Vzpomínáte na důvod, kvůli němuž musel Babiš odejít z pozice ministra financí v Sobotkově vládě? Šlo o účetní a daňovou chytristiku v podobě masivního využití korunových dluhopisů. Učinil tak v poslední možný den. Otázka zněla, zda šlo jen o neetické využití příležitosti anebo o jednání, které mělo být posuzováno jako delikt či dokonce protiprávní jednání. Lidově řečeno: Babiš si namastil kapsu a daňová správa ostrouhala mrkvičku. A tak je to u něj se vším. Velká legenda o tom, jak z nuly usilovnou prací postavil obří byznysové impérium a má už tolik peněz, že teď už bude jen nezištně sloužit českému a moravskému lidu, je důvěryhodná jen pro ty, kteří jsou součástí agrofertí kumpačky anebo patří mezi nenáročné konzumenty Prchalova marketingu. Zdá se, že obě skupiny, hlásící se k velkému náčelníkovi a jeho sektě, jsou stále dosti početné.

Počet a rozměr jeho hříchů na tuto sortu našich spoluobčanů nepůsobí, ba co víc, ono je to mobilizuje ještě k větší oddanosti. Ten, který jeho lumpárny odhalí, a dokonce je zveřejní se stává nepřítelem lidu, agentem cizí mocnosti a poskokem zkorumpovaných tradičních politiků. Pro připomenutí se na některé kauzy můžeme podívat i zde.

Se stejnou logikou posuzují babišovci i auditní zprávu Evropské komise, která se prozatím týká jen některých dotačních příběhů Agrofertu, Babiše a jeho svěřenských fondů. Sledujeme opět osvědčené schéma, které již léta zažíváme nejen s Čapím hnízdem. Je třeba vše důrazně odmítnout, znevěrohodnit, zrelativizovat a zdůraznit zlý a účelový úmysl autorů sdělení. Není divu, že na pomoc přispěchali všichni, kterých by se to mohlo týkat také. Svěží agilní ministr Havlíček, bývalý ředitel Lovochemie, toho času ministr, Brabec, paní ministryně Dostálová, jejíž úřad nese v dotačních kauzách výrazný otisk, pochopitelně i hvězda Schillerová a jistě budou připraveni další. Kupodivu byl upozaděn guru Jára, neboli předseda poslaneckého klubu ANO ve sněmovně Faltýnek, mlčí i eurokomisařka Jourová či exministr financí Pilný, ale třeba na ně ještě přijde řada. Je třeba lepit díry na Titaniku a každá ruka se může hodit.

Jenže tohle všechno není jen nějaká další epizoda našich rozverných furiantů z Chodova. Babiš nám s drzostí sobě vlastní tvrdí, že musí chránit Českou republiku. Značku ČR si přivlastnil, zmocnil se ji a teď ji používá jako svůj štít. Inspirován Viktorem Orbánem se pouští do bitvy s Evropskou unií. Jenže mezi ním a Orbánem jsou dosti podstatné rozdíly. Předně v tom, že Orbán vyhrává volby v Maďarsku s dvojnásobným ziskem než Babiš v Česku. Orbán není vlastníkem holdingu, který čerpá národní a evropské dotace. On je jen občas přihrává kamarádům a rodině, ale není v tom osobně namočen. A i to přihrávání Evropě vadí. Orbán je v politice 30 let. Z nadějného pravicového liberála je dnes vypjatý národovec a oblíbenec Putina a Si Ťin-pchinga. Budiž. Jeho obrana maďarských zájmů je však autentická a rezonuje s postoji mnoha Maďarů. Kdežto Slovák Babiš si na českého vlastence jen hraje. U Babiše je všechno jen jako, jeho evropanství, jeho boj s korupcí, jeho péče dobrého hospodáře…atd. Vše je to jen selektivní, umělá a účelová produkce, kterou zdůrazňuje nákladný marketingový cirkus.

Babišova sobecká válka s Evropskou unií již nyní drasticky poškozuje Českou republiku. Je nejvyšší čas zatáhnout za záchrannou brzdu a vystavit falešnému mesiášovi stopku. Zoufalí lidé dělají zoufalé věci a umírající kobyla kope, což znamená, že Babišova hra vabank bude zřejmě pokračovat a gradovat. On hraje o vše – o beztrestnost, o udržení majetku, o uchování si moci a vlivu. Vedlejší ztráty jeho boje ho nezajímají. Je zvyklý jen vyhrávat a kasírovat profity, ostatní je mu šumafuk. Jeho utrápené obličeje jsou jen pózou určenou fanouškům jeho tyátru. Chcete mučedníka a oběť? Fajn, Babiš Vám to zahraje. Nebo raději bojovného tatranského alfa samce? I to má Babiš ve svém repertoáru. Ale tyhle taškařice mají svou omezenou trvanlivost, ony se časem okoukají a nelze je použít vždy a všude, například nefungují v orgánech Evropské unie. Tam je formát „Čau lidi“ dokonce kontraproduktivní. Tady si už nevystačí ani s osvědčenými instinkty predátora. A při tom by tak moc chtěl to uznání a slávu, a obdiv a další a další úspěchy. Podobně jako jeho „přítel“ a vzor Trump. Všichni jeho lokajové mu přeci dnes a denně říkají jaký je borec, i Monika si to myslí…

Závěrečný díl telenovely o Babišově cestě na byznysový a politický Olymp nebude moc pěkná podívaná. Bude to ukňourané, vzteklé a veskrze nedůstojné představení…Epizodní a obzvláště ponižující roličku si zde vystřihne i vládní Hamáček, který si tím píše odpudivý nekrolog.

 

 

Revue Forum Banner