Táňa z uprchlického centra v Ševčenkove dál statečně čelí útokům ruských dronů FOTO: Forum 24/ Martin Skýpala
FOTO: Forum 24/ Martin Skýpala
KOMENTÁŘ / Těžký dron dodaný Čechy dnes již popáté startuje k odříznuté předsunuté pozici ukrajinských obránců v Doněcké oblasti. Nese jim jídlo, vodu i munici. Velitelé jednotky sledují dění na velkých monitorech zakoupených díky českým dárcům. Vidí, jak jiný operátor shazuje na pozici okupantů improvizovanou výbušninu opepřenou dávkou železných šrapnelů, které mu přivezl nejmenovaný český dobrovolník. Kočka-tulačka ve sklepě ostřelovaného rodinného domku naprosto vyčistila konzervu s kvalitním západním krmením a mlsně pokukuje po další.
Chirurg operuje ve sklepě zraněného, zatímco z nedaleké místnosti zní brumlání českého generátoru. Průzkumná skupina opouští bázi v terénní čtyřkolce zakoupené za peníze od českých dárců a přivezené dobrovolníky. Ta přitom ještě před pár dny parkovala někde u Londýna. Provozovatelka humanitárního centra pár kilometrů od fronty v Charkovské oblasti vydává jídlo takřka imobilním penzistům. Pomoc českých dobrovolníků dodaná na ukrajinské bojiště je adresná, zcela konkrétní a hmatatelná. Pro vojáky na ukrajinském bojišti i pro civilisty mnohdy znamená rozdíl mezi životem a smrtí. Všichni jsou za ni ohromně vděční.
„Vaše pomoc už několik dnů drží při životě pěchotu. Vojáci na úseku směr Časiv Jar jsou zásobovaní jen drony Vampír. Děkujeme,“ píše český dobrovolník Mac na sociální síti X. Sotva se vrátil od jednotek 56. samostatné mechanizované brigády, v jejíchž řadách příležitostně sám bojuje, včetně jednotky známé ukrajinské bojovnice Runy.
Vaše pomoc už několik dnů drží při životě pěchotu. Vojáci na úseku směr Časiv Jar jsou zásobovaný jen drony Vampír. Děkujeme ?¬タᄐ️?゚ヌ pic.twitter.com/acfqupRCyL
— Mac (@Mac_Volonter) December 18, 2025
Mac pro tyto vojáky organizuje českou materiální podporu od aut přes výcvik střelby z brokovnic pořízených díky iniciativě Matyáše Zrna a spoustu další pomoci: auta, nabíječky, baterie, terminály Starlink. Zatímco jiní slaví Vánoce, on míří zase na Ukrajinu. Válka nepočká a Češi mu pomáhají zde.
Drony, granule a šrapnely
Na Ukrajině je právě teď v plné akci český dobrovolník Alois Zwesper. „Zrovna jsme se vrátili z cesty smrti,“ směje se z nejmenovaného ukrajinského města. Vezl s dalšími na Ukrajinu čtyři auta, drony včetně sledovacího Mavica s termovizí, který stojí balík, pořádnou várku šrapnelů od jiných dobrovolníků a spoustu další pomoci. Spoustu věcí přímo sehnali čeští dárci, na jiné se mezi sebou složili a ještě jiné koupil za vlastní. Pak už šlo „jenom“ o to, všechno dostat na místo určení. Jeli přes Izjum do Slovjansku v Doněcké oblasti a dál po silnicích a silničkách s velkým rizikem výskytu smrticích ruských dronů.
„Nafasoval jsem vojáka s brokovnicí. On se staral o drony, já o řízení,“ říká mi. Také Alois pomáhá konkrétní jednotce ze 63. brigády. V autě se ale vždycky najde místo i na zdravotnický materiál, humanitární pomoc pro uprchlické centrum v Ševčenkove – pár kilometrů od fronty – a také třeba na granule a konzervy pro tamní čtyřnohé společníky člověka, protože i když se o tom nemluví tak moc, jak by se mělo, v oblastech zasažených válkou nevýslovně trpí nejen lidé, ale i zvířata.
Novou inciativu na pomoc konkrétním jednotkám na Ukrajině odstartovali před pár dny čeští váleční veteráni a letití dobrovolníci ze skupiny Sekce 2.0 Ukrajina (působí v rámci Spolku na podporu válečných veteránů, pozn. red.). Po letech spolupráce s jinými skupinami se osamostatnili a stejně jako oba předchozí pánové mají i oni napojení na konkrétní bojové jednotky a konkrétní nemocnice, případně dětské domovy, kterým pomáhají už dlouhý čas, a to pěkně osobně. Vojáci či lékaři si sami řeknou, co nutně potřebují. Oni to seženou. Pomoc pak jde z ruky do ruky, na místě a tak, aby se zajistilo, že doputuje do těch správných rukou. Vše se děje pod hlavičkou organizace dohlížející na papírování a poctivost celé akce.
Zatímco jiní řeší cukroví a dárky pod stromeček, oni právě v této chvíli shánějí zdroje energie, aby lékaři mohli operovat a udržovat pacienty na přístrojích, vojáci dobíjet baterie ke dronům, anebo si alespoň nabít baterii telefonu a napsat domů kratičké „++“ (jsem naživu, pozn. red.). Vybírají na 3D tiskárny, aby si mohli vojáci i zdravotníci vyrobit, co potřebují. Shánějí turnikety, plynové vařiče, dokonce i termoprádlo, protože zajistí elementární tepelný komfort pro vojáka ve vymrzlém zákopu, kde může trávit měsíc a více. Dodávají vojákům notebooky a tablety, aby mohli obránci sledovat situaci na bojišti a vést boj.
Mohlo by se zdát, že pomoc, kterou dobrovolníci podobní těm, o kterých zde píšu, poskytují, je jenom kapka v moři. Její obrovská síla je ale v tom, že je zcela adresná, konkrétní až osobní a přímá. Míří za konkrétními lidmi na Ukrajině, za těmi Ukrajinci, kteří za svou vlast bojují velice dlouho, za těmi, kteří pomáhají, protože to považují za své životní poslání, a to obětavě, na úkor vlastního života či zdraví. Je to pomoc, která – podobně jako nejmodernější léky – míří přesně tam, kde je jí potřeba.
Tato síť osobních vztahů, mezilidských vazeb už dávno překročila státní hranice. Jde o nenápadnou neuronovou a oběhovou síť občanské společnosti zajišťující ohromnou ukrajinskou houževnatost. I ta umožňuje této zemi nadále účinně bojovat proti obrovskému a mnohem silnějšímu zlu, které se na ni vrhlo. A z čeho jiného se ostatně skládá moře, když ne z oněch malých kapek?