Karolína Kopka, obsahová manažerka Česko, funguj! FOTO: Česko, funguj! / se souhlasem
FOTO: Česko, funguj! / se souhlasem
ROZHOVOR / Iniciativa Česko, funguj!, ve které se spojilo šest expertních organizací, přišla s návrhem 12 opatření pro lépe fungující a efektivní stát. Nyní se snaží tyto body dostat k politikům a přesvědčit je, aby opatření implementovali do programových prohlášení. „Česko si v mnoha ohledech vede dobře, ale současně dnes přešlapuje na místě – vidíme pomalou stavbu velkých infrastrukturních projektů, nedostatek kapacit ve školkách, školách nebo domovech důchodců a dále třeba zmatky v digitalizaci státu a jeho služeb,“ jmenuje problémy obsahová manažerka iniciativy Karolína Kopka v rozhovoru pro deník FORUM 24. Podle ní jsou změny možné během jednoho volebního období.
Co bylo impulsem pro vznik iniciativy?
Dnes stát nefunguje tak dobře, jak by mohl. Česko si v mnoha ohledech vede dobře, ale současně dnes přešlapuje na místě – vidíme pomalou stavbu velkých infrastrukturních projektů, nedostatek kapacit ve školkách, školách nebo domovech důchodců a dále třeba zmatky v digitalizaci státu a jeho služeb.
Státní správa očividně nefunguje tak dobře, jak by mohla. A to přispívá k nespokojenosti občanů, podnikatelů, ale i politiků a samotných úředníků. Procesy jsou zdlouhavé, lidé narážejí na překážky a to budí frustraci. A právě to je hlavním cílem naší iniciativy – mít efektivnější stát, který lidi nezatěžuje svou byrokracií, ale dokáže poskytovat lepší služby.
Česko, funguj! není dítětem jednoho konkrétního člověka. Spojujeme hlas šesti expertních organizací, které už působí ve veřejném prostoru. Jde o Centrum veřejných financí, České priority, Datlab, Hlídač státu, Oživení a Lobbio. Každá organizace se zabývá jen určitou výsečí problémů, které trápí veřejnou správu. Máme tady Hlídače státu, který se věnuje digitalizaci a transparentnosti. Centrum veřejných financí se věnuje financím. Máme Lobbio, které se zaměřuje na lobbing ve veřejném zájmu. A tak dále. Byl proto potřeba jednotný hlas, a tak jsme iniciovali vznik platformy Česko, funguj!.
Společně jsme dali dohromady 12 opatření pro fungující stát – Dvanáctku. Všechna opatření jsou navržena tak, aby je bylo možné realizovat během jednoho volebního období. Může je splnit jakákoliv politická strana, jde o nadstranická řešení. A pokud se tato opatření během příštího volebního období prosadí, postavíme stát znovu na nohy. Všechno začne fungovat efektivněji.
1/2 Máme 12 opatření, která zkrotí byrokracii.
— Česko, funguj! (@CeskoFunguj) May 19, 2025
Společně s experty z @verejnefinance, @CeskePriority, @datlab_eu, @HlidacStatu, @Lobbiocz a @oziveni jsme dali dohromady Dvanáctku pro fungující stát. pic.twitter.com/e6h4MBsC5B
Když říkáte, že stát nefunguje, co je podle vás nyní největším problémem?
Určitě nejde říct, že je to jen jedna věc. Ale celý stát je dnes přerostlý a velmi komplexní – je to jeden velký organismus, kde všechno souvisí se vším. Proto je obtížné stát řídit, určit mu jeden hlavní směr a dokázat, aby dosahoval cílů, které si sám vytyčil. Je proto potřeba opravit více částí státu najednou. Naši Dvanáctku stavíme na třech pilířích: priority, lidé a procesy.
Když mluvíme o prioritách, jde o celý rámec, ve kterém lidé a procesy fungují – ten musíme nastavit správně. Dnes je totiž prioritou všechno, a tím pádem nic. Řeší se všechno, ale nic se nedotáhne. Během jednoho volebního období se to prostě nestíhá. To platí jak pro ministerstva, tak pro podřízené organizace i státní firmy. Je potřeba opravdu si stanovit, jak my říkáme, „top 5“ priorit. Tedy pět hlavních věcí, kterým se daný ministr bude celé volební období věnovat a které chce dotáhnout. Veřejnost pak ví, na co se má soustředit a co kritizovat, úředníci ví, podle čeho se řídit. Když dáme státní správě tento kompas, který určuje jasný směr, zvýšíme pravděpodobnost, že se klíčové projekty skutečně podaří dotáhnout.
Stanovení priorit ale nestačí. Potřebujeme tým s jasným mandátem na jejich naplnění. A potřebujeme data, na jejichž základě budeme rozhodovat. Pokud má ministerstvo A nějaká data, proč by je nemohlo mít i ministerstvo B? Nemusí je přece sbírat znovu.
Druhým pilířem jsou lidé. Dnes si ministerstva přetahují schopné lidi mezi sebou místo toho, aby hledala talenty venku. Navíc je často neumí zaplatit. Buď tam pracují starší lidé, kteří už mají vyšší plat díky tabulkám, nebo „srdcaři“, kteří během dvou let vyhoří a odejdou. Musíme umět tyto lidi přilákat, udržet, motivovat a rozvíjet.
Třetím pilířem jsou procesy. To je přesně to, na co lidé narážejí, když už ve státní správě pracují – potýkají se s její neefektivitou. Do této oblasti spadají veřejné zakázky, správní řízení, což jsou obrovské, zdlouhavé procesy. Je rok 2025 a my například pořád máme habsburské pravidlo, že úředník musí dát fyzické razítko na papír. To je nesmysl. Takové překážky zahlcují úředníky, občané jsou frustrovaní, protože všechno trvá. Do procesů patří i parlament, což je aktuálně velmi diskutované téma. Mnoho zákonů se nestihlo projednat jen proto, že někteří politici jednací řád zneužívají jako PR nástroj. Parlament má být prostorem i pro opozici, ale není možné, aby se tam vedly desítky hodin řečí mimo téma.
Státní správa očividně nefunguje tak dobře, jak by mohla. A to přispívá k nespokojenosti občanů, podnikatelů, ale i politiků a samotných úředníků.
Když to popisujete, tak to zní poměrně složitě a že je před námi hodně práce. Opravdu se to dá stihnout za jedno volební období, tedy za čtyři roky?
Ano, určitě dá. U některých bodů se sice změna stihne, ale její dopad se projeví až s časem – než se propíše do kultury státní správy a politiky. Ale my potřebujeme řešit to, že stát se zasekl. Veřejná správa potřebuje silný impuls, razantní krok ke změně. U každého opatření z naší Dvanáctky je konkrétní návod, jak postupovat, který tvoří tři až pět bodů. Naši experti ví, jak funguje legislativní proces i běžný chod ministerstev nebo státních úřadů a dalších institucí. Víme, co se dá zvládnout a za jak dlouho. Opatření jsme navrhovali od začátku realisticky, většina z nich se dá zavést během první poloviny volebního období. Pak už se jen rozvíjejí a nabíhají do plného fungování.
Komunikujete váš plán s politiky?
Ano, samozřejmě, to je klíčové. V půlce května jsme naši Dvanáctku představili veřejně a zároveň spustili kampaň s názvem „Objednej si Dvanáctku“. Ten samý den jsem oslovila lídry všech stran, které mají podle průzkumů šanci dostat se do sněmovny, se žádostí o schůzku. Nechceme ale oslovovat jen lídry, ale i experty jednotlivých stran a kandidáty ve všech krajích.
Naše komunikace se ale nezaměřuje jen na politiky. Hlavní zájem na tom, aby stát fungoval, přece musí mít občané. Proto nabízíme cestu, jak si občané mohou snadno na našem webu objednat „Dvanáctku kroků pro fungující stát“. Téma fungování státu zatím není v centru veřejné debaty, ale přitom se nás týká každého, každý den. Každý den čteme ve zprávách o některých menších či větších průšvizích státní správy. A když stát nefunguje, frustruje to nás všechny. Veřejnost si to možná nepojmenovává, ale v podvědomí to všichni máme. My chceme to téma uchopit a nabídnout řešení, které tu zatím chybělo.
Spousta stran má už nyní hotový volební program, případně ho dokončují. Není teď už na prosazování takové iniciativy pozdě?
Ne, vůbec není pozdě. Samozřejmě vždycky nastane nějaký moment, kdy strany zveřejní volební programy, ale pro nás je důležitá fáze po volbách, kdy budou vítězové sestavovat programové prohlášení vlády. To většinou vychází z volebních programů, ale zároveň reaguje na aktuální situaci. Takže ano, mohli jsme zasáhnout už do volebních programů, ale nám jde o to, aby se ty věci skutečně staly – a proto aktuálně směřujeme naše návrhy do programového prohlášení vlády.
V Česku už různé reformní projekty jsou, například dlouho fungovala iniciativa Rekonstrukce státu, někteří politici z ODS mají zase Česko.plus. Jak chcete zajistit, že uspějete? Považujete za výhodu třeba to, že se spojilo několik iniciativ dohromady?
Existuje spousta iniciativ, ale velká část z nich jenom pojmenovává problémy, a nenavrhuje konkrétní řešení, zatímco my ano. Druhým kritériem úspěchu je to, že naše opatření se dají implementovat během jednoho volebního období. Mnoho iniciativ se zaměřuje na obrovská témata, například vyřešení krize bydlení, a to se během čtyř let jednoduše nevyřeší. Během těch čtyř let ale můžeme postavit stát znovu na nohy, což pak pomůže všem oblastem, v nichž stát působí, od školství přes zdravotnictví až třeba po dopravu.
Třetí rovinou toho, proč věříme, že máme naději prosadit naši Dvanáctku, je to, že nejde o žádné téma zatížené silnou ideologií nebo kulturními válkami. Myslíme, že lépe fungující stát bez příliš složité byrokracie si v zásadě přejí všichni zprava doleva.
Pak, jak jste říkala, my jsme se spojili. Ty organizace dříve přicházely každá se svou iniciativou. My máme jednu, která je stmeluje. A to je podle mě velmi silné. Trochu to přirovnávám k minulým volbám, kdy bylo politické spektrum roztříštěné a strany se musely spojit, aby mohly vyhrát. A myslím si, že to platí i pro neziskový sektor. Těch organizací je opravdu mnoho a všechny dělají skvělou práci, ale někdy se duplikují, někdy jdou se svými konkrétními návrhy i proti sobě. Stále však platí, že v jednotě je síla, a proto je ideální spojovat i hlas různých iniciativ, hledat společnou řeč, společné cíle a společný základ toho, kam má Česko směřovat.
Navrhujete, aby ministři a úředníci zveřejnili svých pět priorit. Jak by se zajistilo, že to nebude jen formalita a další politický slib?
Rozumím, že se pětice priorit nesmí stát jen dalším planým politickým slibem. Zajistíme to tak, že pro sledování priorit vláda spustí veřejný online dashboard – interaktivní nástěnku, která bude přehledně zobrazovat všechny priority, milníky a pokrok v jejich plnění.
Klíčové dále je, aby ministři či ministryně ihned po stanovení priorit jmenovali tým, který za jejich naplnění uvnitř resortu ponese odpovědnost – což je naše druhé opatření. Tým musí mít jasnou odpovědnost za konkrétní prioritu a bude „bičovat“ to ministerstvo nebo úřad k plnění.
Samotné stanovení priorit je tedy v našem pojetí jen prvním krokem. Ale chtěla bych zdůraznit, proč je to tak důležité. Mám osobní zkušenost ze státní správy z více úrovní – byla jsem řadovou úřednicí na ministerstvu vnitra a poté jsem působila v kabinetu ministerstva pro místní rozvoj. Znám to tedy z obou stran. Politici jsou pod obrovským tlakem a stresem. Neustále po nich někdo něco chce, volají jim, píšou SMSky, na WhatsAppu, na Signalu, e-maily… Valí se to na ně ze všech stran. Do toho mají svůj tým poradců, kteří po nich chtějí rozhodnutí, vysocí úředníci tlačí jiným směrem, lobbisté a zájmové skupiny taky. Je to opravdu chaos.
A pak mají politici tendenci věnovat pět minut tomuto, deset minut tamtomu a je to strašně nestrategické. Ale dá se to pochopit. A právě proto navrhujeme tento systém: bude existovat pět bodů, veřejně známých a viditelných. Politik si je sám stanoví, takže za nimi musí stát. Bude je znát jeho kabinet i celý úřad. Už jen to, že ty priority budou veřejné, přispěje k jejich naplnění – protože žádný politik nechce na konci volebního období říct, že nesplnil nic. Může se to zdát jako banalita, ale je to první gesto, které odstartuje celý zbytek.
Navrhujete také změnu jednacího řádu ve sněmovně. O to už se tady někteří politici snaží, ale do konce volebního období se už nic nestihne. Proč se to podle vás řeší až teď a proč se doposud žádné změny nepodařily?
Pokud vím, hned na začátku volebního období byly nějaké pokusy, ale nebyla politická vůle u všech stran. Nyní je to součástí kampaně. Ta pravidla zůstala dlouhou dobu stejná, až toto volební období to došlo do extrému. Dřív si nikdo nedovolil to, co se děje teď, aby hovořil na plénu bezmála 12 hodin v kuse, protože politická kultura byla jinde.
Možná bylo potřeba, aby nastal takový extrém, aby si poslanci uvědomili: „Tohle jsme měli řešit dřív.“ Teď vidí konkrétně, kolik desítek hodin padlo na zbytečné řečnění a co všechno se kvůli tomu neprosadilo. Občas to tak bývá, že lidstvo přichází s řešením až v momentě, kdy je úplně v úzkých. Myslím si, že toto je přesně ten případ. Je to škoda, mělo se to udělat už dávno. Ale to platí pro většinu věcí z naší Dvanáctky – věříme, že právě letos uzrál čas pro změnu.
Viděla jste ty dva předložené návrhy na změnu jednacího řádu sněmovny? Co na ně říkáte?
Osobně jsem je neviděla, ale za každým naším opatřením stojí konkrétní expert, který se tím zabývá a pracuje s tím. Za mne je směr správný, pokud jde o omezení řečnických lhůt a vůbec celkovou úpravu toho systému. Je ale důležité, aby opozice měla zachována svá práva, aby nebyla vyškrtnuta z parlamentní debaty.
Myslíme, že lépe fungující stát bez příliš složité byrokracie si v zásadě přejí všichni zprava doleva.
Co považujete za největší překážku nebo riziko pro realizaci Dvanáctky?
Rizika jsou vždycky. Myslím si, že velkým rizikem může být, když se ve světě stane nějaká událost, kterou nemůžeme ovlivnit a která se stane prioritou. Příkladem je válka Ruska proti Ukrajině a s tím spojená energetická krize. Když se stane něco takového, samozřejmě to má přednost, protože chceme chránit naši bezpečnost.
Dnes vycházím z toho, že vím, že lidé jsou naštvaní. Vím, že podnikatelé po něčem takovém volají. I samotní politici něco takového chtějí, oni vždycky potřebují něco marketingově „prodat“ a ukázat, kde byli úspěšní. A my v podstatě politikům dáváme do ruky jednoduchý návod, jak na efektivnější stát, který mohou vzít a prosadit.
Důležité je, že Dvanáctka je pro ně systém, ve kterém mohou své priority doručovat lidem. Už jsem zmínila krizi bydlení. Když jim bude fungovat celý systém a nebude se mezi sebou dohadovat ministerstvo financí, ministerstvo pro místní rozvoj a ministerstvo práce a sociálních věcí, kdo má vlastně jaké kompetence, prosadí politici svůj program daleko rychleji a budou se moct soustředit na další výzvy.