Antisystémová demonstrace na Václavském náměstí v Praze (3. 9. 2022) FOTO: Jan Šibík / FORUM 24
FOTO: Jan Šibík / FORUM 24
Neúspěšní se vzbouřili proti těm, které chápou jako symboly Moci, proti jakýmsi ONI, kteří můžou za jejich neúspěchy, a chtějí slyšet jakoukoliv informaci PROTI tomu, co ONI říkají, tj. jakékoliv ANTIinformace z úst ANTIrit – alternativních autorit. A toho šikovně využívají ruské a čínské tajné služby. NATO mohlo a mělo o chystané dezinformační válce ze strany Ruska vědět nejpozději od roku 2014/2015, po anexi ukrajinského Krymu Ruskou federací. Aktivace robotických bojovníků dezinformační války proběhla v roce 2019. Zase si toho jen málokdo povšiml. Nyní čelíme situaci, kdy třicet procent populace našeho západního kulturního okruhu propadlo do úplného informačního zmatku, a ruská propaganda si s nimi dělá, co chce. A my nevíme, co s tím.
Už v roce 2016 Pew Research Center zjistil, že se většina Američanů domnívá, že fake news mají reálný vliv. Přibližně dva ze tří dospělých v USA (64 %) tvrdí, že hoaxy způsobují velký zmatek ohledně základních faktů o aktuálních problémech a událostech. Postoj je široce sdílen napříč různými příjmovými skupinami, mezi lidmi s různou úrovní vzdělání, politickou příslušností a ve většině dalších demografických charakteristik. Ačkoli mají pocit, že tyto příběhy šíří zmatek, Američané vyjadřují značnou míru důvěry ve svou vlastní schopnost falešné zprávy odhalit. Takže 39 % z nich je velmi silně přesvědčeno, že dokážou rozpoznat fake news, a dalších 45 % má pocit, že dezinformaci rozpozná s jistotou.
Ovšem 32 % Američanů uvádí, že na internetu často vidí politické zprávy, které jsou vymyšlené. Celkově 23 % Američanů uvedlo, že někdy sdílelo vymyšlený zpravodajský příběh, přičemž 14 % uvedlo, že sdílelo hoax, o kterém věděli, že je falešný, a 16 % sdílelo hoax, o kterém se to dozvěděli později. 45 % dospělých v USA tvrdí, že odpovědnost za to, aby zabránila šíření dezinformací, nese vláda a 42 % tuto odpovědnost vidí také u samotných sociálních sítí a vyhledávačů.
V roce 2021 naopak 80 % respondentů z Číny uvedlo, že důvěřují médiím jako zdroji spolehlivých informací. Z Ruska médiím věřilo 29 % respondentů. Ve Spojeném království a USA byla důvěra pod 40 %, stejně jako například v Kolumbii, Francii, Japonsku a Jižní Koreji. V roce 2021 v USA jen sedm procent respondentů uvedlo, že mají velkou důvěru v masmédia, pokud jde o úplné, přesné a spravedlivé zpravodajství. A 34 % respondentů nedůvěřovalo masmédiím vůbec. V roce 2022 velká většina dospělých v USA uvedla, že fake news u nich vyvolaly velký zmatek, pro dalších 24 % zprávy vyvolaly částečný zmatek ohledně základních faktů o aktuálním dění.
Dezinformace a její role
Momentálně nejsnazší metodou potírání dezinformací by bylo vzít sociálním sítím jejich naprostou nezodpovědnost za obsah, na kterém vydělávají, říká Americká psychologická asociace (APA). Co píše podrobněji? Od sedmdesátých let minulého století psychologové opakovaně prokázali, že i poté, co jsou dezinformace vysvětleny jako nepravdivé, mohou u lidí stále přetrvávat. Psychologové identifikovali pět kritérií, podle kterých lidé rozhodují, zda jsou informace pravdivé: kompatibilita s jinými známými informacemi, důvěryhodnost zdroje, zda tomu ostatní věří, zda jsou informace vnitřně konzistentní a zda existují podpůrné důkazy („metacognition“). Lidé s větší pravděpodobností přijmou dezinformaci, pokud ji lze snadno slyšet nebo číst.
Od prezidentských voleb v USA v roce 2016, kdy se dezinformace široce rozšířily na sítích, se jejich psychologický výzkum zrychlil. Studie z University of California ukazují, že lidé nasazují skepticismus selektivně. Jsou méně kritičtí k myšlenkám, které jsou v souladu s jejich politickým přesvědčením.
Také lidé s větší pravděpodobností uvěří dezinformaci, když problém pečlivě nepromyslí – ať už je v souladu s jejich politickými názory či nikoli. Základním problémem dezinformací je to, že jakmile je lidé uslyší, mají tendenci jim věřit a jednat podle nich, i když byly opraveny. Větší problém než samotní dezinformátoři mohou být pasivní sdílející hoaxů.
Při šíření dezinformací probíhá šest „stupňů manipulace“ – předstírání identity, konspirace, emoce, polarizace, diskreditace a trolling. Například falešná zpráva může citovat falešného odborníka, používat emocionální jazyk nebo navrhovat konspirační teorii, aby zmanipulovala čtenáře. Lidé, kteří používají intuitivní styl uvažování, mají tendenci věřit falešným zprávám častěji než ti, kteří se spoléhají především na analytické uvažování. Roli hraje i politická ideologie. Ti, kteří mají extrémní názory – zejména krajní pravice – jsou náchylní k dezinformacím nejvíce.
Dezinformace týkající se covidu se tak rozšířily, že Světová zdravotnická organizace (WHO) vyhlásila paralelní „infodemii“. Studie ukázala, jak se jeden hoax serveru Medium, který zmanipuloval důkazy o rozestupech, stal virálním, když jej sdílelo několik osobností Fox News. V USA asi 15 % obyvatel věří, že koronavirus uměle vytvořil farmaceutický průmysl. Více než 28 % si myslelo, že jde o biologickou zbraň vyrobenou čínskou vládou. Tyto názory konkrétních lidí dobře predikovaly jejich pozdější (nízkou) ochotu nosit roušku a nechat se očkovat. Analýza dezinformací ze Spojených států, Evropy a Mexika ukázala, že podstatná část každé populace – od 15 % do 37 % – věřila v dubnu a květnu 2020 dezinformacím o covidu.
Vystavení dezinformacím v politické oblasti koreluje s klesající důvěrou v mainstreamová média a pravděpodobně ovlivňuje volební chování. V problematice koronaviru je příčinná souvislost mezi dezinformacemi a chováním zcela přímá a viditelná. Jedna studie dokumentuje stovky úmrtí a tisíce hospitalizací po celém světě spojených s dezinformacemi ohledně pandemie koronaviru. Existuje několik metod potírání dezinformací. Fact checking – vysvětlit pravdu o dezinformacích, co se už rozšířily – nefunguje.
Mnohem efektivnější je předinformování pravdou, „očkování“ lidí proti falešným zprávám dříve, než je uslyší – „prebunking“. Varování lidí, že určitá informace je nepravdivá, a vysvětlení, proč by o ní zdroj mohl lhát dříve, než se k lidem dezinformace sama dostane (nejčastěji přes sociální sítě). Všeobecná shoda panuje, že jedním z klíčů k zastavení záplavy dezinformací je zastavit jejich šíření na sociálních sítích.
Recenzovaný časopis PLOS One publikoval metaanalýzu 26 odborných článků včetně experimentálních studií, které testovaly faktory ovlivňující schopnost uživatelů rozpoznat falešné zprávy, pravděpodobnost, že jim budou důvěřovat, a záměr zapojit se do sdílení a šíření takového obsahu a diskuse o něm. Studie našla tři skupiny faktorů, které přispívají k víře v hoaxy. Za prvé, charakteristiky sdělení – jako je konzistentnost přesvědčení a prezentační narážky – mohou vést k tomu, že lidé věří v dezinformace. Za druhé, náchylnost k falešným zprávám může být určena individuálními faktory, včetně kognitivních stylů lidí, predispozic a rozdílů ve zpravodajské a informační gramotnosti. A konečně zásahy na podporu přesnosti, jako jsou varování nebo pobízení jednotlivců, aby přemýšleli o pravdivosti informací, mohou ovlivnit úsudek o důvěryhodnosti falešných zpráv. Ale intervence typu před-informování (prebunking) mohou být účinné.
Kdo jsou dezinformátoři?
KFF COVID-19 Vaccine Monitor je výzkumný projekt sledující postoje a zkušenosti veřejnosti s očkováním proti covidu. Zpráva KFF: Více než tři čtvrtiny (78 %) dospělých v USA buď věří, nebo si nejsou jisti alespoň jedním z osmi nepravdivých výroků o pandemii covidu nebo vakcínách proti němu, přičemž neočkovaní dospělí a republikáni patří mezi ty, kteří mají s největší pravděpodobností o covidu mylné představy.
Téměř dvě třetiny (64 %) neočkovaných dospělých věří nebo si nejsou jisti alespoň polovinou z osmi nepravdivých tvrzení – více než trojnásobek podílu očkovaných dospělých (19 %). Téměř polovina (46 %) republikánů věří nebo si není jista alespoň polovinou prohlášení, což je trojnásobek podílu demokratů (14 %).
Většina (60 %) dospělých tvrdí, že slyšeli, že vláda zveličuje počet úmrtí na covid tím, že počítá úmrtí způsobená jinými faktory, a buď se domnívají, že je to pravda (38 %), nebo si nejsou jisti, zda tomu tak je. Čtyři z 10 (39 %) uvedli, že slyšeli, že by těhotné ženy neměly dostat vakcínu proti covidu, a věří, že je to pravda (17 %), nebo si nejsou jisti (22 %). Tři z 10 (31 %) říkají, že slyšeli, že vakcína prokazatelně způsobuje neplodnost, a buď tomu věří (8 %), nebo si nejsou jisti, zda je to pravda (23 %). Průzkumy KFF dříve zjistily, že podíl dospělých, kteří získávají informace o vakcínách ze sociálních médií, je téměř stejně velký jako podíl, který získá informace z kabelových, síťových a místních televizních zpráv.
V červnu 2020 v USA realizovaný výzkum Pew Research Center zjistil, že 71 % Američanů slyšelo, že mocní lidé v pozadí úmyslně plánovali vypuknutí pandemie koronaviru. Čtvrtina dospělých v USA teorii vidí alespoň částečně pravdivou. 5 % tvrdí, že je to rozhodně pravda, a 20 % tvrdí, že je to pravděpodobně pravda. Pro víru v konspirační teorie je nejdůležitějším faktorem dosažené vzdělání. Přibližně polovina Američanů se středoškolským diplomem nebo nižším vzděláním (48 %) tvrdí, že umělý původ pandemie je pravděpodobný nebo určitě pravdivý (průzkum projektu Center’s American News Pathways). Ale jen 38 % těch, kteří dokončili nějakou vysokou školu, 24 % těch, kteří mají bakalářský titul a 15 % těch, kteří mají postgraduální titul. Čím vyšší vzdělání, tím nižší víra v konspiraci.
V tuto konspiraci věří 34 % republikánů, ale jen 18 % demokratů. Přitom teorii slyšeli stejně – 72 % republikánů a 70 % demokratů. Konzervativní republikáni teorii věří čtyři z deseti (37 %), ale jen 29 % umírněných a liberálních republikánů, 24 % umírněných a konzervativních demokratů a 10 % liberálních demokratů. Teorii věří zhruba třetina dospělých černochů – 33 %, Hispánců 34 %, bílých 22 % a asijských Američanů 19 %. Ženy o něco častěji než muži – 29 % vs. 21 %.
Na 21st ACM Internet Measurement Conference (konference o měření na internetu) zaznělo, že z dezinformačních zdrojů na facebooku tvoří 68,1 % krajně pravicových dezinformátorů a 37,7 % je dezinformátorů na krajní levici.
Studie The Psychology of Fake News překvapivě zjistila, že stranictví a politická orientace zcela jasně nevysvětlují, proč lidé věří fake news. Existuje také velký rozpor mezi tím, čemu lidé věří, a tím, co budou sdílet na sociálních sítích. To je z velké části způsobeno spíše nepozorností než účelovým sdílením dezinformací. Špatné rozpoznání pravdy je spojeno s nedostatkem pečlivého uvažování a relevantních znalostí a používání mentální heuristiky, především známosti (odhad od oka, na základě podobnosti a bez myšlení). Tato disociace (rozdělení, vytěsnění nějakého nesouladu do nevědomí) je spíše způsobena nepozorností, ne účelovým sdílením dezinformací.
V Maďarsku, kde jsou „ultrakonzervativci“ v Evropě asi nejviditelněji u moci, proběhl výzkum sociálně psychologických faktorů, které činí jedince náchylnějšího k víře v dezinformace. Testovali, zda psychologické predispozice (orientace na sociální dominanci, pravicové autoritářství, přesvědčení o systémovém ospravedlnění (SJB), otevřenost, potřeba uzavření, konspirační mentalita), kompetence (vědecké a politické znalosti, zájem o politiku) a motivačního uvažování (politická orientace) souvisí s tím, kdo dezinformacím věří. Maďarský kontext studie (N = 295) znamenal nízkou důvěrou v média, populistickou komunikaci ze strany vlády a rostoucí polarizaci. Podle všech výzkumů měl být úrodnou půdou pro šíření falešných zpráv.
Hlavní politická zlomová linie v Maďarsku vede mezi pro- a protivládními příznivci, nikoli například mezi konzervativním a liberálním směrem. Politická orientace konzistentně a spolehlivě předpovídala víru ve falešné i skutečné politické zprávy, když obsah těch zpráv odpovídal politické identitě, tedy vnitřnímu nastavení a očekávání konkrétního člověka. Víra v provládní zprávy byla také spojována s vyšší SJB mezi provládními příznivci. Zájemci o politiku prokázali lepší schopnost rozlišit skutečné politické zprávy od těch falešných. Jedinou psychologickou predispozicí, která významně predikovala víru ve všechny typy fake news, byla konspirační mentalita.
Potvrdilo se (publikoval Science advances), že i v šíření dezinformací hraje klíčovou roli Dunning-Krugerův efekt (čili zákon o zachování blbosti). Pět studií zkoumalo vzájemné vztahy mezi odporem ke shodě odborníků o kontroverzních vědeckých otázkách a tím, kolik lidé o těchto otázkách skutečně vědí a kolik si myslí, že vědí.
V sedmi kritických otázkách, které se těší značnému vědeckému konsensu, jako postoje k vakcínám proti covidu či rouškám, výsledky ukázaly, že ti s nejvyšší úrovní opozice k vědeckým doporučením mají nejnižší úroveň objektivních znalostí, ale nejvyšší úroveň subjektivního hodnocení svých znalostí té které konkrétní problematiky.
Studie publikovaná v Journal of Experimental Psychology uvádí, že obě skupiny, s liberálním a konzervativním politickým postojem, sdílely dezinformace. Ale konzervativci, kteří také dosáhli nízkého skóre ve svědomitosti, se do jejich šíření zapojili více – s větší pravděpodobností než liberálové a svědomitější konzervativci sdíleli dezinformace. Svědomitost v té studii označuje sklon člověka být pilný, spolehlivý, opatrný, ovládat své impulsy a dodržovat společenské normy. Dezinformátory, kteří sdíleli fake news, motivovala potřeba vytvořit chaos.
Nemá to nic společného s nedůvěrou v mainstreamová média. Souviselo to s jejich nespokojeností se současnými politickými a společenskými institucemi a s touhou zničit ty, které chápou jako hlasatele „anarchie“ – obsahově toho, čemu se u nás nepřesně říká neomarxismus. Podle autora studie je nutné nejprve se vypořádat s potřebou destrukce u těchto jedinců, než se dezinformace přestanou šířit. Šíří je totiž dál i tehdy, když se dozvědí, že jde o fake news. Lidé s vyšší úrovní svědomitosti dezinformace nešířili.
Vlastně se není čemu divit, když viroložka prof. Vanda Boštíková z Katedry epidemiologie Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany odpověděla na otázku „Z čeho máte jako viroložka největší obavy?“ takto: „Z infodemie.“ (pokračování příště)
