Do andělské Síně slávy vstoupil hudební publicista Jiří Černý

Česká hudební akademie (ČHA) se poprvé rozhodla uvést do Síně slávy Cen Anděl nehudebníka. Ve svých čtyřiaosmdesáti letech do ní vstoupil hudební publicista a kritik Jiří Černý. „Bez jeho práce bychom totiž hudbě rozuměli daleko méně,“ vysvětlil rozhodnutí akademiků předseda ČHA Honza Vedral. Zpěvák a skladatel Vladimír Mišík proměnil všech šest nominací na Cenu České hudební akademie Anděl. S deskou Jednou tě potkám uspěl ve čtyřech hlavních a dvou žánrových kategoriích.

Černého do síně slávy uvedl její loňský laureát Michal Prokop. Setkání, které se uskutečnilo u Jiřího Černého doma, protože letos se ceremoniál vzhledem k opatřením proti šíření koronaviru konal bez přítomnosti diváků, mělo symbolický nádech. Právě Černý v roce 1967 uvedl na scénu Michala Prokopa, když mu osobně předával hlavní cenu pro nejlepšího zpěváka na I. československém beatovém festivalu.

Pražský rodák Černý mimo jiné spolupracoval s měsíčníkem Melodie, byl prvním šéfredaktorem časopisu Rock & Pop, vydal několik knih o hudbě, uváděl rozhlasové pořady nebo psal texty na obaly gramodesek. I když je vnímám především jako znalec dění na populární scéně, jeho prvním článkem s hudební tematikou byla recenze inscenace Bizetovy opery Carmen ve Smetanově divadle v deníku Večerní Praha v roce 1956. Přes pokročilý věk absolvuje poslechové pořady v klubech po celém Česku.

Jeho jméno se v novinách objevilo o čtyři roky dříve, než vydal první hudební recenzi. Jako sportovní novinář zasílal do tehdejšího deníku Lidová demokracie výsledky lukostřeleckých závodů, později pracoval jako sportovní novinář v časopise Československý sport. „Byla to dřina, ale bavilo mě to,“ vzpomíná Černý, který se sám aktivně věnoval lukostřelbě, stolnímu tenisu, basketbalu, házené, fotbalu a běhu na střední tratě.

Za svůj profesní život se Černý seznámil s mnoha hudebníky, s mnohými z nich se spřátelil, ale nikdy osobní sympatie nepromítal do recenzí. „Chtěl jsem, aby nebylo poznat, zda se s někým znám. Snad s výjimkou Jiřího Šlitra, Jiřího Suchého a Hany Hegerové jsem si vždycky se všemi tykal, ale stejně to na mém psaní nebylo vidět a spousta z nich mě neměla ráda,“ konstatoval před časem v rozhovoru s ČTK.

Vladimír Mišík proměnil všech šest nominací na Ceny Anděl

Zpěvák a skladatel Vladimír Mišík proměnil všech šest nominací na Cenu České hudební akademie Anděl. S deskou Jednou tě potkám uspěl ve čtyřech hlavních a dvou žánrových kategoriích. Nahrávka, která vznikla v produkci Petra Ostrouchova, mu přinesla vítězství v prestižních kategoriích Album i Sólový interpret. Píseň „Jednou“, zhudebněná báseň Václava Hraběte, se stala skladbou a videoklipem roku. Album, které Mišík natočil po 45 letech bez své domovské kapely Etc…, bodovalo i u odborníků v žánrových kategoriích. Tam získalo sošku Anděla od Jaroslava Róny jako nejlepší folková a rocková nahrávka roku.

Dohromady Mišík obdržel šest cen z patnácti vyhlašovaných. O vítězství letos pod dohledem notáře rozhodovalo 365 akademiků. Netradiční předávání výročních cen České hudební akademie se uskutečnilo bez přítomnosti diváků, ceremoniál přenášela Česká televize. Jeho průvodkyní se stala Ewa Farna. Předávání nejstarších tuzemských odborných hudebních cen se mělo konat již 31. března v pražském O2 universu, ale kvůli opatřením ohledně pandemie koronaviru se uskutečnit nemohlo.

„Vzhledem k tomu, že Českou hudební akademii tvoří lidé z mnoha oborů branže napříč generacemi, vkusem i přístupy, takový výsledek jen potvrzuje, že se Vladimíru Mišíkovi povedlo natočit skutečně mimořádně výjimečné album, kterým dokázal oslovit všechny,“ uvedl předseda České hudební akademie Honza Vedral.

Úspěšný byl také druhý favorit letošních nominací, uskupení Zvíře jménem podzim. Jeho nevšední hudba na albu Září mu vynesla Anděla v žánrové kategorii Alternativa a elektronika a v hlavních kategoriích se stalo objevem roku. Sólovou interpretkou roku byla vyhlášena Beata Hlavenková se svou deskou Sně. Popovou hudbu v hlavních kategoriích zastoupili Mirai, kteří se s deskou Arigató stali skupinou roku. V nově ustanovené kategorii Slovenské album zvítězila košická formace Nocadeň s albem Auróra.

V dalších žánrových kategoriích uspěli Hugo Toxx za album 1000 (Rap), soubor Vertigo s albem Daleko (Jazz) a klavírista Ivo Kahánek a dirigent Jakub Hrůša za společnou nahrávku klavírních koncertů Antonína Dvořáka a Bohuslava Martinů, kterou nahráli s Bamberskými symfoniky. „Této ceny si obzvláště vážím, zejména proto, že o ní hlasují kolegové muzikanti a odborní hudební kritici, tedy lidé, kteří vám vidí do karet úplně nejvíc,“ podotkl Kahánek. „Konkurence v podobě spolunominovaných uskupení Pavel Haas Quartet nebo Benewitz Quartet má světové parametry a vyhrát mohl kdokoli,“ dodal.

Ceremoniál Andělů, který odvysílala Česká televize, měl kvůli opatřením souvisejícím s pandemií koronaviru zcela jiný charakter, než pořadatelé původně plánovali. Místo klasického předávání v přímém přenosu připravili živá hudební čísla na netradičních místech. Místy live sessions se tak stala letiště, závodní okruh, kostel a mnoho dalších netradičních míst. Zachována zůstala i netradiční hudební spojení, ve kterých vedle Chinaski, Mirai nebo Lenny dostala prostor také nastupující generace rapperů. V rámci Andělů zazněl i poslední hit Karla Gotta Srdce nehasnou, který v doprovodu Unique Orchestra zazpíval jeho autor Richard Krajčo.

Ceny Anděl uděluje každoročně od roku 1991 hudební akademie, která je složena z kritiků, producentů a dalších osobností české hudební scény. Titulárním partnerem ročníku byla společnost Coca-Cola ČR, která vyhlásila multižánrovou cenu popularity, o jejímž vítězi rozhodovala veřejnost prostřednictvím on-line hlasování. Vítězem se stala kapela Mirai, kterou Coca-Cola finančně podpoří při tvorbě nového videoklipu.