Český systém zdravotní a sociální péče má velké mezery, nefunguje, jak má, a existuje obrovský prostor pro zlepšení. Je třeba zapracovat na dostupnosti péče, především v regionech. A také je potřeba, aby spolu lépe spolupracovalo zdravotnictví a sociální služby, které se poměrně často překrývají. Lidé také mají mít možnost si sociální a další služby poskládat na míru, aby se například nestávalo, že jim systém uhradí zdravotní pomůcku, kterou vlastně nepotřebují, jen proto, že je nejlevnější. To jsou jen některé z neduhů, o nichž mluvili tento týden právník a odborník na zdravotnictví za Piráty Ondřej Dostál a expertka na sociální oblast za ODS a koalici SPOLU Lenka Kohoutová.
Z praxe Kohoutová ví, že senioři a zdravotně postižení si nejčastěji stěžují na to, že nemohou najít vhodnou sociální službu nebo jinou pomoc. A v situaci, kterou potřebují řešit, se necítí dobře. „Znám případy, kdy pacient s dětskou mozkovou obrnou končí ve 40 letech v domově pro seniory, ač tam nepatří, ale zkrátka pro něj není vhodná sociální služba. A naopak senior upoutaný na lůžko, o kterého se nemá kdo postarat, má pět a více žádostí v domovech pro seniory a končí v léčebně dlouhodobě nemocných, která slouží jako odkladiště lidí,“ uvedla při čtvrteční diskuzi Kohoutová. Vlády podle ní navíc za posledních osm let neudělaly žádné změny k lepšímu.
„Je třeba koordinovaná péče na pomezí zdravotní a sociální oblasti, je třeba, aby si lidé mohli sociální službu poskládat podle svých potřeb. Není únosné, aby na vyřízení příspěvku na péči čekali třeba i rok a půl. Podobně znám případ, kdy žadatel čekal na invalidní důchod 16 měsíců. Pokud se teď po volbách dostanou do vlády rozumní lidé, tak to prostě půjde (zlepšit),“ věří expertka na sociální oblast.
Podle Ondřeje Dostála, který na sebe v uplynulých měsících opakovaně upozorňoval vytrvalým bojem proti některým protiepidemickým opatřením vlády, se musí moderní stát postarat o nemocné, handicapované i bezmocné. „Problém je například v tom, že zdravotnictví a sociální péče jsou dnes dvě rozpolcené agendy, dva systémy financování. Pak se děje to, že se lidé v systému ztrácejí, není koordinované, co dostanou ze zdravotní a sociální „krabičky“. Proto chceme třeba koordinátory v obcích, kteří lidi správně navedou, pokud potřebují zdravotní či sociální službu,“ nastínil jeden z plánů Dostál.
Problém je podle něj ovšem i v dostupnosti těchto služeb jako takových, podobné je to podle něj u některých léčiv a zdravotních pomůcek. „Lidé z pohraničí to mají často blíž k lékaři do ciziny, občas jim doslova stačí přejít přes potok, kdežto k českému lékaři cestují třeba hodinu. Přitom stačí se na všem dohodnout s Německem či Rakouskem. Problémem je i reálná dostupnost péče – teoreticky máme všichni nárok na velký rozsah péče, ale faktická dostupnost je hlavně v regionech špatná, takže pacienti musejí lékaře obíhat, nedostanou se včas na operaci,“ shrnul Dostál.
Pravidla financování jsou v resortech zdravotnictví i sociálních věcí podle něj chaotická. „Na nápravu tohoto stavu se čeká už mnoho let, povolební období by konečně mohlo nabídnout příležitost starat se o ty, kteří to potřebují, výrazně lépe. Nepomůže nic jiného než kvalitní úřední a vládní práce. Kvůli nastavení systému tak nyní lidé dostávají i zdravotní pomůcky, které vlastně nepotřebují, jen proto, že jsou hrazené a nejlevnější,“ vypíchl další nešvar expert. Plýtvá se podle něj i v systému úhrad, kdy jedna nemocnice dostane v porovnání s jinou za stejnou práci třeba jen třetinu peněz. Kohoutová i Dostál se také shodli na tom, že stát Čechům dluží kratší správní lhůty. Tedy aby třeba o žádosti o invalidní důchod bylo rozhodnuto do třiceti, maximálně šedesáti dnů.