Do tohoto pátku musí americká legislativa schválit a prezident podepsat zákon alokující prostředky pro některé vládní úřady, jinak dojde k dalšímu rozpočtovému provizoriu jen několik týdnů poté, co skončilo to nejdéle trvající v amerických dějinách. Kongres zákon sice ještě neschválil, ale předsedové zodpovědných výborů ve Sněmovně a v Senátu, demokratka Nita Loweyová a republikán Richard Shelby, už ohlásili, že dospěli k dohodě.

Její součástí jsou prostředky na výstavbu asi padesáti mil hraničního plotu, což je zhruba čtyřikrát méně, než prezident chtěl. Zároveň je to o deset mil méně, než umožňoval postavit kompromis dosažený na sklonku minulého roku, který ale prezident dopředu odmítl ztvrdit svým podpisem. Z tohoto pohledu se tedy jedná o jednoznačnou prohru prezidenta, který si tzv. shutdownem nejenže nevynutil požadovaných téměř šest miliard dolarů na bariéru na hranicích, ale naopak se bude muset spokojit s menší částkou, než mohl mít v prosinci. Rozpočtové provizorium mu navíc zřejmě politicky uškodilo daleko více, než opozičním demokratům.

Obecně se očekává, že příslušný zákon projde oběma komorami Kongresu poměrně hladce někdy během tohoto úterý. V době publikace tohoto článku to již bude jasné. Pořád ale zůstává otázka, jak se zachová prezident. Pokud zákon nepodepíše, tak pořád hrozí, že od pátku nastane opět rozpočtové provizorium. Co udělá, se dá momentálně jen těžko odhadnout, protože před sebou má jen samé pro sebe nevýhodné vlastnosti. Zároveň je ale třeba podotknout, že se do této nezáviděníhodné situace dostal sám.

Pokud podepíše a zákon vstoupí v platnost, tak to bude jednoznačná a definitivní prohra. Političtí komentátoři z pravého okraje politické scény mu přitom vyčítali už to, že souhlasil ukončit předcházející provizorium. Vnímali to jako ústupek a rezignaci na z jejich pohledu jeden z nejdůležitějších prezidentových předvolebních slibů. Zároveň nemůže ovšem doufat, že vstřícnost k ústupkům mu po měsíčním martyriu omezeného financování vládních úřadů, přinese politické body u umírněnějších voličů. Nabízí se totiž legitimní otázka, proč nemohl souhlasit už s dohodou v prosinci, která mu dávala více než ta současná.

Pokud se pustí do střetu s Kongresem – za předpokladu, že bude zákon skutečně schválen – pak riskuje opakování scénáře z přelomu roku. Zeď sice možná byla jedním z nejdůležitějších slibů pro podstatnou část jeho voličů, ale v celonárodním měřítku tito většinu netvoří a ostatní, byť by třeba i stavbu zdi podporovali, kvůli ní nehodlají riskovat fungování federální vlády. Situace by byla o to horší, že v této době začínají Američané odevzdávat daňová přiznání a pro mnohé z nich je vratka vyúčtovaných záloh vítanou a důležitou finanční injekcí. Uzavření IRS, americké obdoby našich Finančních úřadů, by výplaty těchto peněz zpozdilo.

Zároveň by prezident musel obhájit, proč jde proti vůli Kongresu a tedy i části vlastní strany. V prosinci byla dohoda na stole, ale v Senátu se o ní nehlasovalo, protože předseda republikánské většiny v této komoře Mitch McConnell odmítl schvalovat zákon, který prezident dopředu odmítl podepsat. Pokud bude tentokrát celá věc posvěcená oběma komorami a bude záviset jen na Trumpově podpisu, bude pod velkým tlakem souhlasit. Mohl by riskovat i rozkol strany, která jej v prosinci minulého roku podpořila. Schválení zákona by bylo jasným signálem jeho spolustraníků, že je načase přiznat porážku.

Jenže to je právě to, co Trump zoufale udělat nechce. V pondělí se na setkání s voliči v El Pasu vyjádřil v tom smyslu, že zeď postaví stůj co stůj. Zdroje z Bílého domu potvrzují, že se prezident nevzdal myšlenky vyhlásit tzv. stav nouze a začít zeď stavět z prostředků Ministerstva obrany. Tím by ale mohl zažehnout ještě větší krizi ve své vlastní straně. Někteří republikáni se již nechali slyšet, že s takovým postupem nesouhlasí, protože by se jednalo o nebezpečný precedent do budoucna. Pokud teď obejde republikánský prezident demokratickou většinu ve Sněmovně, může to být za čtyři roky přesně obráceně.

Trumpův postup by se navíc nesporně stal okamžitě předmětem žaloby a soudy by až do vyřešení případu vydal předběžné opatření, které by stavbě do rozhodnutí stejně zabránilo. Prezident je ale v zoufalé situaci a hraje o podporu radikálnější části republikánských voličů. Bez ní může na obhajobu rovnou zapomenout. Vyhlášení stavu nouze by mohlo být vhodným prostředkem, jak jim dokázat, že ze svých slibů neustoupí, byť by reálně ze své vysněné bariéry nepostavil ani metr. Je tak docela možné, že se Trump rozhodně právě pro tento postup.