Druhá tvář Trumpovy inaugurace

ČTK

Marvin Hier na inauguraci. | FOTO: ČTK

Bez ohledu na to, kdo koho jednou za čtyři roky střídá (výjimkou jsou případy druhého funkčního období amerického prezidenta), je inaugurační ceremonie ve Washingtonu svátkem pro každého bytostného demokrata a přítele Spojených států amerických. Nejinak tomu bylo i v pátek 20. ledna 2017.
Udělat si čas na přenos z Washingtonu D. C. jsem považoval za povinnost – a ceremonii jsem si patřičně vychutnal. Především kvůli její duchovní dimenzi, která mě jako člověka vychovaného křesťanskými rodiči zajímala stejně jako dimenze politická. Tu ovšem nechám k hodnocení povolanějším.

Říkalo se v naší rodině, proč jsou Spojené státy zemí požehnanou. Protože kladou zásadní důraz na duchovní hodnoty, což bylo zjevné i při Trumpově ceremonii. Ostatně motto „In God We Trust“ není na amerických platidlech pro nic za nic.

Modlitby, citáty z Písma, prosby o požehnání – to vše provázelo páteční slavnost na schodech Kapitolu a v každém, pro koho není víra prázdným pojmem, muselo zachovat hluboký dojem. Nejsem výjimkou: jsem si jist, že právě takto má vstupovat první muž nejvýznamnější země svobodného světa do úřadu. S rukou na Bibli, obklopen duchovními, kteří mu vyprosí Boží požehnání. Je to správné proto, že tak to učí Bible, jak uvádím níže.

Jako první vystoupil katolický kardinál Timothy M. Dolan. Jako základ pro svoji modlitbu si vybral text z Knihy moudrosti, kterou ovšem Židé, protestanti a evangelikálové nepovažují za součást svatých Písem. Jeho duchovní přímluvu jsem proto vzal pouze na vědomí (aniž by mě jakkoli oslovila).

Pak přišel k mikrofonu Samuel Rodriguez, vůdčí duchovní osobnost hispánských evangelikálů v USA. Pro svoji modlitbu si vybral text, jeden z nejpopulárnějších v Novém zákoně, zapsaný u evangelisty Matouše v páté kapitole. Jde o oddíl z Ježíšova učení známý jako blahoslavenství. Kdo nezná, má nyní jedinečnou šanci se s ním seznámit:

Blahoslavení chudí duchem, nebo jejich jest království nebeské. Blahoslavení lkající, nebo oni potěšeni budou. Blahoslavení tiší, nebo oni dědictví obdrží na zemi. Blahoslavení, kteříž lačnějí a žíznějí spravedlnosti, nebo oni nasyceni budou. Blahoslavení milosrdní, nebo oni milosrdenství důjdou. Blahoslavení čistého srdce, nebo oni Boha viděti budou. Blahoslavení pokojní, nebo oni synové Boží slouti budou. Blahoslavení, kteříž protivenství trpí pro spravedlnost, nebo jejich jest království nebeské. Blahoslavení budete, když vám zlořečiti budou a protivenství činiti, a mluviti všecko zlé o vás, lhouce, pro mne. Radujte se a veselte se, nebo odplata vaše hojná jest v nebesích. Takť zajisté protivili se prorokům, kteříž byli před vámi. Vy jste sůl země. Jestliže sůl zmařena bude, čím bude osolena? K ničemuž se nehodí více, než aby byla ven vyvržena a od lidí pošlapána. Vy jste světlo světa. Nemůžeť město na hoře ležící skryto býti. Aniž rozsvěcují svíce a stavějí ji pod kbelec, ale na svícen; i svítí všechněm, kteříž jsou v domě. Tak svěť světlo vaše před lidmi, ať vidí skutky vaše dobré, a slaví Otce vašeho, kterýž jest v nebesích.

Třetí duchovní byla pastorka a televizní evangelistka Paula Whiteová, která citovala jeden pozoruhodný verš z knihy Přísloví (21,1):

Jako potůčkové vod jest srdce královo v ruce Hospodinově; kamžkoli chce, nakloňuje ho.

Na základě tohoto poznání prosila v modlitbě: Dej mu (novému prezidentovi), aby znal Tvou vůli.

Je to důležitější, než by se na první pohled mohlo zdát.

Po Trumpově slibu a inauguračním projevu přišla na závěr slavnosti série požehnání. Opět se vystřídaly tři duchovní osobnosti. Jako první rabín Marvin Hier, ředitel Centra Simona Wiesenthala. Pozornost obrátil k jednomu z nejoblíbenějších biblických žalmů, který má číslo 137. Týká se údělu judského lidu odvlečeného ve starověku do babylonského zajetí a jeho vztahu k Jeruzalému. Zde je podstatná část tohoto žalmu:

Při řekách Babylonských tam jsme sedávali, a plakávali, rozpomínajíce se na Sion.Na vrbí v té zemi zavěšovali jsme citary své. A když se tam dotazovali nás ti, kteříž nás zajali, na slova písničky, (ježto jsme zavěsili byli veselí), říkajíce: Zpívejte nám některou píseň Sionskou: Kterakž bychom měli zpívati píseň Hospodinovu v zemi cizozemců? Jestliže se zapomenu na tebe, ó Jeruzaléme, zapomeniž i pravice má. Přilniž i jazyk můj k dásním mým, nebudu-li se rozpomínati na tebe, jestliže v samém Jeruzalémě nebudu míti svého největšího potěšení.

Pak pronesl své požehnání Franklin Graham, syn světoznámého evangelisty Billyho Grahama (jde v duchovních stopách svého otce). Vybral si text z První epištoly apoštola Pavla Timoteovi, kde můžeme najít inspiraci také pro inaugurační ceremonie konané ve Spojených státech. Ve verši 1 a 2 druhé kapitoly této epištoly apoštol Pavel píše: „Napomínámť pak, aby přede vším činěny bývaly pokorné modlitby, prosby, žádosti a díků činění za všecky lidi, za krále i za všecky v moci postavené, abychom pohodlný a pokojný život vedli ve vší pobožnosti a šlechetnosti.“

Biblické (apoštolské) křesťanství nás tedy v jednom ze svých základních postulátů vede k tomu, abychom se za vrchnost modlili (což samozřejmě neznamená, že musíme souhlasit s její politikou); proto musíme jen kvitovat, že jsme něčeho takového byli svědky při inauguraci Donalda Trumpa (primárně nikoli kvůli jeho osobním vlastnostem, ale z principiálních důvodů, neboť každý vladař potřebuje přímluvné modlitby, jak učí Bible).

Závěrem dostal slovo biskup Wayne T. Jakson z nedenominačního, na Bibli založeného církevního společenství Great Faith Ministries International, který prosil Boha, aby novému prezidentovi dal

  • moudrost Šalomouna;
  • vizi Josefa;
  • pokoru Krista.

Závěr. Asi nevyzní příliš křesťansky, ale proč to nepřiznat: závidím Američanům, že ve své prezidentské inaugurační ceremonii dávají tolik prostoru duchovním záležitostem. Včetně oněch tří „kouzelných“ slůvek na konci projevu každého významného politika: „God Bless America“.

Neboť, a to už se obracím k nám domů, proč by Bůh žehnal těm, kdo o to vlastně nestojí?

Líbí se vám tento článek? Prosíme, podpořte nezávislou žurnalistiku

Smyslem Svobodného fóra a deníku FORUM 24 je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí v České republice.

Abychom pro Vás mohli nadále pracovat, potřebujeme nutně Vaši pomoc. Jsme vděčni za každý, i malý finanční příspěvek. Váš finanční dar můžete zaslat na tento sbírkový účet: 4095439339/0800

Prosíme, informujte nás o Vašich finančních darech na mailu [email protected]

Revue Forum Banner