Vlastně je to dobrá zpráva, třebaže má jistý perverzní nádech: Nedělní jednání vládního hnutí ANO nemělo pro Českou republiku žádný podstatný smysl. Nestalo se vůbec nic, co by stálo za hlubší rozbor.

Zvolení Andreje Babiše předsedou je jen rituální akt typický pro vůdcovskou politickou formaci, která bez svého lídra nemá smysl existence. Těch pár hlasů, které byly formálně proti němu, vypadá jen jako snaha o zamezení trapným severokorejským sto procentům.

Žádná podstatná diskuze se neodehrála, žádný podstatný střet idejí neproběhl, protože tato strana nic takového, jako jsou myšlenky, neprodukuje. Vize strany je výlučně spjata s vládnutím, a tudíž s obsazováním pozic. Jakmile hnutí ANO ztratí moc, zmizí v propadlišti dějin, protože ztratí smysl existence.

Za zaznamenání stojí jen dva momenty. Jednak je to úporná snaha Andreje Babiše vymezit se vůči ODS, protože jde nově o konkurenta v boji o voliče v evropských volbách a protože se hnutí ANO chce zaměřit na obnovu své pošramocené pověsti mezi živnostníky. V tom je kus drzosti, protože právě této skupině občanů Babišova vláda výrazně znepříjemnila život. Při absenci studu i idejí ale premiérovi vlastně nic nebrání zdvihnout tento prapor a postavit se verbálně živnostníkům do čela. Každopádně by si nikdo neměl myslet, že by třeba mohlo dojít ke snížení daní a odvodů. Výběr peněz je jedinou faktickou hodnotou Andreje Babiše, kterou zdařile přenesl na stát.

Druhou zajímavostí je nesmírně dětinský pokus ostravského primátora Tomáše Macury posunout hnutí ANO směrem ke standardní a hodnotově ukotvené straně pravého středu. Tato snaha skončila fiaskem a vůdce jistě nezapomněl dát pokyn, aby delegáti učinili takovým pokusům přítrž. Pan Macura si při výběru své strany zřejmě spletl adresu a měl by se prostě spokojit s tím, že dostal křeslo primátora, a nezlobit takovými fantasmagoriemi, jako je programový obsah politiky. Možná ale pan Macura už myslí na éru po ANO.

Jinak se nic nestalo. V normálních poměrech by to byla špatná zpráva, protože taková stranická idyla, jakou si mohou užívat Babišovci ve své straně, je příznakem intelektuální impotence, vnitřní nesvobody, absence elementární hrdosti a stagnace, jakou prožívají v době svého vládnutí nedemokratické strany. My ale můžeme spatřovat dobrou zprávu právě v tom, že tímto způsobem se hnutí ANO dříve nebo později dopracuje ke svému neslavnému konci.