Ilustrační foto FOTO: Pixels
FOTO: Pixels
Co nejsem aktivistou, mám nápadně normální zájmy, sdílené s většinou starších lidí. Třeba zdraví. Tak jak se objevila v dohledu naší oficiální medicíny vakcína proti covidu Novavax, schválená EMA, zavrtalo mi hlavou: Nestálo by to za připíchnutí? Požádal jsem o radu profesora Ladislava Machalu, který se zabývá virovými infekcemi a pracuje v HIV centru infekční kliniky na pražské Bulovce, které dlouhá léta vedl. Má pro mne smysl si nechat, klidně jako samoplátce, „připíchnout“ Novavax vyrobený a fungující jiným mechanismem než můj Pfizer 3/3?
„Od přelomu února a března budeme očkovat vakcínou Novavax,“ řekl České televizi ministr zdravotnictví Vlastimil Válek. Nejde o novou mRNA vakcínu, vzniká „klasickou“ metodou. Vakcína obsahuje spike protein, který je na povrchu koronaviru a kterým se napojuje na naše receptory ACE2, kterými se dostává do buňky. Ten samý S-protein, který si po dávce mRNA vakcíny necháme ve svých buňkách na základě kousku RNA neseného vakcínou vyrůst sami.
Ale opravdu se v tom nevyznám, tak jsem požádal o krátký rozhovor povolaného, kterým nesporně je Prof. MUDr. Ladislav Machala, Ph.D., z HIV centra Fakultní Nemocnice Bulovka a pedagoga na 3. lékařské fakulty UK:
jxd: Čím to, že vakcíny, co jsme dostávali v dětství, chránily dlouho, ale vcelku docházelo k nežádoucím účinkům. A dnešní mRNA mají závažné vedlejší účinky, nesmírně vzácně. Souvisí to?
Profesor Machala: „Nejprve bych chtěl říci, že ochranný účinek naprosté většiny vakcín má opravdu jen časově omezenou dobu trvání a v praxi je nutné s tím počítat.
Příčiny poklesu účinku jsou v zásadě dva – jednak je to nyní tak často skloňované slovo „vyvanutí“ ochranného účinku, kdy imunitní systém po nějaké době prostě „zapomene“ na zkušenost, kterou získal očkováním, a je proto nutné mu ji znovu „připomenout“ přeočkováním posilovací dávkou, čili tzv. boosterem. Intervaly přeočkování se liší dle typu vakcíny, respektive její schopnosti vyvolat imunitní odpověď; někdy je ale také nutné brát v úvahu zdatnost imunitního systému očkovance. U některých vakcín trvá ochrana poměrně dlouho – například proti tetanu stačí přeočkovávat po 15 letech, ovšem u seniorů a osob se sníženou imunitou se doporučuje přeočkování již po 10 letech. Očkování proti klíšťovému zánětu mozkových blan poskytuje naproti tomu ochranu kratší a je tudíž nutné proti této infekci přeočkovávat, opět podle věku, jednou za 3 až 5 let. Ale zde bych chtěl připomenout ještě dvě důležité věci – aby pravidelné přeočkovávání správně fungovalo, je nejprve nutné absolvovat řádné základní očkování, které u zmíněných dvou nemocí, ale i celé řady dalších infekcí, spočívá v podání iniciálních třech dávek v průběhu několika měsíců. Druhou podmínkou fungování přeočkovávání je genetická stabilita původců onemocnění, díky které je možné používat pro výrobu vakcín dlouhodobě stále stejný antigen. Například stejný princip očkování proti tetanu se úspěšně používá již déle než 100 let, vakcína proti klíšťovému zánětu mozkových blan funguje dobře již déle než 50 let a očkovací látka proti pravým neštovicím se úspěšně používala až do jejich eradikace infekce dokonce skoro dvě století.
Bohužel, někteří jiní původci infekčních nemocí – například viry chřipky či nyní virus způsobující nemoc covid-19, jsou schopné velmi rychle měnit svou antigenní výbavu a tím obcházet naši imunitu navozenou jak očkováním, tak i proděláním nemoci. Vzniká tak situace, že vakcíny vyvinuté proti jedné antigenní variantě viru nechrání dostatečně před infekcí variantami novými. O chřipce už velmi dlouho víme, že je nutné očkovací látky každoročně aktualizovat, a nyní je již zřejmé, že s očkováním proti covidu to bude obdobné.
Ale abych se vrátil k Vaší otázce – některé vakcíny, které jsme dostávali v dětství, zřejmě opravdu poskytovaly silnější ochranu, byly ovšem také silně reaktogenní – čili očkování bylo spojeno s vyšším silnějších reakcí a nežádoucích účinků. To se týkalo například očkování proti černému kašli – dříve vakcína obsahovala celé usmrcené bakterie a navozovala tak velmi intenzivní tvorbu protilátek, spojenou však bohužel i s vysokým výskytem nežádoucích účinků, někdy dokonce včetně závažného postižení mozku. Aby se vyhovělo požadavku na snížení výskytu těchto komplikací, vyvíjely se stále čistější vakcíny, které sice byly méně reaktogenní, ale bohužel také mnohdy navozují slabší postvakcinační ochranu.
Praktické zkušenosti s novými mRNA vakcíny sbíráme zatím necelé dva roky a to, zda budou schopné navodit dlouhodobou ochranu, teprve uvidíme. Na jednu stranu je opravdu možné, že imunitní odpověď na antigen vytvořený buňkami našeho těla poměrně rychle „vyvane“, ovšem na druhou stranu je, jak již bylo řečeno, zcela jisté, že kvůli antigenní proměnlivosti původci covidu nebudou spolehlivě chránit proti novým variantám viru. A právě zde je jejich výhoda – technicky není problém tyto vakcíny velmi rychle a flexibilně pozměnit tak, aby poskytly ochranu před novými variantami viru. Desítky let tako již „závodíme“ s viry chřipky viry a v covidu nám přibyl další soupeřem. Nové typy vakcín by se však pro nás v těchto závodech mohly stát něco jako „doping“, který nám umožní s viry držet krok.
jxd: Mám smysl si „připíchnout“ Novavax?
Profesor Machala: „Zřejmě máte na mysli vakcínu Nuvaxovid. Poctivě řečeno – nevím, a neví to asi úplně přesně nikdo. Je to jiný, z dnešního pohledu klasičtější typ vakcíny, která funguje na principu aplikace již hotového virového antigenu, který je produkován v kulturách hmyzích buněk rekombinovaným bakulovirem. Jak dlouhodobou a spolehlivou ochranu budou vakcíny tohoto typu poskytovat, si zatím, podobně jako u mRNA vakcín, nikdo netroufne jednoznačně říci. A co se týče očkování kombinacemi těchto různých typů vakcín, také zatím nevím, jaký to bude mít efekt, poněvadž zatím nemáme dost informací. Jde o úplné novinky a je proto třeba vyčkat na výsledky dalších studií a také dat z praxe.
Každopádně bych ale zde chtěl říci, že všechny dosud registrované a v praxi dostupné vakcíny dobře plní svůj základní úkol – významně snižovat riziko závažného až fatálního průběhu covidu.“
Létá smrtihlav…
Kdyby to byla vakcína z rozemletého viru, asi bych chtěl „připíchnout“. Dostat ale jen samotný spike protein koronaviru „z jiných zdrojů“ než z vlastních, který jsem si již vypěstoval dle informace v RNA vnesené mou mRNA vakcínou Pfizer mi nedává smysl. Usmrcený virus – celá jeho částice obsahující více antigenních komponnt – to by mi smysl dávalo. Ale ona z něj není, její spike protein je jiného původu. Ale je to možná důvod, proč by antivaxeři mohli vzít Nuvaxovid na milost. Jedna ze starších desek Daniela Landy, hlavního obřadníka antivaxerské církve, se jmenovala Smrtihlav. S-protein této vakcíny se dle iDnes vyrábí ve farmaceutické továrně v české osadě Bohumil na hmyzích buňkách získaných z můr, mezi které smrtihlav patří. Ale já si, trochu i kvůli tomu, celkem vystačím s tím proteinem, co jsem si z mRNA vakcíny Pfizeru nechal vyrůst sám, a i s mou 3/3 Pfizer vakcinací.
