Miroslav Ševčík FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
KOMENTÁŘ / Kdykoli se před kamerou objeví bývalý děkan Národohospodářské fakulty VŠE Miroslav Ševčík, nelze se ubránit jistému údivu nad tím, jak děsivý obraz může české školství nabídnout. Po jeho vstupu do poslanecké sněmovny na kandidátce SPD se ukazuje, že hranice mezi obecným přehledem docenta ekonomie a kupříkladu vrátného může být překvapivě tenká. Nedosti na tom. Miroslav Ševčík po svém mediálně známém odvolání z pozice děkana míří ještě výš – teď se hodlá vedle poslance stát dokonce rektorem.
Pokud by se jemu a nám všem tahle nehoda skutečně stala, znamenalo by to podobnou degradaci českého vysokého školství, jakou je obsazení postu předsedy sněmovny šéfem extremistického hnutí SPD Tomiem Okamurou. Výroky Miroslava Ševčíka totiž působí jako živá ilustrace Peterova zákona: podle něj má každý člověk tendenci postoupit až na úroveň své neschopnosti. Jenže v případě Miroslava Ševčíka byl tento zákon fungování hierarchie byrokracie a managementu fenomenálně překonán, a to hned několikanásobně.
K tomuto zamyšlení nás přivedlo jeho úterní vystoupení v Událostech, komentářích České televize, které završilo celou škálu předchozích veřejných faux pas. Když vysvětloval svůj údajně kritický vztah k Rusku, nenuceně poznamenal: „Jednoznačně jsem protiruský, historicky, už od osmdesátých let, kdy jsem jako jeden z prvních označil pomoc Varšavské smlouvy jako okupaci.“ Když mu moderátor Martin Řezníček připomněl, že v osmdesátých letech vstoupil do komunistické strany, označil tuto logickou námitku za osobní útok a po papalášsku atmosféru ve studiu vyhrotil.
Pokud jde o minulost, má Ševčík vedle vstupu do komunistické strany i další kostlivce ve skříni. Už před čtyřmi lety se ukázalo, že se v letech 1987 a 1988 scházel s vojenskou rozvědkou, která ho plánovala vyslat do zahraničí. Ale teď nejde o to ho kvůli pochybné minulosti kádrovat. Podstatné je, jak s ní člověk zachází. Jestli ji dokáže přijmout a zpracovat, nebo ji vytrvale popírá a dokonce přepisuje – jako by byl div ne disident. A právě tehdy se začne chovat jako pan Ševčík ve studiu ČT.
Je totiž rozdíl mezi tím, když člověk chodí pravidelně do amatérských podcastů svých politických souputníků, kde se moderátoři nad jeho pošetilostmi vděčně usmívají, a tím, když se ocitne v diskuzním pořadu vedeném profesionálem. I proto je pro představitele budoucí vládní sestavy tak důležité proměnit Českou televizi v poslušné a neškodné médium, kde má poslední slovo politik – i kdyby lhal, až se mu od úst práší.
Ale slíbili jsme, že se budeme zabývat myšlenkovými perlami, které odhalují obecnou nevzdělanost vysokého akademického funkcionáře, jenž se od devadesátých let prezentoval jako obdivovatel Václava Klause. Obáváme se, že právě tato politická protekce mohla Ševčíka katapultovat někam, kde nikdy být neměl.
Před měsícem se v DVTV například podivoval nad tím, že nejen korán, ale i bible je násilná. „Kdy jste naposledy četl bibli?“ zeptal se ho moderátor Martin Veselovský. „Já bibli? Proč bych měl naposledy číst bibli?“ divil se Ševčík stylem populárního televizního komika Felixe Holzmana. „Protože v bibli je popsána spousta věcí, které bez kontextu působí násilně.“ „Myslíte?“ reagoval Ševčík upřímně překvapeně – a dotčeně se ohradil proti logické námitce, že bibli zřejmě nikdy nečetl.
A zřejmě opravdu nečetl, protože jinak by asi slyšel o Kainově vraždě bratra Ábela, o Abrahamově ochotě obětovat syna Izáka, o božím trestu nad Sodomou a Gomorou a o řadě dalších věcí, které zná sice každé malé dítě, ale Ševčíkově pozornosti zřejmě unikly. Možná proto, že ho v časech zrání víc zajímaly otázky marxismu-leninismu. Ale kamkoli Ševčík zabrousí, výsledek je vždy stejný: absolutní neposkvrněnost poznáním, která je u člověka s docenturou přinejmenším překvapivá.
Při témže vystoupení v Událostech, komentářích, kde tradičně brojil proti Green Dealu, například tvrdil, že nejvíc CO₂ vytváří moře. Bohužel – opět vedle. Studie totiž ukazují, že oceány naopak celosvětově více oxidu uhličitého pohlcují, než produkují, a tím celkově snižují jeho množství v atmosféře. Inu, odborník na slovo vzatý.
Když se před několika měsíci s erudicí sobě vlastní pustil do vojenské oblasti, s klidem profesionála navrhl, aby si česká armáda místo amerických stíhaček F-35 pořídila české albatrosy – co na tom, že jde o cvičná letadla, která se už ani nevyrábějí. Koneckonců, možná by se daly pořídit i dětské modely z balzy – pro obranu státu by posloužily stejně dobře a byly by mnohem levnější.
Po Ševčíkově střetu s těžkooděnci před dvěma lety kvůli ukrajinské vlajce na budově Národního muzea jsme si mysleli, že nás už ničím nepřekvapí. Tehdy mluvil o tom, že šel jen „náhodou kolem“. Ale nepodceňujme docenta Ševčíka. Vůbec by člověka nepřekvapilo, kdyby nám z obrazovek České televize začal s vážnou tváří tvrdit, že země je placatá – protože to přece říká „zdravý selský rozum“.
Ano, právě takové poslance jsme ve sněmovně nutně potřebovali. A úplně nejvíc by bylo, kdyby se tento stabilní génius skutečně stal rektorem na VŠE. Protože pak by české školství opravdu dosáhlo svého dna. Bože chraň!
