Když se mluví o duševním zdraví dětí, většina lidí si představí úzkosti, deprese nebo přeplněné psychiatrické ambulance. Odborníci však stále častěji upozorňují, že za mnoha psychickými potížemi může stát mnohem prostší problém – osamělost. Děti dnes často nemají nikoho, komu by se mohly svěřit, a právě nedostatek blízkých vztahů může výrazně ovlivnit jejich psychickou pohodu.

Počet dětí a dospívajících, kteří se potýkají s psychickými obtížemi, v posledních letech roste. Přibývá úzkostí, depresivních stavů i případů sebepoškozování. Veřejná debata se přitom často soustředí především na nedostatek odborníků a dlouhé čekací lhůty na psychologickou či psychiatrickou pomoc.

Podle psychologů a dalších specialistů ale problém začíná mnohem dříve. Ještě před tím, než dítě usedne do ordinace, může dlouhé měsíce nebo dokonce roky zažívat pocit, že na své starosti zůstává samo.

Samota neznamená být sám doma

Osamělost přitom není totéž co samota. Dítě může vyrůstat v milující rodině, chodit do školy, mít spolužáky i řadu mimoškolních aktivit, a přesto mít pocit, že nemá nikoho, komu by mohlo otevřeně říct, co skutečně prožívá.

Právě blízké vztahy a pocit bezpečí přitom hrají v psychickém vývoji zásadní roli. Děti potřebují vědět, že existuje dospělý člověk, který je vyslechne bez odsuzování a bude jim oporou i ve chvílích, kdy se jim nedaří.

Významný vliv má také rodinné prostředí. Psychologové dlouhodobě upozorňují, že konflikty mezi rodiči, rozchody nebo dlouhodobé napětí v domácnosti mohou výrazně ovlivnit pocit jistoty dítěte. Nejde přitom jen o samotný rozpad rodiny, ale především o způsob, jakým celá situace probíhá a jakou podporu dítě během ní dostává.

Online propojení nemusí znamenat blízkost

Dnešní děti vyrůstají ve světě, kde je komunikace jednodušší než kdykoli dříve. Stačí několik kliknutí a mohou být v kontaktu s desítkami či stovkami lidí. Přesto se stále více odborníků shoduje, že právě digitální prostředí může někdy pocit osamělosti prohlubovat.

Mladí lidé sice tráví značnou část času na sociálních sítích nebo v online hrách, skutečně hluboké vztahy tím ale automaticky nevznikají. Paradoxně tak mohou být neustále ve spojení s ostatními a zároveň se cítit velmi osaměle.

Na problém upozorňují i mezinárodní výzkumy. Podle studie HBSC, která sleduje zdraví a životní styl školáků ve více než čtyřiceti zemích, část českých dětí pravidelně uvádí pocity osamělosti. Podobně varuje také UNICEF, podle něhož představuje osamělost významný rizikový faktor pro vznik úzkostí, depresí i dalších psychických obtíží.

Dále čtěte

Psychiatr varuje: Jaro může spustit úzkosti, nespavost i pocity beznaděje

Přestože je jaro tradičně spojováno s přívalem nové energie, optimismem a lepší náladou, pro část lidí může představovat přesný opak.

Problém, který není na první pohled vidět

Jedním z důvodů, proč bývá osamělost přehlížena, je skutečnost, že nemusí být navenek příliš patrná. Dítě nemusí mít problémy ve škole ani výrazné konflikty s okolím. Někdy naopak působí jako zcela bezproblémové.

Podle odborníků je proto důležité všímat si drobných změn v chování. Dítě může být uzavřenější, ztrácet zájem o oblíbené aktivity nebo trávit stále více času o samotě. Některé děti si začnou stěžovat na nudu, jiné bývají podrážděné nebo smutné bez zjevného důvodu.

Co mohou udělat rodiče

Řešení nemusí být vždy složité. Základem je vytvářet prostor pro společně strávený čas a otevřenou komunikaci. Důležitější než množství aktivit bývá často obyčejný zájem o to, co dítě prožívá.

Pomoci mohou také kvalitní vztahy mimo nejbližší rodinu – například s prarodiči, trenéry, učiteli nebo vedoucími zájmových kroužků. Právě tito dospělí mohou někdy zachytit první známky problémů a stát se pro dítě důvěryhodnou oporou.

Odborníci zároveň připomínají, že péče o duševní zdraví nespočívá pouze ve zvyšování počtu psychiatrů a psychologů. Stejně důležité je budovat prostředí, ve kterém děti nebudou mít pocit, že jsou na své starosti samy. Někdy totiž může být prvním krokem k lepšímu duševnímu zdraví obyčejný rozhovor s člověkem, kterému důvěřují.