Andrej Babiš rád manipuluje a upravuje svůj vlastní příběh tak, jak se zrovna hodí. Tento týden při interpelacích na předsedu vlády v poslanecké sněmovně opět zopakoval svoji okřídlenou tezi o tom, jaká že se to v devadesátých letech děla zvěrstva při privatizaci. Mluvil o své mantře, že všetci kradli a kradnú, s jedinou výjimkou, a tou je on sám. Podobně to vidí i jeho vládní soukmenovci soudruzi z KSČM. Miliardáře tak nějak nemusí, ale oligarcha Babiš je z jejich gruntu, a tak nevadí, a nejen to, ten jejich holport jim mocensky prospívá. Obchod je obchod. A navíc potlesk z Kremlu.

Proč tedy do roku 2011 neřekl veřejně Babiš ani jednu jedinou kritickou větu k dění v zemi, již si vybral jako svou novou destinaci? A jistě by bylo co kritizovat, ale nikdy se nikdo soudný neuchýlil ve srovnatelné pozici, jakou má dnes Babiš, k tak brutální generalizaci. A to ta dnešní flašinetová kritika přichází od člověka, který byl velmi aktivní součástí příběhu. Stejně selektivně k tématu přistupují dnešní komunisté, zapomínaje, že klíčovou roli v různých velkých transformačních kauzách sehráli jejich bývalí spolustraníci či jejich děti a nastrčení bílí koně, ale také šviháci z podniků zahraničního obchodu (Babiš je jedním z nich), spolupracovníci StB, ale i KGB, absolventi MGIMO aj. aktivní normalizační kádři.

Babiš v interpretaci své story rád používá klišé o tom, jak ho financovala téměř výlučně jeho oblíbená City bank, že začínal z nuly a na domácím Slovensku ho neměli rádi mečiarovci. Rád se otírá i o bývalou IPB, ale už cudně zamlčuje podivný úvěr od IPB ve výši 500 mil. Kč. Ten souvisel se společným záměrem jeho firmy Proferta a německou společností BAGS, a šlo o Lovochemii. V trojúhelníku vazeb figurovala ještě Agrobohemie a ve finále tehdy státní Unipetrol. Babiš poté čelil trestnímu oznámení ze strany německého partnera, které posléze podpořila i ČSOB, jako nástupce IPB. Ale Chemický Ali, jak se mu tehdy říkalo, přežil se svými parťáky i tuto příhodu. Jenom pro srovnání, tehdy šlo o sumu desetkrát vyšší než v kauze Čapího hnízda. I odtud zřejmě pramení jeho dnešní bohorovnost, kterou tento týden zcela skandálním způsobem potvrdila poslankyně Válková. O vině či nevině už u nás nerozhodují nezávislé soudy, nýbrž spolustraníci obviněných. Od bývalých komunistů je to takový návrat ke kořenům, kdy o všem rozhodovala strana a vláda.

Otázek, na něž Babiš dluží odpovědi je celá řada, a tak nezbývá, než mu je klást znovu a znovu. Počínaje jeho předlistopadovou minulostí, historií převzetí Petrimexu, záhadnými švýcarskými spolužáky, vazbami na různé politiky a úředníky z doby, kdy údajně všetci kradli. Pokračovat můžeme převzetím a posléze nepřevzetím Unipetrolu, napjatými vztahy s některými dnešními nebožtíky, veřejnými zakázkami, dotacemi (které násobně převyšují daňové odvody), bionaftou, převzetím mnoha konkurentů v zemědělství a potravinářství, příběhem Duslo Šala atd. Jen samotný výčet záhad a zákrut jeho strmé cesty vzhůru by vydal na několik stránek textu. V kombinaci s jeho dnešní politickou, ale i mediální dominancí se před námi obnažuje třaskavý Molotovův koktejl. Osud nám „nadělil“ spasitele a ředitele firemního státu. Jenže tomu „osudu“ šel někdo naproti, a to sofistikovaně a dlouhodobě. Babiš se stal i náčelníkem a mediátorem souručenství slovensko-českých oligarchů, z nichž mnozí mají vazby i kořeny v Rusku i Číně. Není divu, že se na nás někteří partneři dívají s neskrývaným údivem. I proto, a hlavně proto jsme svědky záplavy dobře motivovaných průzkumů veřejného mínění, nechutné adorace anoistů, nástupu trollí zběsilé úderky z Chodova a nových šlehů všech Pleslů. Anofertí mašina jede plnou parou. Musí. Kdo nejde s nimi je proti nim a už je registrován na black listu nejvyššího.

Co může následovat? Babiš obětuje Česko a klidně zaútočí na naše vazby s Evropskou unií, pokud mu sáhnou na dotace. Má pohodlnou většinu, kterou tvoří jeho sekta s komunisty a Okamurou, a bezpečnou podporu proruského a pročínského Zemana. Bude se stylizovat do pozice oběti zlého Bruselu, novinářských hyen a pražské kavárny. V parlamentu si schválí Okamurův návrh referenda o vystoupení z EU. Dá do kampaně zase půl miliardy. Objedou se Zemanem všechny venkovské bály v Sudetech i jinde a bude vymalováno. Pak prodá nakoupenou a uloupenou půdu i s Agrofertem třeba Číňanům anebo nějakému prokremelskému oligarchovi a zamává nám na rozloučenou. Myslíte, že je to přehnaná prognóza? Opravdu? Tak se podívejte, jak se Česko proměnilo za posledních pět let. Není vám podezřelé to současné rozdávání všeho všem a slibování všeho možného i nemožného, jako by měl být zítra konec světa. Babiš ví anebo přinejmenším tuší blížící se recesi a sílící se tlaky vůči své osobě, a bez mrknutí oka nám sehraje tohle kolosální divadlo. Třeba nám ještě na rozloučenou zazpívá v televizi Nova jako kdysi jeho krajan Mečiar.