Ilustrační foto FOTO: ČTK / Petr Švancara
FOTO: ČTK / Petr Švancara
ANALÝZA / České domácnosti platí jedny z nejvyšších cen elektřiny v EU. Zatímco v Rakousku a Německu jsou ceny vyšší, v Polsku, Maďarsku a na Slovensku platí domácnosti výrazně méně. Ta sleva ale není zadarmo. Zjednodušeně můžeme říci, že zmíněné země tuto cenu nějakým způsobem dotují, a to jak na úrovni komodity, tak v úhradách regulované části a daní. Nakonec ale dotace stejně zaplatí daňový poplatník.
Elektřina je komodita, jejíž cena by teoreticky měla být ve všech státech EU stejná. Přesto i cena této komodity vykazuje určité odchylky dané nedostatečným přeshraničním propojením. Obnovitelné zdroje v Německu často produkují obrovské množství levné elektřiny, která tlačí ceny v Německu i Česku dolů. Přetok do Česka je ale limitovaný, a tak pokles ceny není tak výrazný.
Výše dotací v Maďarsku ani nelze vyčíslit
Důsledkem je pokles dlouhodobých cen elektřiny v Německu pod úroveň cen v Česku. Česko, Polsko, Slovensko i Maďarsko v obnovitelných zdrojích za Německem výrazně zaostává, přebytky levné elektřiny nevytváříme často. Zajistit dostatečnou přeshraniční kapacitu a akumulační kapacitu na našem území se jeví jako klíčové pro budoucí konkurenceschopnost Česka. Určitě nechceme, aby rozdíl v ceně elektřiny dále rostl. Ovšem německé domácnosti zatím platí za elektřinu ve finále více i díky břemenu nákladu na obnovitelné zdroje z minulých desetiletí. To nesou v Německu pouze domácnosti, a podniky nikoliv.
České domácnosti platí jinak tržní cenu stejně jako německé. Ty polské, maďarské a slovenské však platí ceny netržní, regulované různými formami. Výtečný ekonomický influencer a už ne tak dobrý ekonom Lukáš Kovanda tvrdí, že dotacemi to není a že v přepočtu k HDP vydalo Česko na krocení cen energií vůbec nejvíce v přepočtu k HDP. Vychází z dat bruselského ekonomického think-tanku Bruegel, který u Maďarska a Slovenska uvádí až podezřele nízké částky. A to přesto, že tyto země mají elektřinu pro domácnosti výrazně levnější jak oproti Česku, tak i oproti Polsku.
Analytici v této organizaci se logicky snažili podchytit to, co lze prokazatelně zachytit v číslech. Jinak tržně nastavené Polsko operuje obdobně jako Česko s cenovým stropem, jen nastaveným výrazně níže. Náklady na rozdíl mezi stropem a prokazatelnými náklady na zajištění elektřiny obchodníkům kompenzuje, což je kvantifikovatelná podpora. Do toho přechodně snížilo i DPH.
Stanovování cen pro domácnosti v Maďarsku a na Slovensku je od tržního mechanismu tak daleko, že míru veřejné podpory kvantifikovat úplně nelze. Jak započítat dohodu mezi slovenskou vládou a podnikem Slovenské elektrárny, že dodají určitý objem elektřiny domácnostem za 1,5 Kč/kWh a vláda za to na podnik neuvalí dodatečné zdanění?
Maďarský energetický trh pro domácnosti nebyl liberalizován nikdy a ceny jsou určovány bez obalu politickým rozhodnutím hluboko pod tržní úrovní. O náklady se dělí státní rozpočet a energetický kolos v majetku státu. Slovenský energetický trh je liberálnější než v Maďarsku, přesto určité množství elektřiny získají domácnosti právě za onu dohodnutou cenu 1,5 Kč/kWh a náklady se opět dělí mezi státní rozpočet a státní i soukromé firmy.
Podinvestování infrastruktury se vymstí
Think-tank zkoumající mimořádná opatření v době energetické krize samozřejmě není schopen neliberální trhy nijak podchytit. Skutečná míra dotace pro energetiku je obtížně kvantifikovatelná a nejhůře ta, kdy dochází k podinvestování infrastruktury. To je skrytý dluh, který není vidět. Přitom jeho důsledky jsme všichni zřetelně viděli po roce 1989. Levná voda, ale infrastruktura v dezolátním stavu. Bytů mnoho, ale v dezolátním stavu. Zdroje na jejich opravy nebyly k dispozici.
Ačkoliv otázka toho, jak přesně okolní státy explicitně či implicitně dotují ceny elektřiny, je technicky zajímavá, mnohem důležitější otázkou je proč. Energie jsou krví ekonomiky. Je tedy ospravedlnitelné a efektivní skrze různé formy dotací ceny energií uměle snižovat pod jejich tržní úroveň? Z hlediska ochrany zranitelných spotřebitelů jsou cenové stropy plošnou, a tedy neefektivní podporou. Z veřejných peněz podporujete i ty, kteří podporu nepotřebují. Přesněji většina podpory směřuje k těm, kteří to nepotřebují.
Nežádoucím vedlejším produktem cenových stropů je snížení motivace k úsporám a investicím. Vysoké ceny energií zvyšují návratnost investic do úsporných technologií. Pokud zachováváme tržní ceny, trhy mají adekvátní signály o návratnosti konkrétních investic v různých odvětvích a tyto investice jsou efektivně alokovány.
V silně regulovaném prostředí nízkých cen se energiemi plýtvá a dosažení srovnatelné míry investic do energetických úspor vyžaduje ze strany vlády dodatečné pobídky. Dotace je bez výjimky vždy tou méně efektivní variantou než trh.
„Levnou elektřinu“ nakonec zaplatí daňový poplatník
Uměle nízké ceny v energetice jsou nakonec vždy přeneseny na bedra daňových poplatníků, ať už byly dosaženy explicitní veřejnou podporou v podobě dotací, či implicitně na úkor stavu infrastruktury. Nedokáží nabudit růst HDP v míře, která by tyto náklady pokryla, naopak zhoršuje efektivitu alokace investic. Motivuje k méně efektivní struktuře hospodářství.
Efektivitě veřejných výdajů prospívá, pokud nejsou orientovány na spotřebu, ale na investice. Přestože v Česku strop na ceny elektřiny a plynu existoval, byl dostatečně vysoko, aby nezpůsobil absenci motivace k úsporám, i dostatečně nízko, aby předešel těm nejkrutějším individuálním případům extrémních cen.
Česko si udrželo rating, provedlo fiskální konsolidaci a může se pochlubit silně proinvestičním rozpočtem při deficitu veřejných financí 2,3 procent HDP. Deficity veřejných financí Polska, Maďarska i Slovenska se pohybují od 4 procent HDP nahoru a bolestná konsolidace je teprve čeká včetně rozhodnutí o pokračování podpory levných energií.
Česko je připraveno na razantní změnu ve prospěch spotřebitelů
Česko již není závislé ani na dovozu ruské ropy nebo ruského plynu, opět díky investiční aktivitě na úkor spotřeby. V neposlední řadě byly dotaženy klíčové zákony pro moderní energetiku, která umožní razantní proměnu tohoto sektoru ve prospěch spotřebitelů. Mimochodem zákony měly být implementovány do konce roku 2020. Ale s výjimkou pokusu přihrát jaderný tendr Rusům energetika hnutí ANO příliš nezajímala.
Opravdu buďme rádi, že vláda zacházela s penězi daňových poplatníků prozíravěji, než aby je propálila v dotacích za energie. Česká ekonomika se díky tomu vypořádá s energetickou krizí maximálně efektivně a poroste na zdravých základech.
Díky investicím soukromých subjektů do nových moderních zdrojů a technologií i do energetických úspor bude naše ekonomika i život energeticky efektivnější. Ceny energií budou adekvátně tomu postupně klesat. Nevěřme populistům pohádky, jak oni zařídí levné energie. Jsou schopni zařídit je pouze za peníze, které vám vytáhnou z kapsy. Až nás doženou důsledky jejich neodpovědné politiky, oni už tu nebudou.
