Prezident Miloš Zeman FOTO: Kancelář prezidenta republiky
FOTO: Kancelář prezidenta republiky
„Koho volíš, Losnu, nebo Mažňáka?“ zazní v dnes již kultovních Rychlých šípech Jaroslava Foglara. „Ale třeba Bahňáka,“ odpoví nečekaně Mirek Dušín a dá tak jasně najevo, že o důležitosti volby Velkého Vonta vlastně vůbec nic neví. Podobně jako ve foglarovských Stínadlech to začíná vypadat i v české politice. Stačí se podívat na vzrušené debaty na českém internetu.
Poté, co většina uskutečněných průzkumů, včetně exkluzivního výzkumu společnosti Kantar CZ pro Týdeník FORUM, staví do rolí favoritů na postup do druhého kola prezidentské volby Andreje Babiše a Petra Pavla, zuří na sociálních sítích poměrně tvrdý boj mezi příznivci a odpůrci jednoho nebo druhého z těchto mužů. Mezi těmito nesmiřitelnými tábory pak zaznívají i hlasy lidí, kteří se snaží na celou situaci podívat pokud možno s nadhledem a se znalostí posledních devíti let výkonu prezidentského úřadu, tak jak jej velmi specificky a slušně řečeno zcela neortodoxně pojal Miloš Zeman.
Rozhodně nejde o skutečný vědecký výzkum, sociologové by právem namítli, že takto pojatá sonda do společnosti nesplňuje ani ta nejzákladnější kritéria výzkumu, ale přesto je dobré podívat se na to, co si myslí čeští uživatelé twitteru a facebooku o výše zmiňovaných kandidátech na prezidenta.
Úplně na začátku je nutno poznamenat, že existují dvě početné skupiny, které si navzájem snaží dokázat, že právě jejich oblíbenec by měl po následujících pět let shlížet z oken Pražského hradu a z obrazů na zdech ve školních třídách. A jak jedné, tak druhé skupině u vlastního kandidáta nevadí to, co u toho druhého měrou vrchovatou kritizují. Takže zatímco pro babišovce je naprosto nepřekročitelné působení generála Pavla v komunistické armádě, ale angažmá ve službách StB jim u jejich oblíbence připadá normální, je to u pavlovců přesně naopak. Nejsou schopni akceptovat Babišovu spolupráci s StB, ovšem generálovo byť kratičké působení v předlistopadové vojenské rozvědce jim jako problém nepřipadá.
Zvláště zajímavé je pak nahlížení na Pavlovo angažmá v komunistické straně. „Zaslouží si nálepku komunisty člověk, který vyrostl ve vojenské rodině, v mládí naivně vlezl do KSČ, za pár let přišel převrat. A od něj nikdy neprojevil inklinaci k totalitě a vždy hájil západní hodnoty?“ ptala se na twitteru jedna z obhájkyň Petra Pavla. A dostalo se jí různých odpovědí, v nichž nejčastěji rezonovalo relativizování oné naivnosti. „On stejně naivně v roce 1989 vstoupil do komunistické vojenské tajné služby. Chápu, že se vám líbí jeho názory, též s nimi nemám problém. Nicméně prezident je symbol. A považujete takového člověka za správný symbol naší společnosti 34 let po Listopadu?“
Někteří diskutující však poukazují na fakt, že polistopadová kariéra obou mužů se výrazně lišila. Zatímco Babiš podle mnoha lidí za podezřelých okolností pohádkově zbohatl a následně se ani v politice nestyděl své postavení zneužívat ve vlastní prospěch, generál Pavel udělal kariéru ve vojenských strukturách NATO, což ho podle jejich mínění definuje mnohem více než poměrně krátká angažovanost v komunistické straně.
Oběma mužům však diskutující přiznávají, že do řad KSČ vstoupili nikoliv z přesvědčení, ale ze zištných kariéristických důvodů. Jeden by bez rudé knížky nemohl vyjet na dlouholetý pracovní pobyt do Maroka, druhý by se nestal příslušníkem výsadkového vojska, o čemž snil od mládí. Právem se zdá, že předrevoluční angažmá se tak jako tak zřejmě stane v případě, že se v boji o prezidentský úřad utkají právě tito dva kandidáti, výbušným tématem mnoha debat: „Protože kampaň bude definovat přítomnost Babiše, čeká nás ve druhém kole debata, kdo je větší estébák a komunista.“
Nemalá je skupina, která natvrdo píše o snaze vyhnout se za každou cenu trestnímu stíhání a zřejmě i vězení jako o hlavní Babišově motivaci ke kandidatuře. „Co je pro Babiše větší motivace, než že nechce skončit v base? Jezdí si do privátních zámků do Francie, přes týden hraje lidového politika, kupuje si levnější obleky, objímá se s postaršími dámami a kupuje jim cukrovou vatu. Protože nechce jít do vězení.“
Možná se podle těchto diskutérů najde někdo minulostí neposkvrněný, i když se čas k hledání takové osobnosti s blížícím se koncem Zemanova mandátu rapidně krátí. Ale takový člověk by měl zřejmě „podstatnou chybu“, neboť proti Babišovi, odhodlanému udělat pro svou „vakcinaci prezidentskou imunitou“ cokoliv za jakoukoliv cenu, nebude mít šanci.
Značná část diskutujících pak vytýká angažmá v komunistické straně oběma kandidátům, ale v případě jejich postupu do druhého kola by preferovala Petra Pavla. Nejčastějším důvodem pro toto rozhodnutí je posuzování tohoto potenciálního souboje jako střetu „agenta StB, který si zprivatizoval celou republiku a snaží se prezidentskou volbou vyhnout kriminálu, a člověka, který něco dokázal v zahraničí, zastupoval dobře naši zemi a v posledních 30 letech na něj nevyplavala žádná aféra“.
Relativně malou skupinu v diskusích na sociálních sítích pak představují lidé, jejichž názor je rovněž jasný. Nechtějí ani Andreje Babiše, ani Petra Pavla. Touží po tom najít někoho, kdo bude přijatelný pro komunisty i další skupiny voličů, kteří dávají najevo, že by jim nedemokratické postupy nebyly až tak úplně proti srsti a že „demokracie vlastně zdržuje od toho důležitého“. Co je pro ně tím důležitým, nebývá z jejich vyjádření zcela jasné. Z náznaků však lze vyčíst, že pro ně je podstatná vláda pevné ruky, odklon od západních hodnot a v neposlední řadě i vystoupení České republiky z Evropské unie a z NATO.
Věšteckou kouli nemáme, takže nemůžeme vědět, kdo se v příštím roce v souboji o prezidentský úřad utká ani kdo z kandidátů postoupí do závěrečného finiše, v němž vše bere jen jeden z bojující dvojice.
Vůbec není jasné, kdo se tedy nakonec stane oním vítězným Velkým Vontem. My totiž ještě ani netušíme, kdo je Losnou a kdo Mažňákem.
