Prezidente Dudo, prezidente Steinmeiere, i vy ostatní prezidenti, premiéři a hlavy států, ctění hosté a především vznešení občané Polska, je pro mě ctí zde vystoupit jménem amerického prezidenta a amerického lidu při příležitosti připomínky vypuknutí druhé světové války. Před dvěma lety navštívil prezident Donald Trump toto město a promluvil zde o pozoruhodné poutu, jež pojí americký a polský národ. Pronesl, cituji jeho slova: „Amerika miluje Polsko a Amerika miluje polský národ.“ A dnes jsem jako americký viceprezident poctěn, že tu mohu být. Jako zástupce amerického lidu včetně téměř deseti milionů Američanů s polskými kořeny vystupuji zde v Polsku, které je bezpečné, silné a svobodné. Jak onoho dne prezident na Krasinského náměstí pronesl: „Příběh Polska, je příběh národa, který nikdy neztratil naději. Který se nikdy nedal zlomit a nikdy nezapomněl, kým je.“ Dnes jsme se sešli v srdci Varšavy, s pokorou před hrobem neznámého vojína, abychom dosvědčili odvahu velikého národa, jeho ducha a hlubokou a trvalou sílu skvělé civilizace.

I když jsou srdce všech Američanů s jejich spoluobčany, na které se valí bouřková mračna, dnes si připomínáme stahující se mračna 20. století, z nichž vzešla válka a vpád vojsk, po kterém následovala doba utrpení a hrdinství polského národa. Během pěti desetiletí nevýslovného úsilí a utrpení, které počalo s vypuknutím druhé světové války, neztrail polský lid naději. Nikdy jste nepropadli zoufalství. A nikdy jste se nevzdali své tisícileté historie. Ve dnech, které následovaly po dni přesně před osmdesáti lety, bylo v temnotě vidět vaše světlo a temnota jej nedokázala pohltit. Charakter, víra a odhodlání polského národa byly klíčovým prvkem. Časem se díky nim drtivá porážka změnila ve slavné vítězství.

Je těžké pro ty z nás, kteří nejsme Poláky, pochopit rozsah hrůz, které zde před osmdesáti lety začaly prvního září 1939. Během několika týdnů si armády nacistického Německa ze západu a komunistického Sovětského svazu z východu rozdělily tuto zemi na okupační zóny. Šílený vůdce nacistů vydal rozkaz k fyzickému zničení nepřítele a nařídil bez milosti a soucitu zabíjet polské muže, ženy a děti. Tyto dvě invaze stály na počátky konfliktu, který svět do té doby nepoznal a který je povinností nás dnes tady přítomných, aby už znovu nezažil.

Za něco málo přes čtyři roky byl rukou nenávistné ideologie rasového boje a autoritářského způsobu vlády zavražděn každý pátý občan Polska. Nacisté systematicky vyvraždili více než devadesát procent z více než tří milionů polských Židů. Desítky tisíc odvážných vlastenců z polského hnutí odporu padly v boji proti okupaci své země. Přes jedenadvacet tisíc synů a dcer Polska bylo zavražděno rukou komunistů v dubnu 1940 v Katyňském lese a pohřbeno v hromadných hrobech. A přímo zde v tomto městě položilo více než sto padesát tisíc polských mužů, žen a dětí své životy během pouhých devíti týdnů Varšavského povstání. Povstání, po němž následovalo úplné a cílené zničení tohoto města německými silami, zatímco sovětská vojska jen nečinně přihlížela a tento masakr umožnila. Ti, kteří povstali, zemřeli v boji za osvobození těchto krví zalitých ulic od fašismu, diktatury a hrozícího komunismu. Jak ale prezident Trump řekl před dvěma lety: „V národní povaze Poláků je síla a odvaha, které nedokázal nikdo zlomit.“ A dnes si připomínáme dlouhý seznam polských hrdinů, kteří bojovali za svobodu v těchto temných chvílích. Jejich jména a vzpomínka na jejich hrdinství bude dál žít v srdcích jejich národa a svobodomyslných národů navždy.

Ona dlouhá a hrozivá válka začala zde, v Polsku. Netrvalo ale dlouho a tento zápas na život a na smrt s totalitarismem pohltit osudy a vyžádal si oběti všech svobodomyslných národů na zemi. Dnes tedy vzpomínáme i na šestnáct milionů Američanů, kteří opustili mír a pohodlí svých domovů, aby se vydali bojovat za osvobození Evropy. Postavili se zlu a více než čtyři sta tisíc mladých amerických mužů včetně tisíců polského původu obětovalo úplně vše pro svou zemi a národy, které ani neznali. Dnes vzpomínám na své spoluobčany a jejich oběti se ctí a vděčností. Dnes si připomínáme miliony odvážných a tvrdých britských občanů, kteří sloužili a obětovali se, aby osvobodili Evropu a ubránili svou suverenitu, svobodu a své milované království. Také si připomínáme neuvěřitelné vlastence z francouzského hnutí odporu, a také holandského, dánského, belgického, českého, řeckého, rumunského, a řadu dalších podzemních hnutí bojovníků za svobodu, kteří se do dějin zapsali svou legendární odvahou  a ukázali obětavost, na kterou se bude vždy vzpomínat.

Nikdo ale nebojoval s takovou odvahou, odhodláním a spravedlivým hněvem, jako Poláci. A ve svém desetiletí trvajícím zápasu s tyranií Polsko prokázalo, že je domovem hrdinů. Když dnes vzpomínáme na válku, která začala zde na polské půdě před osmi desetiletími, měli bychom také vzpomenout na příčiny tak ohromného konfliktu. Boj proti zvráceným ideologiím nacismu a komunismu je projevem věčného souboje dobra se zlem. Poháněla je prastará a pokřivená touha uchvátit moc jakýmikoliv prostředky a ovládat životy obyčejných mužů a žen. Veškerá morálka byla socialistická morálka. Cokoliv sloužilo k posílení moc státu bylo ospravedlněno, dokonce i vraždění v nevídaném rozsahu. Když se ale zamýšlíme nad zvráceností totalitarismu, popravčích čet, koncentračních táborů, tajné policie, státní propagandy, zničení církví a neustálého nepřátelství vůči věřícím, nelze si nevzpomenout na slova dalšího z těch, kdo žil v područí sovětské totality, ruského disidenta Alexandra Solženicyna. Když přemýšlel o ničivých dobách, v nichž žil, uvědomil si Solženicyn, cituji: „Kdybych měl stručně vystihnout povahu celého dvacátého století, těžko bych našel přesnější vyjádření, než toto. Člověk zapomněl na Boha.“ Ti, jenž chtěli svět přetvořit silou ale neměli poslední slovo, protože zasáhla vyšší moc.

Během brutální války a čtyř desetiletí v komunistickém područí, jak řekl prezident Trump před dvěma lety v tomto městě, Polsko a ostatní porobené národy Evropy přečkaly snahu zničit vaši svobodu, zákony, dějiny, identitu a vaši víru. Vy jste ale svého ducha nikdy netratili. Vaši utlačovatelé se vás snažili zlomit, ale Polsko se zlomit nedalo. V červnu 1979 se jeden z neslavnějších synů Polska vrátil domů jako papež Jan Pavel II. Právě na tomto náměstí kázal, že polský národ nemůže porozumět svým dějinám, ani své budoucnosti bez pochopení zdroje své síly a dobroty. Návštěva svatého otce způsobila revoluci svědomí po celé zemi. Během šestnácti měsíců se Solidarita stala prvním oficiálně uznanou nezávislou odborovou organizací v celém východním bloku a pohyb, který začal během oněch devíti dnů nakonec vedl k pádu Berlínské zdi v roce 1989 a konci Sovětského svazu v roce 1991. Toho dne, právě zdě, papež Jan Pavel II. řekl, že člověk nemůže pochopit, kým je, svou důstojnost, svůj životní úkol, ani svůj konec bez Krista. Když svatý otec pronesl tato slova, miliony Poláků se zde shromáždily, aby nebojácně vystoupily na obranu svého národa a dějin. Pozvedli své hlasy a zpívali: „Chceme Boha! Chceme Boha!“ A jejich hlas se rozlehl po celé zemi a celém světě. Kříž vztyčený na památku onoho dne stojí dnes před námi, přímo naproti hrobu neznámého vojáka.

Je to symbol polské víry, ale také naděje a odhodlání. Je to trvalé svědectví o přesvědčení polského lidu, že pravá solidarita mezi lidmi a mezi národy, je možná jen pokud ji nahlížíme skrz Boží prozřetelnost. Dnes jsme tu sešli jako přátelé, spojenci, z více než čtyřicet zemí, představitelé svobodomyslných národů. Dnes jsou osudy našich národů spjaté naši společnou láskou ke svobodě a právu na sebeurčení. Zavažme se tedy dnes, že slova pronesená na tomto náměstí, která ukončila onu dlouhou noc útlaku nejenom pro polský národ, a národy v celé východní Evropě, zavažme se, že tato slova a tato pravda, která je už od počátku zdrojem lidské svobody, nebudou zapomenuty.

Amerika a Polsko budou i nadále stát po boku všech svých spojenců v systému společné obrany. A Amerika a Polsko budou i nadále volat po tom, abychom všichni jako spojenci dodržovali sliby, které jsme si dali. Američané i Poláci ale vědí, že pevné spojenectví svobodných a suverénních a nezávislých národů je nejlepší zárukou našich svobod, pro teď i pro všechny příští. Děkuji vám tedy za tu čest, že jsem zde jménem prezidenta a amerického lidu mohl vystoupit při této historické příležitosti, kdy si připomínáme vypuknutí druhé světové války. Dnes vzpomínáme těch, kteří padli v Polsku během jeho dlouhého zápasu proti temnotě a všech těch, kteří přinášeli oběti z řad mého národa i národů, co jsou tu dnes zastoupené, aby svoboda zvítězila. Dnes vzpomínáme těch, kteří padli, ale měli bychom také oslavovat, oslavovat trvalé vítězství svobody a roli, kterou v něm hrál polský národ díky své síly a příkladu. Jak řekl prezident Trump ve Varšavě před dvěma lety: „Amerika nikdy neodepsala svobodu a nezávislost Polska a nikdy tak neučiní.“ A pokud by někdo chtěl při této příležitosti pochybovat, že osudem lidstva je svoboda, nechť se podívá na Polsko, na odvážný polský národ, a sám na vlastní oči spatří nezdolného ducha, sílu a odolnost svobodného národa stojícího na základech víry. Po desetiletí trvající zápas jejich odvaha a víra ukazovaly cestu v temnotě. Znovu jste dokázali, tady v Polsku a celému světu, že i když to může trvat desetiletí, kde je duch našeho Pána, tam je i svoboda.

Když jsme teď uctili památku minulosti, podívejme se do budoucnosti. A díky nadšení, odvaze a odhodlání polského národa vás mohu ujistit, že od tohoto dne půjdou Polsko, Amerika a všechny svobodomyslné národy světa vstříc této budoucnosti společně. Děkuji. Bůh vám žehnej. Bůh žehnej Polsku a nechť Bůh požehná Spojeným státům Americkým.

Právě v této době potřebujeme nezávislá média. Podpořte nás prosím a objednejte si předplatné Revue FORUM ZDE. Děkujeme!

Revue Forum Banner
Jiří Pondělíček
Další články autora