Zákony v současné krizi vznikají chaoticky. Je nežádoucí, aby se v nouzovém režimu vytvářely změny zákonů, které by dopadaly na práva občanů dlouhodobě, říká právník a expert na zdravotnické právo Ondřej Dostál. Před časem uspěl u Městského soudu v Praze se stížností na protiprávnost opatření vyhlášených ministerstvem zdravotnictví podle zákona o ochraně veřejného zdraví. Vláda to nyní plánuje řešit novým ústavním zákonem o bezpečnosti republiky. V rozhovoru pro deník FORUM 24 však Dostál zdůrazňuje, že k těmto krokům je kompetentní pouze Parlament. Zdůrazňuje přitom, že by vláda měla před zákonodárce předstupovat s dlouhodobým plánem. 

Ministerstvo vnitra po úterním jednání s resortem zdravotnictví, Úřadem vlády a akademickou sférou přišlo s novou variantou, a sice umožnit ministrovi vydávat více opatření, zároveň by jej ale kontrolovala vláda a opatření by platila do konce roku. Jak tento krok hodnotíte? 

Zaprvé by nemusela být míra kontroly vlády nad vyhlašováním opatření dostatečná. Mnohem lepší je, pokud krizová opatření vydává celá vláda. Druhá, a mnohem důležitější věc je, že podle toho, co je doposud známo, by to řešení opět vyřadilo pravidelnou parlamentní kontrolu nad vydanými zásahy do práv a svobod, což je v parlamentní demokracii podle mého názoru nepřípustné.

Jako zvláště problematické to vnímám v kontextu toho, že během příštích měsíců proběhnou volby do krajů, které jsou poměrně významné. A omezení shromažďovacího práva nebo jiných práv souvisejících s politikou by mělo být v takové situaci jednoznačně kontrolovatelné Poslaneckou sněmovnou.

Dále čtěte

Deník FORUM 24 prosí o vaši pomoc při obraně liberální demokracie

Česká republika je v moci nedemokratických a autoritářských sil, které pohrdají právním řádem i ústavou. Prezident Miloš Zeman nerespektuje principy…

Obrátil jste se na Twitteru na ministra vnitra Jana Hamáčka (ČSSD) s dotazem, kde naleznete původní tisk návrhu změn zákona o ochraně veřejného zdraví. Dostalo se vám již odpovědi? 

Ne oficiálně. Dostal jsem kontakt od několika novinářů, ti mně poslali nějaký dokument, který vypadá jako paragrafové znění toho návrhu ministerstva zdravotnictví. Byl jsem vůči tomu kritický a samozřejmě nemůžu chtít po ministrovi zdravotnictví, ani po ministrovi vnitra, aby mě informovali po Twitteru. Ale tyto věci mají být standardně na stránkách vlády, a ve veřejné části knihovny jsem je bohužel nenašel.

Jak si tedy vysvětlujete, že se návrh zákona rovnou neobjevil v tzv. eKlepu, kde se nacházejí vládní materiály? 

Vysvětluji si to tím, že legislativa v této krizi vzniká chaoticky a ad hoc. Záměr byl zadán, právníci ho ovšem teprve formulovali během celého týdne, kdy se o něm diskutovalo, což je samozřejmě projevem špatné práce.

Nejdřív vláda plánovala rozšíření pravomocí ministra v rámci novelizace zákona o ochraně veřejného zdraví, následně se přikláněla ke změně Ústavy. Posouvala se vláda správným směrem? 

Podle mého názoru ne. A to ze stejného důvodu, kvůli němuž jsem kritizoval návrh ministra Vojtěcha (Adama Vojtěcha, ministra zdravotnictví za ANO – pozn. red.), a sice, že to není vůbec potřeba. Vládě nic nebrání v tom, aby pravidelně předstupovala před Parlament s konzistentním a třeba i dlouhodobým plánem krizových opatření, a jeho kroky si nechávala po složení účtu každé dva tři týdny schvalovat jako nové usnesení o vyhlášení nouzového stavu.

Co považujete za hlavní úskalí toho, kdyby k podobným změnám docházelo během krize? 

Z hlediska státoprávního je velice nežádoucí v nouzovém režimu vytvářet změny zákonů, které by dopadaly na práva občanů dlouhodobě. Pokud by se měly provádět některé změny zákonů, tak standardní legislativní procedurou. Ta je samozřejmě zdlouhavá, ale zase poskytuje řádné projednání. U ústavního zákona je dokonce prakticky nemožné, aby byl legislativním procesem „prohnán“ narychlo. Takhle to v demokratické společnosti zkrátka fungovat nemůže.

Mimochodem, i zde bych byl mnohem spokojenější, kdyby současně s vyhlášením plánu na změnu ústavního zákona o bezpečnosti republiky byla tato novela přesně formulována na stránkách vlády České republiky, což jsem tam zatím nenašel. (Rozhovor vznikal v úterý 5. května – pozn. red.)

Mohlo by to podle vašich odhadů přes Senát vůbec projít?  

To je samozřejmě záležitost politiků, ale velmi bych se divil. A to ze stejných důvodů, které vyjádřil soudce Rychetský (Pavel Rychetský, předseda Ústavního soudu ČR – pozn. red.) a mnozí další právníci. Takhle to zkrátka nefunguje.

Dále čtěte

Rozhodovací monopol vlády bez odpovědí by měl skončit. Lidem chybí informace

Bezmála dva měsíce uplynuly od vyhlášení mimořádných opatření vlády v České republice v souvislosti s koronavirem. Zavřena byla nejenom většina…

Jak velký zásah do práv občanů by vlastně změna představovala? 

Zde se mohu vyjádřit pouze k tomu dokumentu o změně zákona o ochraně veřejného zdraví, ten o změně ústavního zákona jsem neviděl. Avšak ani u prvního dokumentu nevím, jestli je platný, protože to mám přes tři lidi. Každopádně návrh není ani tak protiústavní jako zbytečný a technicky nedokonalý. Upravuje tam paragraf 69, který obsahoval všeobecné zmocnění i v platném znění, a to vyhlásit zákazy potřebné k likvidaci epidemie. Daný paragraf je novelizován způsobem, že jsou tam doplněny nějaké konkrétní odrážky o tom, co všechno ministerstvo vlastně může, ale to podstatné tam už je.

Když se na ty konkrétní položky podíváme, tak jsou tam zajímavosti, které by stály za bližší pohled, kdyby se to nevyhodilo do koše. Například mohl ministr nařídit poskytovatelům, aby vyčlenili lůžka. Nově může požádat i o vyčlenění věcné a personální kapacity, což není nic jiného než pracovní povinnost pro personál. A ukládat pracovní povinnost je podle mě mnohem korektnější podle krizového zákona a ústavního zákona o nouzovém stavu. Rozhodně to nepatří panu ministrovi. Není v pořádku, aby mohl kterémukoliv z lékařů, kteří mu v podstatě nepodléhají, nařizovat pracovní povinnost.