Poslanci Helena Válková a Andrej Babiš (oba ANO) v poslanecké sněmovně FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Exministryně Helena Válková spolupracovala s komunistickým prokurátorem a zločincem Josefem Urválkem. Premiér Andrej Babiš donášel Státní bezpečnosti. Prezident Miloš Zeman lhal o novináři Ferdinandu Peroutkovi. Tohle všechno víme a není třeba o tom pochybovat. A co všechny tyto veřejně činné osoby spojuje? Místo přiznání viny, pokorné omluvy a snahy napravit chybu se dál soudí, obracejí na policii a rozmazávají problém, jen aby znejasnily, kde je pravda. Což ovšem nic nemění na tom, že fakta jejich trapné a ostudné manévry nijak nezmění.
Jak v úterý informoval Deník N, Válková se obrátila na policii kvůli článku serveru Info.cz, který na její spolupráci s Urválkem upozornil. Místo toho, aby se tiše styděla za svoji spolupráci s vrahem, rozhodla se obviňovat novináře. Vládní zmocněnkyně pro lidská práva par excellence, že?
Helena Válková samozřejmě nepřekvapuje. Její věčná obhajoba Andreje Babiše a její lpění na funkcích prostě a jednoduše ukazují jisté vady charakteru, které bývalá ministryně spravedlnosti má. Toho se člověk jen tak nezbaví, naopak je patrné, že jde o problém, který je trvalý. Válková se ve skutečnosti nestydí ani za své členství v KSČ, protože „byla přece pilná studentka“! No považte, v NSDAP byla jistě také řada pilných studentů, ne? Tak proč bychom to měli řešit.
O Babišovi zase víme, že existuje mnoho svazků, v nichž agent Bureš sděloval komunistické tajné policii, co potřebovala. Vždyť on sám to kdysi přiznal v pořadu Jana Krause! A teď o prohraných soudech tvrdí, že je vyhrál, a točí se na margináliích. Přitom by se klidně mohl přiznat, protože jeho voličům nevadí ani další věci, například dotační podvody nebo střet zájmů, takže spolupráce s StB by je jistě nijak nerozladila. Také Babiš se ale rozhodl pro aroganci moci a nyní čeká, že mu snad pomůže slovenský Ústavní soud, kde jsou nově jemu blízcí lidé.
A pak je tu případ jménem Miloš Zeman. Ano, za ty roky už jsme si všichni zvykli na to, že český prezident se nezatěžuje takovými malichernostmi, jako je svědomí. Nevadilo mu za pomoci lží vyhrát volby. Ovšem to, co předvedl v kauze Peroutka, stejně musí člověka zarazit.
Tak nejprve si vymyslel článek.
Pak odmítl uznat chybu.
Nakonec se soudil.
A teď chce ještě po vnučce Ferdinanda Peroutky peníze.
Když se někdo diví, jak naše společnost vypadá, že veřejný prostor zhrubl, že se zdá, že všechno je dovoleno, tak všechny výše jmenované případy k tomu hojně přispívají. Drzost, arogance, lži a marginalizace pravdy. Tomu všemu čelíme od roku 2013 a zatím to nevypadá, že bude líp. Protože tihle lidé bez skrupulí, kteří nám vládnou, se zjevně nezastaví před ničím.
