Když před deseti lety zahajoval svou činnost Ústav pro studium totalitních režimů, šlo o jednu z nejvýznamnějších událostí ve snaze důkladně zmapovat historii obou zločinných režimů, které dusily téměř polovinu existence samostatného státu. Neméně závažným úkolem bylo co nejširší veřejnosti předložit veškerou dokumentaci, která se k těmto režimům vztahuje, a přiblížit jí výsledky svého bádání. O tom, že myšlenka takové instituce nevznikala snadno, svědčí už samotný fakt, že Česká republika byla posledním ze států bývalého komunistického bloku, kde podobná instituce vznikla. Do té doby měl pod palcem archivy bývalé StB pod sebou pouze stát – buď tajné služby, nebo ministerstvo vnitra. Se všemi riziky, která z toho vyplývala a která se týkala možného zneužití konkrétní vládní garniturou, která je právě u moci. Přesto je stále existence ÚSTR jednou z nejviditelnějších platforem boje o naši minulost, a o její interpretaci.

Právě obava z toho, co je možné v rámci postupného zveřejňování zjistit, spolu s obavou akademiků „kamenných kateder“ z možné konkurence se stala základem dodnes přetrvávajících útoků na novou instituci.  Terčem útoků se kvůli svému původnímu politickému složení stala i Rada ÚSTR, která na jeho činnost dohlíží a která rovněž volí ředitele, a to především ze strany ČSSD. Ta po počátečním lavírování ÚSTR striktně odmítla, a dokonce podala neúspěšnou ústavní stížnost na jeho zrušení. Jenže zatímco v historicky první radě seděli renomovaní univerzitní funkcionáři (včetně tehdejšího rektora Masarykovy univerzity a dnešního předsedy ODS Petra Fialy) nebo bývalí političtí vězni z padesátých let, poté, co parlament ovládla levice, do rady nominovala levicové aktivisty typu Michala Uhla či Lukáše Jelínka. Postupná degradace ÚSTR se projevila i na ředitelském postu, kde postupně výrazného „otce zakladatele“ Pavla Žáčka nahradil bezvýrazný Zdeněk Hazdra. Ze strany nového vedení Ústavu začalo docházet k relativizaci represivního charakteru komunistického režimu a řada zpochybňujících výroků pak vyvrcholila skandálním rozhovorem poradkyně současného ředitele, francouzské historičky Muriel Blaive, která pro anarchistický web a2larm prohlásila, že archivy StB „namísto, aby přinášely důkazy o zlém totalitním režimu, ukazují, že mezi vládci a ovládanými probíhal neustálý proces vyjednávání.“

Útlum publikační činnosti 

Spolu s „normalizací“ ústavu začalo docházet k cílenému utlumování činnosti ať již v počtu původních publikací, či v rapidním poklesu digitalizace archivních dokumentů, což je jedním z hlavních úkolů Ústavu. Výroční zpráva za rok 2016 obsahuje řadu nepřesných, účelových až nepravdivých tvrzení, někdy je až ideologicky zahrocená, ignorující zákon, více spíše zakrývající než transparentně prezentující. Po formální stránce je nepřehledná, nečitelná, bez ústřední myšlenky, obalená rozsáhlými nečitelnými nejednotně upravenými přílohami s řadou nepodstatných informací.

K posouzení kvality a kvantity odborných výstupů ÚSTR stávajícího vedení, resp. řízení úseku vědeckého výzkumu, je zapotřebí nahlédnout do dalších strategických dokumentů, zejména plánu činnosti ÚSTR, ve kterých jsou obsaženy podrobné představy o finalizaci projektů a termínech jejich ukončení. Plán činnosti na rok 2014 a 2015 například obsahoval řadu významných projektů, z nichž ani jeden z nich nebyl realizován.

O nekvalifikovaném a zmateném řízení úseku vědecké činnosti ze strany vedení ÚSTR svědčí fakt, že plány práce z let 2015 a 2016 byly krátce po svém přijetí revidovány, přičemž některé publikace vyřazeny, či odsunuty na později. Důvody jsou zřejmé: personální rozvrat instituce, manažerské nedostatečnost současného vedení.  Plán činnosti na rok 2016 byl dokonce Radou ÚSTR schválen až 23. června 2016, tj. v polovině roku, a hned po prázdninách se jako nereálný dočkal revize. Rada ÚSTR jednoznačně dlouhodobě zakrývala nedostatky vedení v této oblasti. Ve výroční zprávě za rok 2016 udává ÚSTR vydání 24 neperiodických publikací. Jedna monografie a jedna edice dokumentů přitom vychází až v polovině roku 2017. Celkem ÚSTR v loňském roce samostatně vydal dvanáct publikací (včetně dvou katalogů výstav, jednoho komiksu a jednoho katalogu publikací), z toho ve dvou případech šlo o jazykovou mutaci českého vydání z roku 2011; dvě v přehledu uvedené publikace v roce 2016 nevyšly. Fakticky tak ÚSTR v loňském roce samostatně vydal pouze šest odborných publikací.

Falšování a manipulace

Bezkoncepčnost vydávání neperiodických publikací ÚSTR v roce 2016 potvrzuje fakt, že ze zmíněných čtyřiadvaceti publikací bylo celých devět publikací vydáno mimo projekty, čili nevzešlo z projektů ÚSTR. K vylepšení statistik přitom ÚSTR používá falšování a manipulace, aby výsledky nevypadaly tak tristně. Reedice pamětí z roku 2011 byla uměle zařazena do projektu „Odboj a perzekuce křesťanů v období nacismu a komunismu (1938–1989)“. Obdobně byla edice bez ohledu na svůj obsah přiřazena k projektu „Čechoslováci v Gulagu“, navíc s anotací: Edice dokumentů popisující chování sovětské armády na osvobozeném území Československa. Ani sborník z konference Historie versus propaganda nebyl věcně správně zařazen do projektu „Čechoslováci v Gulagu“.  Dohromady tedy bylo celých padesát procent publikací vydaných ÚSTR v  roce 2016 publikováno mimo projekty.

Falšování a manipulace jsou zřejmé i z údajů o publikační činnosti.  Z již citované Výroční zprávy vyplývá výkaz publikační činnosti 38 zaměstnanců ÚSTR za rok 2016 o 132 položkách. Největší počet z těchto položek přitom tvoří recenze a nikoliv odborné studie a texty. Z analýzy těchto nejednotně předkládaných údajů vyplývá, že ve čtvrtletníku ÚSTR Paměť a dějiny zaměstnancům vyšlo sedmnáct článků (jeden má dva spoluautory), v odborném časopise Securitas Imperii sedm dalších a šest studií vyšlo ve sbornících vydaných či spoluvydaných ÚSTR. Celkem tedy zaměstnanci podle vedení ÚSTR vydali v periodických a neperiodických publikacích ÚSTR v loňském roce 30 článků.  K jedné z položek jsou navíc vykázány doprovodné texty k výstavě. Mimo ÚSTR jeho zaměstnanci opublikovali pouhých 11 příspěvků, z toho dva ještě v roce 2015. Vedení ÚSTR tak ve Výroční zprávě 2016 uvedlo Senátu PČR zavádějící údaje, které vykazují o 69 % textů víc, než bylo reálně vydáno.  Příloha vypočítávající publikační činnost tak má zakrýt zcela zřetelný pokles produkce odborných textů, uvedením 91 položek, které v roce 2016 nikde nevyšly.

Soumrak digitalizace

Zákon č. 181/2007 Sb. stanoví, aby ÚSTR využíval digitalizaci k získávání a zpřístupňování dokumentů vypovídajících o době nesvobody a období komunistické totalitní moci, zejména o činnosti bezpečnostních složek a formách pronásledování i odporu. Tento úkol ze zákona není plněn, žádné digitalizované dokumenty o činnosti Státní bezpečnosti ani jiných represivních složek nejsou veřejnosti předkládány. Nezákonný převod digitalizace z ÚSTR do ABS, realizovaný na počátku 2015 vedením obou institucí a zaštítěný Radou ÚSTR v čele s Emílií Benešovou, ve svém důsledku znamenal zásadní snížení kvality uživatelského servisu pro badatele. Nekoncepčnost a zpomalení celého procesu digitalizace nakonec potvrzuje i předložená výroční zpráva. Nezákonný převod digitalizace a vytvoření dvou pracovišť přineslo větší byrokracii a zpomalení celého procesu. Celkem obě pracoviště ÚSTR a ABS v loňském roce zdigitalizovala pouze 1 003 165 souborů, tj. 22,4 % z počtu digitalizovaných jedním oddělením digitalizace ÚSTR ještě v roce 2011 (4 460 787 souborů).

Nízkou rychlost a produktivitu ostatně dokládá příslib vedení ÚSTR ve výroční zprávě i tak, že v roce 2017 bude zveřejněn na webu digitalizovaných archiv slovenské sekce Rádia Vatikán, naskenovaný s minimální mírou chybovosti již v roce 2014, tedy před třemi roky. Pro úplnost je nutné dodat, že stejně rozsáhlou českou redakci Rádia Vatikán bývalé vedení ÚSTR zvládlo zdigitalizovat, zkontrolovat a zveřejnit během šesti měsíců.

Výroční zpráva potvrzuje účelovost celého procesu reorganizace a snahy o zničení původního modelu digitalizace nastaveného v letech 2008–2009.

Přesně podle Parkinsonových zákonů došlo v ÚSTR/ABS k celkovému nárůstu zaměstnanců pro úsek digitalizace, tj. narostly mzdové náklady a odvody, nicméně celkově došlo ke zpomalení skenování. Kontrolní činnost prováděná a adorovaná vedením ABS je pomalá a neefektivní. V důsledku této situace nedochází ke zveřejňování dalších dokumentů na webu ÚSTR dle zákona. Nové webové stránky, značně nepřehledné, nebyly rozšířeny o žádné nové dokumenty. Postrádají navíc cizojazyčnou, anglickou mutaci (za minulého vedení byla funkční). Při srovnání se zahraničním paměťovými institucemi se ÚSTR/ABS ocitly na chvostu jak ve využívání moderních technologií, tak v produktivitě práce či formě prezentace výsledků své práce. Možno říci, že prezentace odpovídá kvalitě a počtům výsledků. Výroční zpráva tak nechtěně potvrzuje slova kritiků, že cílem reorganizace byl útlum činnosti a snaha předkládat veřejnosti co nejméně archivních dokumentů.

Namísto toho je veřejnost krmena jakýmisi pofidérními průzkumy, jako je ten aktuální o oblíbenosti Romů nebo Židů, což naopak jeho náplní činnosti není a který je svou metodologií fraškou na skutečný sociologický průzkum. Ale snad se začíná blýskat na časy. Nedávná doplňovací volba některých členů rady, mezi nimiž je i bývalý senátor Jiří Liška, který zákon o ÚSTR protáhl legislativním procesem, či renomovaný vojenský historik Eduard Stehlík, který u Ústavu odešel na protest proti „normalizačnímu procesu“, dává naději, že se ÚSTR opět začne pod novým vedením věnovat tomu, čemu se věnovat má. 

 

PŘEHLED: Nerealizované projekty

Represivní aparát nacistického okupačního režimu (doba řešení 2011–2015), jehož hlavním výstupem měla být výběrová edice dokumentů Představitelé nacistického bezpečnostního aparátu v Protektorátu Čechy a Morava v dokumentech.

Protižidovská opatření na území Protektorátu Čechy a Morava a jejich realizace (doba řešení 2011–2015), jehož hlavním výstupem měla být vybraných dokumentů Protižidovská opatření a jejich realizace na Moravě.

Represivní složky komunistického režimu (doba řešení 2008–2014), jehož hlavními výstupy měly být biografický slovník náčelníků jednotlivých správ StB v letech 19531989, biografický slovník náčelníků krajských správ StB a kolektivní monografie Činnost československých zpravodajských složek v Rakousku v letech 19451989 (vyšlo vloni).

StB a Stasi, vztahy a spolupráce československých a východoněmeckých bezpečnostních orgánů 1969–1989 (doba řešení 2014–2016), jehož finálním výstupem měla být v roce 2016 monografie T. Vilímka.

Vývoj organizační struktury a představitelé KSČ (doba řešení 2008–2015), jehož hlavním výstupem měl být Biografický slovník vedoucích představitelů KSČ v letech 1921–1989. Finální slovník měl být publikován v průběhu roku 2016.

Šlechta českých zemí v konfrontaci s totalitními režimy 20. století (doba řešení 2011–2016), jehož hlavním výstupem měla být monografie významného představitele české historické šlechty Františka Kinského z Kostelce nad Orlicí.

Dokumentace popravených Čechoslováků za druhé světové války v Berlíně-Plötzensee (doba řešení 2013–2015), jehož hlavním výstupem měl být seznam popravených (téměř 700 jmen) a připravován ke zveřejnění na internetových stránkách ÚSTR.

Ukrajinská povstalecká armáda na území Československa (doba řešení 2012–2016)

Finálním výstupem bude (kromě série studií a článků) kolektivní monografie.

Dokumentace popravených z politických důvodů 1948–1989 (doba řešení 2008–2014), jehož hlavním výstupem měla být encyklopedická publikace odevzdaná ve druhém pololetí 2014.  

Právě v této době potřebujeme nezávislá média. Podpořte nás prosím a objednejte si předplatné Revue FORUM ZDE. Děkujeme!

Revue Forum Banner