Andrej Babiš je zjevně rozdvojená osobnost. Když svítí světla kamer, je milý a zábavný. Ale když spadne opona, je to zlý a všehoschopný člověk.
Známe ho jako usměvavého rozdavače koblih, s nímž se rádi fotí lidé na různých akcích. Vidíme ho jako neúnavného bojovníka proti korupci a podvodům, který by pozavíral všechny, kdo tu „kradnú“. A také tu máme jeho předobraz z minulosti – jako úspěšného podnikatele, který začínal jako chudý podavač míčků na tenisu, aby se z něj později stal vynalézavý a poctivý prodejce hnojiv a biopaliv.
Jenže to je jen nablýskaná a marketingová část jeho portrétu.
Ve skutečnosti je Andrej Babiš „Spalovač mrtvol“ v moderním pojetí. Takový pan Kopfrkingl (samozřejmě bez antižidovského podtextu), který by nejraději půlku národa udávil koblihami, jen aby dosáhl svého.
Protikorupční aktivita má v jeho podání výrazné mantinely. Za jeho vlády se nebudou nikdy vyšetřovat jeho podvody a vše, v čem je cítit byznys z impéria Agrofert či jeho blízkých a věrných.
A pokud jde o heslo „já jsem úspěšný miliardář, nepotřebuji v politice krást“, tak o tom si nechme také zdát. Když je příležitost, zobne si na dotacích nebo ojebe stát na daních díky dluhopisům.
Andrej Babiš a jeho hnutí ANO je jen bohatší, poučenější a sofistikovanější verze někdejší kmotrovské strany Věci veřejné. I on dělá politiku, která vyhovuje hlavně jemu a jeho „rodině“. Ve vládě prosazuje zákony, které drtí drobné živnostníky, zatímco velké koncerny mají úlevy. Vychází vstříc velkým bankám, které ho úvěrují. A prosazuje řešení, které dá miliardy IT firmám, jež pak dodávají své služby za výhodných podmínek do jeho koncernu.
Politici ANO jsou pak jen loutky, podobně jako bývaly holky z plakátu „Vévéček“. Jen s tím rozdílem, že těmto vylepšeným verzím nainstalovali pod kůži silnější čip loajality. Šéf jeho poslanců Jaroslav Faltýnek je zjevně očipován od hlavy až k patě. Ten udělá úplně všechno, co mu jeho pán řekne. Kdyby mu nakázal, skoč z Nuseláku, on to snad bez váhání provede. Takhle nějak funguje drtivá většina jeho ministrů, hejtmanů a poslanců. Kdo je bere vážně, je zralý na předčasný důchod.
Andrej Babiš sice tvrdí, že to všechno dělá pro lidi, ale ve skutečnosti si z lidí dělá blázny. Od chvíle, co se zabydlel v politice, jenom vymýšlí marketingové kampaně, které mají lidi přesvědčit, že to myslí dobře. Chce, aby lidi uvěřili jeho pravdě, jeho byznysu, jeho vidění světa, jeho pocitům a emocím.
Babiš na to má. Platí si odborníky na PR, na marketing, na kampaně. Zaplatí si všechno a koupí si cokoli, co chce. Koupil si i noviny a novináře, kteří mu v přetírání reality na růžovo zdatně pomáhají.
Andrej Babiš je podle mého názoru jedno z největších ohrožení demokracie od listopadu 1989. Nic horšího tu od té doby nebylo. A to jsme toho zažili už hodně.
Snad to lidi pochopí, než bude pozdě.
Poslechněte si proto ještě jednou, jaký je Andrej Babiš, když spadne opona a zhasnou světla kamer a odejdou všechna ta „PR líčidla“.
Snad to váhajícím lidem otevře oči.