Ilustrační foto FOTO: ČTK/Němeček Pavel
FOTO: ČTK/Němeček Pavel
Do Polska přišlo v důsledku ruské agrese ohromné množství Ukrajinců a nyní jich tu žije přes 3 miliony. Již 260 tisíc ukrajinských uprchlíků pracuje. Chybí však údaje o klíčových výzvách spojených s přijímáním válečných uprchlíků, zejména ohledně bydlení a situaci dětí. Pobyt delší než tři měsíce by se již měl považovat za adaptaci, kdy uprchlíci vstupují do období každodenní integrace, která vyžaduje jazykové kompetence, znalost zákonů a správní kultury hostitelské země a v ideálním případě i kompetence usnadňující vstup na pracovní trh. Tato fáze je paradoxně obtížnější než první období přijímání.
V důsledku ruské agrese proti Ukrajině přijelo v období únor–červen 2022 do Polska 4,3 milionu lidí (údaje UNHCR k 28. červnu) a stále je pravděpodobné, že se tam zdržuje nejméně 1,2 milionu lidí utíkajících před válkou (tolik ukrajinských občanů obdrželo v Polsku tzv. PESEL čili národní identifikační číslo). První tři měsíce války a největší počet uprchlíků, který do Evropy dorazil od druhé světové války, přinesly obrovské výzvy při přijímání uprchlíků, které se z velké části řešily obrovskou sociální mobilizací a zapojením mnoha nevládních subjektů a veřejné správy.
Zároveň to, co bylo největším úspěchem Polska, může vést ve střednědobém až dlouhodobém horizontu k vážným problémům. Pohostinnost má ze své podstaty dočasnou a nestabilní povahu a v dlouhodobém horizontu je zapotřebí systémových řešení založených na jasných pravidlech a institucích.
V rámci dialogu s nevládními organizacemi, odbornou komunitou a samotnými migranty je zapotřebí zvážit vypracování komplexního plánu adaptace ukrajinských válečných uprchlíků v Polsku.
Co víme o číslech týkajících se uprchlíků?
Přestože stále chybí komplexní a reprezentativní údaje ukazující dynamiku příchodů a odchodů i demografický profil příchozích, něco už víme. Po prvním šoku vyplývajícím z dělostřeleckého ostřelování a bombardování i z dramatických zpráv o zločinech proti civilnímu obyvatelstvu, kdy se počet denních příjezdů pohyboval kolem 100–120 tisíc, se toto číslo od poloviny března pohybuje víceméně kolem 20 tisíc.
K 1. dubnu se v Polsku zdržovalo celkem 3,2 milionu ukrajinských občanů, z toho přibližně 1,4 až 1,55 milionu lidí, kteří přijeli po 24. únoru 2022. Již bylo zmíněno, že 1,2 milionu ukrajinských občanů získalo tzv. PESEL (více než 90 procent z nich jsou ženy a děti), existuje ale poměrně významná, statisticky neuchopitelná skupina lidí, kteří v Polsku nemají žádný pobytový titul. Převážná většina nově příchozích se usazuje ve větších městech. Zde stojí za zmínku, že do Polska z Ukrajiny přišlo také cca 100 tisíc lidí prchajících před válkou, kteří občany Ukrajiny nejsou. Není známo, kolik z nich v Polsku zůstalo.
K dispozici jsou i poměrně přesné údaje o zaměstnávání uprchlíků. Momentálně v Polsku pracuje 260 tisíc ukrajinských uprchlíků (přes 40 procent v produktivním věku), což je dobrý výsledek, jenž vyplývá mimo jiné z vysoké absorpční kapacity polského pracovního trhu.
Chybí však údaje o klíčových výzvách spojených s přijímáním válečných uprchlíků, zejména ohledně bydlení a situace dětí. Neexistují celostátní data, která by spolehlivě ukazovala místa jejich ubytování, a tedy odhadovala jejich bytové potřeby.
Je známo, že většina příchozích bydlí buď v soukromých bytech, v nájmu, nebo u dříve příchozích migrantů a polských občanů. Bohužel jediné úplné údaje se týkají právě pobytu v hromadných ubytovacích zařízeních, která tvoří naprostou menšinu ubytovacích míst.
V Polsku se zdržuje nejméně půl milionu ukrajinských dětí (údaje z databáze PESEL) a 200 tisíc dětí je zapsáno do polských základních a středních škol. Neprovádí se systematické sledování osob, které se mohly stát obětí obchodování s lidmi, neexistuje ani informační a preventivní systém, který by této činnosti předcházel. Další otázkou, o které víme jen málo, je dopad migrace na veřejné zdraví, a to jak z hlediska obecné dostupnosti lékařské péče, tak z hlediska očkování proti covidu-19 nebo očkování příchozích dětí.
Polská pohostinnost vůči ukrajinským uprchlíkům
Vzhledem k rozsahu problému, který vyplýval z nečekaně velkého počtu příchozích uprchlíků, se dosavadní plány krizového řízení pro případ hromadného přílivu cizinců využily pouze v omezené míře, mimo jiné vytvořením registračních a přijímacích míst na polských hranicích a následně velkých hromadných center v největších městech.
Mezi další rozhodnutí přijatá na státní úrovni patří velmi liberální uplatňování pravidel týkajících se překračování hranice, což umožnilo vstup na polské území i lidem bez dokladů, dále přeměna všech silničních hraničních přechodů na přechody pro pěší, plný přístup válečných uprchlíků na pracovní trh, k zdravotní a sociální péči, zavedení jednorázového příspěvku pro uprchlíky a úhrada části životních nákladů nově příchozích žijících jak v soukromých bytech, tak i v hotelích či jiných hromadných ubytovacích zařízeních.
Tyto kroky určitě zvýšily atraktivitu Polska jako cílové země, avšak v krizové fázi bylo přijímání cizinců založeno na všeobecné společenské aktivitě, mobilizaci místních samospráv a nevládních organizací, zejména pokud jde o ubytování, dopravu a potravinovou pomoc. Prostřednictvím legislativních opatření vláda poněkud regulovala směr činnosti, avšak poskytování pomoci probíhalo zdola nahoru a nekoordinovaným způsobem. Otevřenou otázkou zůstává, zda a do jaké míry byla v první fázi taková koordinace možná.
Jak zdůrazňují polští politici, úspěch v podobě přijetí více než milionu uprchlíků v tak krátké době vyplýval ze společenské angažovanosti a polské pohostinnosti. Polsko zachvátila nebývalá vlna sociální mobilizace zaměřená na poskytování pomoci. Začátkem dubna až 63 procent Poláků uvedlo, že se oni nebo někdo z jejich domácnosti podílí na pomoci uprchlíkům z Ukrajiny. Koncepce pohostinnosti je sice v obecném smyslu chvályhodná, protože apel na kolektivní emoce vytváří oblasti přátelské k uprchlíkům a podporuje větší altruismus a humanismus, zároveň ale vychází z předpokladu dočasnosti a osobních závislostí. I když je možné být hostem a spoléhat se na individuální pomoc po dobu několika měsíců, z dlouhodobého hlediska jsou zapotřebí strukturovanější a odosobněné podpůrné mechanismy.
Střednědobé úkoly
Polsko ve svém přístupu vychází především ze speciálního zákona z 12. března letošního roku. Ačkoli zákon obsahuje ustanovení o koordinaci činností zahrnující především spolupráci mezi vojvodstvími a místními samosprávami, ze své podstaty právního předpisu nestanovuje přesné mechanismy spolupráce mezi zúčastněnými subjekty ani nepředstavuje vládní strategii pro další činnost. Nepřítomnost plánu zároveň znemožňuje vytvoření důvěryhodného finančního plánu a zamezení opakování a zdvojování stejných činností.
Klíčovým chybějícím řešením je jasné vymezení kompetencí mezi vojvody a místními samosprávnými celky, stejně jako zkoumání potenciálu nevládních organizací a upřesnění úkolů, které by jim mohly být zadávány a následně patřičně placeny. Ke spolupráci by měly být vyzvány i podniky, lépe by se také mělo využívat principu subsidiarity státu a komplementarity jednání. Je třeba se zamyslet nad tím, zda by v současné situaci, kdy se místní iniciativy ukázaly jako nejúčinnější, neměly být posíleny pravomoci místních orgánů v oblasti přistěhovalecké politiky.
Přijetí akčního plánu jako politického dokumentu vypracovaného za podpory odborné a nevládní komunity, založeného na analýze dostupných údajů a zohledňujícího nejlepší fungující řešení by také mohlo přesvědčit Evropskou komisi (EK), aby přidělila nové fondy, což má vzhledem ke zhoršující se hospodářské situaci klíčový význam.
Podle novin Dziennik Gazeta Prawna se nesrovnalosti mezi EK a polskou vládou ohledně výpočtů, kolik prostředků EU by Polsko mohlo vynaložit na pomoc uprchlíkům, pohybují kolem dvou miliard eur. EK tvrdí, že Polsko může převést příslušné prostředky z Evropského sociálního fondu nebo speciálního fondu na boj s pandemií a tím způsobem vygenerovat téměř 2,1 miliardy eur, zatímco polská vláda hovoří o částce 137 milionů eur. Současně s výzvou k uvolnění dalších finančních prostředků vláda neuvádí veřejně podrobnosti o výpočtu nezbytných prostředků.
Z konkrétnějších otázek, které je třeba v nadcházejících měsících naléhavě řešit, je prvním tématem především otázka bydlení. Už začátkem června vláda oznámila, že od 1. července nebude vyplácet 40 zlotých denně soukromým osobám, které přijímají válečné uprchlíky. Podle veřejných prohlášení vlády byly čtyři měsíce, během nichž byly tyto dávky vypláceny, dostatečnou dobou k tomu, aby se nově příchozí „osamostatnili“. Nicméně takové rozhodnutí, učiněné jen s měsíčním předstihem, může postupně vést buď k vlně návratů na Ukrajinu, a to i do nebezpečnějších míst, nebo ke krizi bezdomovectví.
Problémem Polska je totiž nedostatek cenově dostupného bydlení, které by si uprchlíci mohli dovolit. Ceny nájmů v hlavních místech, kde uprchlíci žijí, od 24. února 2022 výrazně vzrostly (dokonce o několik desítek procent). I když jednotlivá města provádějí inventarizaci svého prázdného bytového fondu, chybí informace na celostátní úrovni.
Na centrální úrovni je třeba urychleně podpořit iniciativy na vytvoření sociálních nájemních agentur a nabídnout jim granty a finanční prostředky na jejich rozjezd a vytvoření základny nájemních bytů. Další možností je zavedení instituce krátkodobého pronájmu (podporovaného těmito agenturami a místními samosprávami). Důležitou formou pomoci může být zprovoznění stávajícího fondu prostřednictvím adaptace prázdných prostor. Odborníci také prosazují koncept výstavby dočasného bydlení v podobě integrovaných modulárních sídlišť pro uprchlíky ve spolupráci s vládou, místními samosprávami a soukromým sektorem. Všechny tyto návrhy a směry aktivit by měly být co nejdříve projednány a realizovány na vládní úrovni.
Je čas pro větší nezávislost
Podpora ukrajinských válečných uprchlíků se již nemůže považovat za nouzovou pomoc, která spočívá ve „vyčkávání“ uprchlíků a mobilizaci na straně polské společnosti. I když většina těch, kteří přišli do Polska v důsledku ruské agrese proti Ukrajině, prohlašuje, že se chce vrátit domů, pobyt delší než tři měsíce by se již měl považovat za adaptaci, kdy uprchlíci vstupují do období každodenní integrace, která vyžaduje jazykové kompetence, znalost zákonů a správní kultury hostitelské země a v ideálním případě i kompetence usnadňující vstup na pracovní trh.
Tato fáze je paradoxně obtížnější než první období přijímání, poněvadž se vyčerpají úspory příchozích převezené z jejich země původu, stejně jako poleví sociální mobilizace v hostitelské zemi.
Dr. Marta Jaroszewiczová je politoložka a bezpečnostní analytička, věnuje se problematice zemí východní Evropy a tzv. Východního partnerství EU, aktuálně působí v Centru výzkumu migrace Varšavské univerzity.
Tento článek je dostupný v rámci mezinárodní licence Creative Commons Attribution 4.0. Některá práva jsou vyhrazena autorovi článku a Jagellonskému klubu. Článek vznikl v rámci „Polsko-českého fóra pro sbližování společností, prohlubování spolupráce a dobré sousedství 2022“. Jakékoli užití díla je povoleno za podmínky, že budou zachovány výše uvedené informace, včetně informací o uplatněné licenci, držitelích práv a uvedení odkazu na webové stránky.
Text vyjadřuje pouze názory autora a nelze jej ztotožňovat s oficiálním stanoviskem Ministerstva zahraničních věcí Polské republiky. Projekt je financovaný Ministerstvem zahraničních věcí Polské republiky jako součást „Polsko-českého fóra 2022“.
