kdy pro přistání ve Smolensku byly krajně nepříznivé podmínky. Piloti se pokusili přistát na letišti Smolensk-Severny – bývalé vojenské základně – v husté mlze, s viditelností sníženou asi jen na 500 metrů. Posádka posledního letadla, které na letišti přistálo předtím s novináři, vyslala varování, ale to nebylo vyslyšeno. Vládní letadlo sestoupilo pod výšku normální přístupové trasy a přitom narazilo do stromů a explodovalo.
Ruské i polské úřední vyšetřování neodhalilo žádné technické závady na letadle a dospělo k závěru, že posádka za daných povětrnostních podmínek nevykonala přiblížení bezpečně. Polské orgány zjistily závažné nedostatky v organizaci a výcviku příslušného leteckého útvaru. Několik vysoce postavených členů polské armády pod tlakem politiků a médií rezignovalo.
Je psychologicky pochopitelné, že oficiální verze vyšetřování nezněly vzhledem ke špatným historickým zkušenostem Polska s Ruskem některým lidem pravděpodobně. Navíc tam bylo symbolické spojení s katyňským masakrem, kde Polsko také přišlo o část své elity. Objevily se různé konspirační teorie o katastrofě, které hlásali představitelé strany Právo a spravedlnost Jaroslaw Kaczyński a Antoni Macierewicz, ministr obrany v letech 2015–2018. Podle Macierewicze mohlo jít o atentát. Pro takové tvrzení se ale nenašly žádné důkazy. Rozpoložení Jaroslawa Kaczyńského lze samozřejmě pochopit, protože při katastrofě přišel o svého bratra-dvojče.
Rusko ovšem neprokázalo velkou vstřícnost a dodnes třeba Polsku zcela nepochopitelně nevrátilo trosky letadla. Zmizely také některé cenné předměty obětí a nakonec byli za krádeže odsouzeni čtyři ruští vojáci ze smolenské posádky.
Je pravděpodobné, že kapitán letadla byl pod tlakem, aby se vzhledem k významu plánované akce v Katyni pokusil přistát za každou cenu. Záznamy také dokazují, že v kokpitu byly přítomné osoby, které tam neměly co dělat. Nakolik šlo o vlastní pilotův pocit, že nesmí selhat, a nakolik o konkrétní tlak, se nejspíš nikdy nedozvíme.
Jisté je, že se před deseti lety odehrála tragédie, na kterou Polsko nezapomene.
