Mario Draghi FOTO: Evropská unie / se souhlasem
FOTO: Evropská unie / se souhlasem
NÁZOR / Současný politický vývoj v našem euroatlantickém kulturním okruhu prodělává děsivý přerod. Do popředí se v Evropě i v USA dostává nový nacionalismus, nový izolacionismus. Ve stále větším počtu zemí vítězí politické síly, které se chtějí separovat od okolí. Přitom jak prostá aritmetika, tak zdrcující výsledky Draghiho analýzy ukazují, že jediná cesta, která může udržet naši civilizaci na špičce světa, je integrace a kooperace. Jak z toho?
Svět je extrémně nervózní z nadcházejících prezidentských voleb v USA, ve kterých se rozhodne, zda Amerika vstoupí do izolacionistické fáze a vyhlásí obchodní válku nejen Číně, ale možná i Evropské unii. Je to chvíli po volbách do Evropského parlamentu, ve kterém získaly dříve nepředstavitelný vliv nacionalistické strany. A spolu s tímto politickým vývojem je Evropa konfrontována s výsledky Draghiho zprávy, která vidí jako jeden z největších problémů EU nedostatečnou integraci, nefunkčnost společného trhu a jev, který s dovolením nazvu „nacionálním kapricionismem“, tedy stav, kdy řada evropských zemí excesivně prosazuje své vlastní národní zájmy nad zájmy EU. Jak z toho vybruslit?
Trump: Zavřít, zadrátovat, zakázat
Deník FORUM 24 psal, jak by vítězství Donalda Trumpa zásadně ohrozilo pomoc bránící se Ukrajině. Trump by pravděpodobně pomoc zastavil, vždyť pro běžného amerického rančera je Ukrajina daleko a nezajímá ho. Není to ale jediný izolacionistický moment očekávané Trumpovy politiky.
Server iRozhlas hlásí: „The Heritage Foundation jako ‚bitevní loď konzervativního hnutí‘ už od 80. let minulého století vypracovává manifesty, ‚Pověření k vládnutí‘, z nichž si republikánské administrativy mohou vybírat politiky, které budou prosazovat. Jejich letošní zpráva – Project 2025 – navrhuje například omezit federální financování výzkumu a investic do obnovitelných energií, vydat více peněz na dostavění zdi na hranicích s Mexikem.“
Ale také v té zprávě najdeme v roce 2025 až bizarní návrh na postavení pornografie mimo zákon. Jde o vítězství nějakého podivného nového konzervativismu, politiky stavění ohrad, bariér, vysokých cel a zabouchnutých dveří. Nevíme samozřejmě, jak daleko by v tomto trendu Trump v případě svého zvolení šel, zda by skutečně, jak se spekuluje, dokonce zkoušel vyvést USA z NATO. Bez ohledu na míru intenzity tohoto nového ultrakonzervativismu, nové zabedněnosti, která by se do jeho politiky promítla, je sám trend, který by zavedl, znepokojivě zpátečnický. Jde o trend, který zoufale nepasuje do globalizovaného světa 21. století a který by ve svých důsledcích poškodil i ty Trumpa volící americké farmáře. Pokud by skutečně po přesunutí výroby slavného amerického výrobce traktorů John Deer do Mexika ty traktory zatížil dvěma sty procenty cla, jak vyhrožuje, tak si je už jeho voliči někde na Středozápadě nebudou moct dovolit koupit. Přesto je velmi pravděpodobné, že bude americkým prezidentem zvolen právě on. A i kdyby nakonec těsně vyhrála Kamala Harrisová a nový ultrakonzervativismus by se přímo nepromítl do americké politiky, dnešní Trumpovi ultrakonzervativní voliči v USA zůstanou a jejich styl myšlení bude nadále formovat celou Severní Ameriku. Izolacionistická ultrakonzervativní tupost v USA prožívá renesanci.
Evropa Turků
Nejde jen o Ameriku, v Evropě dochází ke stejnému vývoji. Vynikajícím příkladem růstu izolacionistických, národoveckých a fragmentačních tendencí v Evropské unii je vítězství Filipa Turka v eurovolbách. Politik bez programu, stavějící svou volební kampaň na výfuku dieselového motoru a několika ultrakonzervativních frázích, byl v České republice hvězdou eurovoleb. V sousedních zemích tento trend už zcela opanoval i parlamentní volby a oklešťování demokracie spolu s úpadkem lidských práv na Slovensku a v Maďarsku novými ultrakonzervativci sledujeme v přímém přenosu denně.
Tyto trendy jsou nejsilnější v postkomunistických zemích střední a východní Evropy, což ukazuje, že socialismus dokáže poškodit celé národy na generace. Ale vítězství Svobodných v Rakousku ukazuje, že ultrakonzervativismus nepostihuje jen bývalou sféru vlivu Sovětského svazu. I zde můžeme s jistým sarkasmem říkat, že Rakousko je země, která přesvědčila svět, že Wolfgang Amadeus Mozart byl Rakušan, a Adolf Hitler byl Němec. Takže je tento vývoj vcelku pochopitelný. Ovšem ono to postihlo i tradiční evropskou baštu svobody a liberalismu –Holandsko. Strana pro svobodu Geerta Wilderse zvítězila v parlamentních volbách v roce 2023, když ve sněmovně získala 37 ze 150 mandátů. A v politice Nizozemska už je to poznat. A stejné proudy získávají masivní preference i ve Francii, Itálii, Velké Británii a mnoha dalších evropských zemích.
Nové uzavírání, nový ultrakonzervativismus křísící nacionalistické běsy dvacátého století se ženou celou Evropou a nastolují úplně jiný svět. Ne svět unijní, svět evropské kooperace, ale svět ostře a nenávistně rozhádaných evropských zemiček. A tento trend nastává v době, kdy si jej vůbec nemůžeme dovolit. Přichází v době, kdy je zcela objektivně prokázáno, že izolacionistické a nacionalistické tendence jsou cestou k ekonomickému úpadku, cestou k omezování demokracie, cestou k likvidaci prosperity i občanských svobod.
Vývoj proti potřebám
K úvaze, že „Evropa národů“ bude v jedenadvacátém století jen k smíchu, stačí kalkulačka. Čína má v současné době 1,4 miliardy obyvatel. Stejného počtu obyvatel dosáhla i Indie. V Česku máme deset a půl milionu obyvatel, na Slovensku pět a půl. Celá Evropská unie má 448 milionů obyvatel. USA mají 331 milionů obyvatel. Takže pokud chce Slovensko dělat „všesměrnou zahraniční politiku“ a být hrdým a sebevědomým partnerem Číny, je to jen a jen k smíchu. I když spojí síly EU a USA, bude tento blok mít polovinu obyvatel – a tedy poloviční počet konzumentů – než Čína. A také Indie. Jediná cesta pro naši euroatlantickou civilizaci, jak zůstat ve hře a na špičce vývoje planety, je užší a užší spolupráce a integrace. Odpovědí na růst ekonomické síly a počtu obyvatel globálního Jihu není Evropa národů, ale Spojené státy evropské. Cesta k přežití a růstu EU není návrat k Evropě národních států, ale cesta přesně opačná – Evropská federace. A pro tyto nesložité úvahy s kalkulačkou máme i zcela objektivní a respektuhodnou analýzu – Draghiho zprávu, která říká totéž co počtářské úvahy.
Přímo ve zprávě nalezneme „Navrhovaná řešení: Posílit koordinaci politik napříč EU. Zvýšit míru integrace kapitálových trhů v EU“.
Zpráva také volá po vytvoření unie kapitálových trhů, tedy integrovaného trhu s kapitálem, na nějž by firmy měly snazší přístup. A také po maximálním usnadnění imigrace lidí, které v EU potřebujeme. Za 50 let může evropským firmám chybět téměř 90 milionů zaměstnanců. Draghiho zpráva proto navrhuje, aby EU sjednotila proces udělování pracovních víz kvalifikovaným odborníkům. Také navrhuje zjednodušení vnitřní migrace mezi jednotlivými státy EU a odstranění zbývajících překážek volného pohybu zboží a služeb v rámci EU. Přitom spolu s novým konzervativismem jde ruku v ruce požadavek právě opačný – mnoho nových národovců má v programu úplné zamezení imigraci do EU.
Kudy ven?
Jsme v situaci, kdy je cesta k prosperitě – integrace – sice známá, ale více a více odmítaná novým separačním, fragmentačním pohybem napříč evropskou i americkou společností. Zatímco je objektivně prokázáno, že k efektivitě a rozkvětu musíme integrovat, politické sentimenty volají po fragmentaci a separaci. A protože v demokracii je klíčová vůle voličů, stávají se separační tendence stále častější a důležitější součástí programů evropských politických stran a následně i vlád. Tyto tendence jdou přímo proti sobě a nikdo nezná řešení. Víme však zcela jistě, že pokud v euroatlantickém kulturním okruhu nacionalistický izolacionismus zvítězí, tak naše civilizace ekonomicky i politicky ztratí svou konkurenceschopnost a blahobyt.
