Český premiér Andrej Babiš vládne v České republice díky podpoře prezidenta Miloše Zemana. Vztahy mezi těmito dvěma muži mají přitom dlouhou historii, která sahá až do roku 1997. Právě tehdy nechal Babiš poslat 220 tisíc švýcarských franků, v přepočtu pět milionů korun na účet firmy, která patřila tehdejšímu správci stranické pokladny Ivo Svobodovi. Tuto informaci vypátral novinář z magazínu Reportér Jaroslav Kmenta a uvedl ji v knize Boss Babiš. V Týdeníku FORUM, který právě vyšel, přinášíme dokument, který dokazuje, že za firmou, která financovala ČSSD, stál osobně Andrej Babiš.
Jde o fotokopii smlouvy, v níž Andrej Babiš pověřuje švýcarského finančního experta Rolanda Schaera spravováním firmy Beltomate S.A. Tuto firmu si tajně založila v roce 1984, tedy v době komunistického režimu, skupina zaměstnanců státního podniku zahraničního obchodu Petrimex. Mezi čtyřmi společníky tehdy figuroval i Andrej Babiš, jak již dříve zjistil novinář Tomáš Pergler.
Panamská pobočka této firmy věnovala v roce 1997 pětimilionový dar ČSSD. Darovací smlouva byla podepsána 27. září 1997 a má ji k dispozici policie. Za Beltomate smlouvu podepsal Babišův kolega z Petrimexu Ivan Propper na základě pověření Rolanda Schaera. 220 tisíc švýcarských franků tehdy putovalo na účet firmy Zora Euro pozdějšího ministra financí a správce stranických peněz Ivo Svobody. Ten přeposlal peníze 6. dubna 1998, tedy krátce před sněmovními volbami, firmě Cíl, kterou vlastnila ČSSD.
Smlouva mezi Beltomate a firmou Ivo Svobody:
Tento dar vysvětluje podezřele vstřícné chování, kterým stát v éře premiéra Miloše Zemana pomohl Babišovi vytvořit jeho podnikatelské impérium.
Celou zprávu přináší Týdeník FORUM a čtenáři zde najdou i smlouvu mezi Babišem a Rolandem Schaerem, kterého Babiš zjevně také najal na spravování švýcarské firmy O.F.I., jež mu pomohla vyvést prostřednictvím navýšení základního jmění firmu Agrofert z vlastnictví státního Petrimexu. Jednoduše řečeno, Andrej Babiš si svůj Agrofert vyvedl z vlastnictví státní firmy Slovenské republiky za pomoci dobře motivovaného zaměstnance Petrimexu, konkrétně ředitele Antona Rakického, který od té doby žije v USA na Floridě.
Týdeník FORUM získáte v trafikách či pomocí předplatného na tydenikforum.cz
Ukázka z knihy Jaroslava Kmenty, která popisuje okolnosti štědrého daru Zemanově ČSSD:
( Knihu získáte na e-shopu FORUM 24 )
Mohou za to vlastně filmaři. Když se v roce 2013 dokončoval film Příběh kmotra na motivy mé knihy, musel jsem neustále odpovídat na všetečné otázky štábu. Jak se odehrály vraždy kolem Františka Mrázka? Kdo z politiků si s bossem mafie volal? S kým se František Mrázek, než ho v roce 2006 zabil nájemný vrah, stýkal? A jak to bylo se střelbou na sponzora ČSSD Ivana Lhotského z roku 1999? Prý v tom měl Mrázek prsty?
Po napsání knih o Mrázkovi jsem se k případu zavražděného vládce podsvětí už nechtěl vracet. Byl jsem přesvědčen, že se téma vyčerpalo a že vše podstatné jsem čtenářům už sdělil.
Jenže otázky filmařů mě stále nutily hledat další střípky této záhadné mozaiky. A jednoho dne jsem se dostal k sérii dokumentů o financování ČSSD z druhé poloviny devadesátých let. A nestačil jsem se divit.
Jak fungoval systém Babiš: Máme důkaz toho, jak současný premiér platil Zemanovu ČSSD
číst článek »Pozoruhodné informace z účetnictví sociální demokracie měla od roku 1999 k dispozici policie. Konkrétně oddělení vražd. Je to neobvyklé, ale mělo to své opodstatnění.
V březnu 1999 totiž pražská mordparta vyšetřovala pokus o vraždu podnikatele Ivana Lhotského. Nájemný vrah si na něj počkal u vchodu jeho domu na pražském sídlišti Černý Most a střelil ho do hrudi a do hlavy. Lhotský jen zázrakem přežil. Ale od té doby z něj byl invalida na vozíku se ztracenou pamětí.
Lhotský měl společně s právníkem a vlivným příznivcem sociální demokracie Miroslavem Janstou firmu TIA, kterou ČSSD používala pro financování své strany. Bylo to prosté: desítky milionů od skutečných mecenášů neproudily přímo na účty ČSSD, ale prostřednictvím firmy TIA. Takže v účetnictví strany figurovala firma TIA, nikoli jména skutečných donátorů. Ta byla tajná.
29
Abychom pochopili všechny souvislosti, musíme se krátce vrátit do roku 1997 a připomenout, za jakých okolností se to odehrávalo.
V roce 1997 se éra pravicových vlád Václava Klause chýlila ke konci a na řadu přicházela sociální demokracie v čele s Milošem Zemanem. Vše nasvědčovalo tomu, že po volbách převezme post předsedy vlády právě Zeman. Jenže než se to stalo, odehrálo se v sociální demokracii dost podstatné drama. Finanční úřad zablokoval Zemanově straně účty kvůli nejasnostem s placením daní. ČSSD tak musela hledat jiné cesty, jak stranu financovat a jak ji udržet při životě. Vedení strany tehdy vymyslelo stínový systém financování. Bylo potřeba shromáždit několik desítek milionů korun od sponzorů a věřitelů. Dary či půjčky se pak od nich převáděly na firmy založené sociálními demokraty. Šlo o firmy TIA a Zora Euro. Odtud pak peníze plynuly na účty společnosti Cíl, které patřil Lidový dům, tedy sídlo ČSSD. Přes společnost Cíl byl pak financován chod strany i předvolební akce. Na toto tajné financování strany by se asi nikdy nepřišlo, nebýt zmiňované tragické události. V březnu 1999 se dosud neznámý útočník pokusil zabít podnikatele Ivana Lhotského z firmy TIA.
ČSSD pak musela policistům ukázat účetnictví a předložila jim i doklady o skutečném věřiteli ČSSD, který peníze posílal přes Lhotského firmu TIA. Byla to developerská společnost ECM, kterou vlastnil německý podnikatel Karl Heinz Hauptmann. Byl to starý přítel právníka Jansty, jenž tuhle finanční injekci sociální demokracii dohodil.
Policie pak zjistila, že se ještě před střelbou na Lhotského zajímal o financování ČSSD také kmotr Mrázek a že se s Lhotským dokonce pár týdnů před střelbou sešel. Prý „chtěl od Lhotského koupit pohledávky TIA a stát se věřitelem ČSSD, kterou by tím držel v šachu“. V první chvíli byl tedy Mrázek podezřelý. Ale detektivové nakonec od této verze ustoupili.
Tohle všechno jsem v roce 2013 filmařům trpělivě vysvětloval, a i proto nakonec nebyla tahle vražda v Příběhu kmotra ztvárněna. Nešla totiž – s největší pravděpodobností – přímo za Mrázkem.
Kdo si střelbu na Lhotského objednal, není dodnes jasné. Policie případ odložila jako nevyřešený.
30
Když otázky filmařů opadly, začal jsem podrobně analyzovat nově získané dokumenty z účetnictví ČSSD. Byl to sice „vedlejší produkt“ celé kauzy, ale nesmírně zajímavý. V účetnictví jsem totiž objevil finanční obnos, o kterém se dosud nikdy nemluvilo. Byl to dar z daňového ráje na Panamě, od jisté firmy Beltomate S.A. ve výši 220 tisíc švýcarských franků, tedy v přepočtu bezmála pět milionů korun.
Všechny ostatní dary a půjčky, které v dokumentech z té doby byly, sociální demokracie postupem doby pod tlakem médií a různých afér přiznala. Ať už to byl skutečný věřitel firmy TIA, tedy firma ECM, nebo dary od kontroverzních podnikatelů Radima Masného a Josefa Matoulka. Také se ukázalo, že ČSSD si tajně pomáhala půjčkami od právníka, který pracoval pro miliardáře Pavla Tykače.
Jediné, o čem se dosud nemluvilo, byl sponzoring od záhadné firmy z Panamy.
V dokladech, které po střelbě na Lhotského získala policie od ČSSD, byla darovací smlouva od firmy Beltomate S.A. Z ní vyplývalo, že dar ve výši 220 tisíc švýcarských franků obdrží společnost Zora Euro. Darovací smlouva byla sepsána 27. září 1997.
31
Firma Zora Euro patřila Ivo Svobodovi, tehdejšímu místopředsedovi ČSSD odpovědnému za financování, a jeho poradkyni Barboře Snopkové, pokladní Lidového domu. Z firmy Zora Euro odešly peníze podle výpisu z účtů 6. dubna 1998 do společnosti Cíl. Což bylo krátce před červnovými volbami, které v roce 1998 sociální demokracie vyhrála. Ivo Svoboda se mi k transakci nechtěl vyjádřit. Přes prostředníka mi v roce 2014 vzkázal, že je vážně nemocný a že mu rodina zakázala jakékoli návštěvy. (Nebyla to výmluva. Svoboda byl skutečně nemocný. Zemřel o tři roky později, v únoru 2017.)
Co mi tedy k daru mohla říct bývalá Svobodova pravá ruka Barbora Snopková, která byla také společnicí Zory Euro?
„To byl dar, který nám dohodil někdo z Moravy,“ řekla nejistě a mlhavě Snopková. „Peníze byly určené pro potřeby ČSSD,“ dodala, když jsem jí ukázal darovací smlouvu firmy Beltomate. Víc to rozebírat nechtěla. „Byli jsme rádi, že nám chce někdo pomoci. Tak jsme respektovali jeho přání, že chce zůstat v anonymitě,“ uvedla Snopková v roce 2014.
Kdo tedy byl oním tajemným sponzorem?
Pátral jsem dál.
V darovací smlouvě byla uvedena adresa firmy Beltomate a jméno jednatele. To může být vodítko.
32
Beltomate má sídlo v hlavním městě Panama City na rušné ulici Calle 53 Este, kde se nachází řada hotelů a bank.
Panama patří mezi nejstarší daňové ráje na světě. Firmy, které jsou zde registrované a nepodnikají na území Panamy, nemusí platit daně, jen roční paušální poplatek. Navíc nemusí předkládat finanční výkazy. A jména akcionářů jsou známa jen registračnímu agentovi. Takže zbývá jméno jednatele. V darovací smlouvě je uveden Roland Schaer, švýcarský podnikatel s adresou v Ženevě. Podle švýcarských rejstříků prochází jeho jméno více než dvěma stovkami společností po celém světě. Ve firmách vystupuje jako ředitel, člen vedení, účetní, jednatel, likvidátor. Je zřejmé, že kromě několika vlastních společností má v celé řadě ostatních firem jen funkci „správce“. Roland Schaer neměl v devadesátých letech v České republice žádné podnikatelské zájmy. Pokud tedy panamská firma, v níž Schaer působil jako jednatel, poskytla dar sociální demokracii, patrně stály za tímto sponzoringem zájmy někoho jiného. Z analýzy obchodních rejstříků a dobového tisku vyplývalo jediné: Schaer byl úzce spojen s lidmi ze skupiny bývalého podniku zahraničního obchodu Petrimex a agrochemického koncernu Agrofert.
Tedy s podnikatelem Andrejem Babišem. Nasvědčují tomu tři věci.
33
Sám Babiš přiznává, že s jistým Rolandem Schaerem dříve spolupracoval. Prý se seznámili, když v sedmdesátých letech studoval Babiš gymnázium ve Švýcarsku.
A po letech, v roce 1995, se spolu „se švýcarskými přáteli“ domluvili na životně důležité investici. Roland Schaer je totiž veden také jako ředitel švýcarské společnosti Ost Finanz und Investment (O.F.I.). A tato firma se podílela začátkem roku 1995 na navyšování základního jmění Babišovy společnosti Agrofert, když se odpoutával od slovenského Petrimexu. Schaerova O.F.I. se tak v roce 1995 na čas stala spolumajitelkou Agrofertu. Že jde o stejného Schaera jako v případě firmy Beltomate, dokládá datum narození – 13. června 1948. Připomeňme si, že dva roky poté, v září 1997, poslal Schaer ze „své firmy“ v Panamě do Česka dar určený sociální demokracii. Roland Schaer se k finanční transakci už bohužel nemohl vyjádřit. Podle Andreje Babiše zemřel v roce 2011. Babiš to řekl v září 2013 v rozhovoru pro Lidové noviny, když byl dotázán na firmu O.F.I.
„Hlavním člověkem tam (v O.F.I.) byl Roland Scherr,“ řekl Babiš Lidovým novinám.
(Deník zjevně při přepisu nahraného rozhovoru přejmenoval omylem Schaera na „Scherra“. Ze švýcarských rejstříků totiž vyplývá, že ve firmě O.F.I., o které Babiš mluvil, žádný „Scherr“ není. Figuruje v ní pouze Roland Schaer.)
34
Při svém pátrání po tajemném daru ČSSD jsem se dostal i k darovací smlouvě firmy Beltomate. Což bylo důležité, protože jsem z ní vyčetl, že Roland Schaer v ní dává plnou moc k podepsání darovací smlouvy s firmou Zora Euro muži jménem Ivan Propper. Podnikatel Propper patří k bývalým nejbližším spolupracovníkům Andreje Babiše. Ještě než Babiš ovládl Agrofert, založil v Praze v roce 1993 firmu Agriplast. Zakládajícími společníky Agriplastu byli Andrej Babiš, Ivan Propper, Lubomír Šidala a Erik Rakický. Propper je veden v rejstříku společníků této firmy dodnes. To znamená, že v roce 1997, když ho Schaer pověřoval vyřízením daru pro Zoru Euro, byl Propper společníkem Babiše. Roland Schaer založil firmu Beltomate také ve Švýcarsku. Později z ní odešel a dnes patří již zmíněnému slovenskému podnikateli Lubomíru Šidalovi, také společníkovi firmy Agriplast. Šidala je další Babišův bývalý spolupracovník. Ještě za socialismu spolu působili v Maroku. A ještě něco spojuje panamskou firmu Beltomate s Babišem. V panamské firmě je podle obchodního rejstříku dalším jednatelem René Kurth. Ten je také členem vedení švýcarské firmy O.F.I. Kurth navíc založil ve Švýcarsku firmu Fertagra S.A., která koupila na Slovensku podíl ve firmě Savena, v níž vystupoval Babiš jako jednatel. Vše tedy nasvědčovalo tomu, že tajný dar z roku 1997 pocházel z prostředí kolem Andreje Babiše.
35
Andrej Babiš na dotaz, zda zná firmu Beltomate a co s ní měl společného, neodpověděl. Na dotaz mi odmítá odpovědět již čtyři roky.
Na zaslané otázky nejdříve nereagoval, a když jsem ho v roce 2014 zastihl v budově Poslanecké sněmovny, spěšně odcházel do míst, kam už novináři nemohou. „Nebudu se k tomu vyjadřovat,“ řekl Babiš na otázku, zda měl něco společného s firmou Beltomate. A zmizel za dveřmi. I Ivan Propper nechal dotazy bez odpovědi.
Také Miloš Zeman dostal otázku, zda si na dar od firmy Beltomate pamatuje a zda neví, kdo se za ním ve skutečnosti skrývá. „K této záležitosti nemám žádné sdělení,“ reagoval prezident Zeman prostřednictvím svého mluvčího Jiřího Ovčáčka.
Co přesně by měl Babiš z toho, kdyby v roce 1997, respektive 1998 pomohl sociální demokracii?
Zajistil si tím vliv.
Babiš byl v té době významný podnikatel, ale mezi giganty ještě nepatřil. Pohyboval se zejména v zemědělském sektoru, byl specialistou na obchod s hnojivy. Jeho Agrofert v té době ovládl dva velké podniky: přerovskou Prechezu na výrobu titanové běloby a zpracovatele surového dehtu Dezu Valašské Meziříčí. A vedl tvrdý boj o ovládnutí lovosické Lovochemie, která byla největším výrobcem hnojiv.
Na ovládnutí lovosické firmy, kterou Babiš později považoval za svoji vlajkovou loď, se tehdy dohodl se státním koncernem Unipetrol.
Babiš tedy potřeboval dobré vztahy s vládou už jen kvůli tomu, aby mu „klapala“ spolupráce se státním gigantem Unipetrol. A aby nepřišel o vliv nad lovosickou Lovochemií.
36
Půl roku poté, co přišel z Panamy tajemný dar, tedy v lednu 1999, se rozhodovalo o personální obměně státního podniku Unipetrol. Pro Babiše to byla důležitá věc. Kdyby byl do funkce dosazen někdo, kdo mu nebude nakloněn, možná by ztratil významného spojence v boji o Lovochemii.
Nejdříve ale bylo potřeba odstranit staré vedení Unipetrolu. Na tom se Zemanova vláda shodla. A šlo to rychle.
Do dozorčí rady podniku i představenstva pak byli jmenováni úplně noví lidé: předsedkyní dozorčí rady Unipetrolu se stala náměstkyně ministra průmyslu a obchodu Milada Vlasáková (ČSSD) a spolu s ní tam zasedl její kolega z ministerstva financí Miloslav Hejnák, pak také dva lidé z Fondu národního majetku a jeden pracovník poslaneckého klubu lidovců.
Teprve potom se hledal nový kandidát na šéfa tohoto strategického podniku a v sociální demokracii se objevily dva návrhy. Tehdejší ministr průmyslu Miroslav Grégr prosazoval šéfa Chemických závodů Sokolov Miroslava Krejčího. A ministr financí Ivo Svoboda jiného manažera, Pavla Švarce.
„Kvůli chystaným změnám ve vedení holdingu Unipetrol se střetl ministr financí Svoboda s ministrem průmyslu Grégrem. Svoboda prosazoval za nového šéfa Unipetrolu manažera Pavla Švarce. Grégr to však odmítl a chce předložit své vlastní návrhy,“ napsal 25. ledna 1999 deník Právo.
Jenže ve středu 27. ledna 1999 se o kandidátovi rozhodovalo ve vládě. A tady už si ministr financí Svoboda prosadil svou. Bitvu tedy vyhrál Ivo Svoboda – muž který přijímal peněžní dar z Panamy od firmy spjaté s Babišem. A Pavel Švarc, nový šéf Unipetrolu, byl v té době šéfem Babišova podniku Lovochemie. Babiš tak měl v Unipetrolu konečně svého člověka, a to i přesto, že Unipetrol byl státní firma.
Babiš získal potřebný klid a mohl se státním Unipetrolem i nadále koordinovat společný byznys v Lovochemii. Dnes patří Lovochemie už jen Babišovu koncernu Agrofert.
Případ se sponzorským darem panamské firmy Beltomate je sice starý, ale možná se v něm skrývá klíč k pochopení začátku politických vazeb Andreje Babiše. Politika je totiž uměním okamžiku. Přitom je ale dobré znát i okamžiky minulé. Třeba i to, že na začátku Babišova vzestupu bylo nějakých pět milionů z Panamy.
Mimochodem, stačilo málo a celé to bylo úplně jinak.
Kdyby totiž kmotr Mrázek získal v únoru 1999 od Ivana Lhotského pohledávky za ČSSD nebo účetnictví firmy TIA s informacemi o tajném sponzoringu, kdo ví, koho by pak sociální demokracie poslouchala víc. Jestli Mrázka, nebo Babiše?
37
Když jsme dávali informace o tajemném daru z Panamy v září 2014 do prvního čísla časopisu Reportér, začali jsme celý článek trochu jinak a v širších souvislostech:
Politika je uměním okamžiku, říká se. První dojem by tak nahrával teorii, že dvě nejvlivnější vládnoucí figury, Andrej Babiš a Miloš Zeman, se poznaly až v roce 2013 při sestavování vlády. A že společným tématem byly frankfurtské párky. Historie však může být komplikovanější.
Říjen 2013.
Je krátce po parlamentních volbách, které vyhrály ČSSD a hnutí ANO podnikatele Andreje Babiše. Prezident Miloš Zeman poskytuje rozhovor časopisu Týden. Redaktoři se ho ptají, zda jako známý milovník uzenin už ochutnal i výrobky z Babišových Kosteleckých uzenin. Zeman jako obvykle začíná odpověď vtipem: „Modlí se farář na Velký pátek a říká: Bratři a sestry v Kristu, tyhle párky můžete jíst i na Velký pátek, protože v nich stejně žádné maso není. Jestli jsou to i párky pana Babiše, nebo nejsou, to nevím. Já mám rád frankfurtské párky, a pokud vím, ty pan Babiš nevyrábí.“
Střih. Leden 2014.
Za prezidentem Milošem Zemanem přichází na Hrad novopečený ministr financí Andrej Babiš a předává hlavě státu dárkový koš plný dobrot z Kosteleckých uzenin. Zeman dar přijímá a na Babiše se pěkně usmívá. Konec etudy. Vypadá to, jako kdyby se ti dva teprve oťukávali. Jako by si k sobě hledali cestu až nyní. Jako by je spojily až párky. Jenže dárkovému koši předcházel v minulosti jiný, daleko hodnotnější „dárek“. A nebyly to párky.
xxx
243
Za nějaký čas se mi ozval kolega novinář Tomáš Pergler. Původně pracoval v týdeníku Euro, chvíli v Reflexu a pak psal pro Echo 24.
Byl to taky expert na Babiše, dá-li se to tak říct. V roce 2014 napsal knihu Babiš – Příběh oligarchy, což byl první a na tu dobu kritický profil miliardáře, který právě vstoupil do politiky.
Tomáš Pergler měl dobré informace a zjevně také kvalitní zdroje, které mu vysvětlily zákulisí některých Babišových operací.
Na schůzce mi řekl, že má něco, co by pomohlo posunout kauzu kolem panamské firmy Beltomate. Ukázal mi pár dokumentů, k nimž se dostal.
Bylo to extrémně zajímavé. Materiály potvrzovaly podezření, které jsem celou dobu měl. Ve firmě Beltomate se sídlem ve Švýcarsku, od níž vedly nitky ke stejnojmenné panamské společnosti, měl podle těchto listin podíl i Andrej Babiš.
Byl to další dílčí důkaz o Babišově roli v tajném sponzoringu ČSSD.
Vzájemně jsme si s Tomášem Perglerem vypomohli a sdíleli spolu poznatky, které jsme ke kauze měli.
Tomáš později o Babišovi a švýcarské společnosti Beltomate napsal. Bylo to fajn, potvrdily se tím mé původní informace.
Knihu Boss Babiš a také oba díly knihy Babišovo Palermo získáte na e-shopu FORUM 24
