Analýza: Díky 17. listopadu 1989 si toho více koupíme

Kolik jsme si ze mzdy mohli koupit hovězího či vysavačů za komunistů a kolik teď? Jak se změnil obsah našeho nákupního košíku? Byli si Češi dříve majetkově rovnější? To vše se dozvíte v následujícím ekonomickém poselství k 17. listopadu.

Od Sametu se velmi viditelně změnila struktura našich výdajů. V roce 1990 jsme dali více než čtvrtinu peněz (přes 27 %) na jídlo a pití (nealkoholické). O deset let později už jídlo tvořilo jen asi 18 % a o dalších deset let později už jen mírně nad 15 % vydání z našich peněženek (nebo dokonce elektronických peněženek).

Opačně to však šlo s nájmy. Vzhledem k tomu, že i ti z vás, kteří bydlíte ve vlastním, máte spoustu nákladů s opravami a především jste museli vysolit tučný obnos, když jste si domek u lesa kupovali, započítávají ekonomové také vás. Zahrnují zkrátka do statistik nájemné, o jaké přicházíte, když ve svém domě bydlíte, místo abyste šli do jeskyně a dům pronajímali.

Ještě dlouho po revoluci byli majitelé bytů zákonem poškozováni. Museli strpět velmi nízké, regulované nájmy. Samozřejmě, že v některých (nikoli však zdaleka ve všech) případech tak bylo zajištěno ubytování třeba lidem s nízkou penzí, jimž by se jinak nájmy dramaticky zvyšovaly. Proč však měli sociální politiku po takovou dobu povinně odnášet majitelé bytů? Stejně tak mohli vysoké tržní nájemné důchodcům doplácet místo pronajímatelů třeba ekologičtí aktivisté. Tuto nespravedlnost zrušila až vláda Mirka Topolánka. Bylo však již pozdě. Nyní nám hrozí pokuty odhadem v desítkách miliard korun od Evropského soudu pro lidská práva, ale dobře nám tak, když byly naše vlády (zejména pak pod vlivem ČSSD) takhle nespravedlivé. Vloni již stát první dva menší procesy prohrál, jak informovala Česká televize.

Nájmy tvořily v roce 1990 přes 10 % z celkových výdajů, v roce 2000 už asi 12 % a v roce 2010 se přiblížily k 16 %.

Obdobně jako výdaje na stravu se poněkud snížilo také naše vydání za alkoholické nápoje, tabák a narkotika, a to z 9,4 % těsně po revoluci na 8,8 % v roce 2000 a dále na 8,1 % v roce 2010.

Naopak stejně jako nájmy se zvýšily i další výdaje spojené s bydlením, což jsou klasicky platby za topení, vodu či energie na vaření. Tyto položky se v letech 1990 až 2010 zvyšovaly z 5,5 % na 9,7 %, tedy pomalu na dvojnásobný podíl z našich celkových výdajů.

Opačný trend však bylo možné pocítit v případě odívání a obuvi. Možná tomu nebudete věřit, ale oblečení včetně bot tvoří stále menší položku z našich celkových výdajů; konkrétně klesla ze 7,4 % na pouhé 4,3 %. Věříte? Poněkud klesl také podíl výdajů na nábytek či různé elektrospotřebiče a podobně.

Co mzdy? Zvýšily se? Podívejme se, kolik si toho podle výpočtů Českého statistického úřadu mohl onen známý, ale tajemný a vlastně neexistující „průměrný člověk“s průměrnou barvou vlasů i velikostí bot nakoupit za svou měsíční mzdu včetně průměrných mimořádných odměn. Počítejme se mzdou hrubou, jako to dělají statistici, abychom omezili zmatky způsobené daněmi, protože vyšší sazby daní (a tudíž méně peněz pro své vlastní útraty a investice) ještě samozřejmě neznamenají, že se máme jako celá společnost hůře. Výrazné zlepšení mezi lety 1989 a 2015 snad každý uvidí:

podle ČSÚ

Všichni jistě chápeme omílanou pravdu, že průměrného stavu (průměrné mzdy apod.) v ekonomických ukazatelích dosahuje hrubým odhadem je asi třetina lidí, a to ještě spíše z měst než z venkova. Nicméně průměrnému člověku poté, co v průměru snědl, jak známo, půlku husy k obědu, zbývá v současnosti větší část mzdy (či dalších příjmů) na dovolenou, zábavu, péči o své zdraví, vzdělávání i na další výdaje. Dokonce se při porovnání s průměrnou domácností podle statistik z let 1993 až 2010 zlepšila i situace lidí pobírajících různé dávky, což nejsou pouze lidé s hodně dětmi, ale také třeba lidé se zdravotním postižením. Situace mnohých z nich vůbec není lehká, ale alespoň celkově se přece jen zlepšila.

Dokonce ani majetkové rozdíly mezi lidmi se nijak zvlášť nezvýšily. Máme tady sice miliardáře, ale těch je jen pár. Navíc tady žili různí bohatí straníci i za komunistů, jen se o nich tolik nevědělo a asi nebyli až tak bohatí jako miliardáři dneška. Možná tomu nebudete věřit, ale Česká republika patří mezi nejvíce rovnostářské státy světa. Pomáhá tomu také náš důchodový systém. Mezi Čechy tedy nejsou ve srovnání se světem (bohatým i rozvojovým) nijak velké rozdíly ve vlastněném majetku.

Ekonomové mají k dispozici takové číslo, které se pohybuje od nuly (všichni lidé mají stejné příjmy) do sta (nejchudší nemají nic a nejbohatším patří všechno). Podle Světové banky činila hodnota tohoto ukazatele v České republice (popř. české části Československa) v roce 1988 necelých 20 a v roce 2012 asi 26. Pro srovnání, ve Spolkové republice Německo se pohybuje kolem 30, ještě o trochu výše ve Spojeném království, v Polsku či v Japonsku, kolem 37 v Čínské lidové republice, přes 40 ve Spojených státech i Ruské federaci a dokonce přes 50 v Brazílii.

Někdy můžete mít pocit, že vám zbývá stále méně peněz. Musíte si dobýt kredit na mobil, zaplatit poplatky za připojení k internetu, koupit si novou myčku na nádobí či automatickou pračku. Takové výdaje za komunistů prostě nebyly. K tomu se přidává lepší výběr aut nebo dovolených. Klíčové je také mít každou novinku dříve, než se dostane k sousedovi, ale to platilo už za komunistů, že?

Z výše uvedeného také vyplývá, že ekonomický pokrok nelze měřit jen penězi. Jak změříte, že máte místo pevné linky mobil, který je dnes už pro většinu ekonomicky vyspělého světa nenahraditelný? Jak změříte, že komunisté úplně zamořili typicky třeba ovzduší v severních Čechách, čímž zavinili nezanedbatelné zkracování životů tamních usedlíků, výrazné zhoršování jejich zdraví i větší lenost tamních spermií? Znečištění vody od té doby spíše jen změnilo strukturu (což je však možná rozumné, protože čištění vody je velmi nákladné), ale vzduch se povedlo po revoluci velmi rychle pročistit, byť zejména na Ostravsku jsou dodnes, i kvůli polským firmám, často překračovány stanovené limity. Jak statistikové zjistí, že jste letos (nebo za komunistů na tehdy stále oblíbenějších chatách a v zahrádkářských koloniích) měli obří salátové okurky? Jak změříte, že někdo koupil třeba prstýnek pro manželku velmi výhodně, tedy za mnohem nižší cenu, než jaká by odpovídala manželčině následné radosti? Jestli to nebyl pravý diamant, okradli chudáka manžela o dvacet korun, jak napsal do jednoho svého vtipu Pavel Kantorek.

Říká se, že tržní hospodářství definitivně zvítězilo nad komunismem v roce 2015, když se začaly vybírat poplatky za návštěvu Marxova hrobu.

Líbí se vám tento článek? Prosíme, podpořte nezávislou žurnalistiku

Smyslem Svobodného fóra a deníku FORUM 24 je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí v České republice.

Abychom pro Vás mohli nadále pracovat, potřebujeme nutně Vaši pomoc. Jsme vděčni za každý, i malý finanční příspěvek. Váš finanční dar můžete zaslat na tento sbírkový účet: 4095439339/0800

Prosíme, informujte nás o Vašich finančních darech na mailu [email protected]

Revue Forum Banner