Ve vládě to teď vypadá jako v hazardní herně, na mariáši nebo na dražbě. Kdo si koupí hlasy penzistů a přidá víc? Dám tisíc korun! Tak dobrá, čtyři. Já dám pět tisíc! Šest! A trumf! Ať praskne grunt. Blíží se volby a každý (na dluh) zakoupený hlas je dobrý. Premiér Babiš si ovšem hraje na dobrotivého vládce, který velkoryse rozdává z vlastní pokladnice a kterého za to „babičky“ zahrnují chválou. Až na to, že ne všechny. Někteří důchodci mají jasno. Jsou zodpovědní. A nejsou na prodej.

Začalo to zhruba na tisícovce. O takové nebo o málo vyšší částce, kterou by mohl jednorázově obdržet každý český důchodce, nejdříve hovořila ministryně financí Alena Schillerová. Aktuálně licituje až na čtyři tisíce. Když se do toho vložil předseda vlády Babiš, „hodil na stůl“ ještě víc peněz. Kúpim ja! Za pět nebo šest tisíc pro každého penzistu. Taková je zřejmě cena jednoho důchodcovského hlasu.

Dále čtěte

Také se ptáte, jak z toho ven? Rozšířené vydání Obrany před Babišem nabízí odpověď

Když jsme v roce 2018 vydali knihu Obrana před Babišem, byla rychle vyprodaná a za pár měsíců nakladatelství objednalo dotisk.

Vyplaceno by prý mohlo být ještě před Vánoci, ale ve hře je i možnost postupného proplácení po pětistovce měsíčně po dobu celého příštího roku. Do hry vstoupila i ministryně práce Jana Maláčová (ČSSD) s návrhem na šestitisícový dárek, v celkové výši přes 17 miliard, který nazvala „rouškovné“. I tak je ale v oné „dražbě“ předem poraženou. Vybrané části voličstva už bodrý Andrej ve svém čaulidi řádně objasní, komu za to mají děkovat. Sociální demokrati můžou říkat, co chtějí, smetanu (jako obvykle) slízne Babiš.

Opoziční politiky a příčetnou část veřejnosti tohle teď už naprosto nepokryté kupování hlasů ovšem nadzdvihlo ze židlí. Nejde o to, že by někdo seniorům nepřál důstojné penze nebo jakékoli přilepšení. Jde o to, že podplácení v přímém přenosu už je trochu moc i na to, co tahle vláda standardně předvádí. Důchodová reforma žádná, ani náznak, ani jiskřička naděje na udržitelnost penzí do budoucna, ale rozhazování na dluh a „nakupování“ hlasů jede ve velkém. Populismus Babišova kabinetu a rozdávání předvolebních dárečků spíš lopatami než plnými hrstmi už překračují všechny meze.

Babičky mi píšou, chlubí se často Babiš. Babičky mu prý i telefonují, vykládá na sítích i v médiích. Chválí ho a nadšeně mu děkují, jako by věřily (a bohužel snad i věří), že jim ty peníze pošle ze svého. Co ale pan premiér nezmíní, je fakt, že existují i penzisti – a není jich zas tak málo – kteří se tímhle bezostyšným volebním úplatkem cítí uraženi. Nepatří k lidem, kteří za pár tisícovek prodají svůj hlas, a mají dost rozumu na to, aby jim nebylo úplně jedno, že to všechno jednou budou tvrdě splácet jejich děti a vnuci.

Petr Fiala, předseda ODS, na tu tsunami populismu zareagoval na sociálních sítích prohlášením: „Na nejbližší schůzi PS navrhneme jednorázový příspěvek 1 milion korun pro každého občana. Vzhledem k tomu, že populisté a socialisté zjevně vynalezli nekonečný rozpočet, neměl by to být problém a jistě nás podpoří ;-).“

V nejrůznějších politických diskuzích na Facebooku se pak vcelku razantně vyjádřily i mnohé „babičky“, jejichž výroky si pan premiér zřejmě nenechá vytisknout v průhonické Sokolovně, kde mu tisknou vládní materiály, zarámovat a vyvěsit na Čapí hnízdo. Malá ochutnávka:

Penzistka Olga Havlíčková napsala: „Pobírám důchod od roku 1997 a po všech letech přidávání můj důchod činí 6906 Kč. Šla jsem o rok a půl dříve do důchodu jako bezdětná se 32 odpracovanými lety. … Každé zvýšení důchodu je pro mne existenčně důležité, ale za cenu, jakou nám přináší Babišovo populistické kupování hlasů, jeho almužnu odmítám!!!“

Dále čtěte

Také se ptáte, jak z toho ven? Rozšířené vydání Obrany před Babišem nabízí odpověď

Když jsme v roce 2018 vydali knihu Obrana před Babišem, byla rychle vyprodaná a za pár měsíců nakladatelství objednalo dotisk.

A Ota Pačesová se přidává: „Jsem důchodkyně, ale nějak nechápu smysl toho rouškovného. Roušky i desinfekci jsem dostala od MÚ zdarma. Důchod jsem po celou dobu omezení Covid 19 brala v plné výši. Myslím, že momentálně jsou potřebnější např. rodiny s dětmi, kdy někteří rodiče měli nebo ještě mají omezené příjmy. Řešili to půjčkami atd. ANO nevolím a volit nebudu, i kdybych pod stromeček dostala zlaté prasátko.“

„Rouškovné mi nějak evokuje název držhubné,“ podotýká k této vládní strategii Radka Máchová. Penzistka Bibi Klimešová vidí ještě jiný problém než to okaté uplácení – vnášení sváru mezi generace: „Jsem důchodkyně, na Kanáry jet nemůžu, ale co potřebuji, si koupím. Myslím, že mladí jsou na tom v této době mnohem hůř a tímhle předvolebním ,gestem,‘ kterým si ANO kupuje hlasy těch, kterým nedochází, že to budou splácet ještě jejich vnoučata, jenom zasévá nenávist mezi mladé a staré!“

I Jarmila Křížová má jasno: „Mám důchod pod 14.000, ale raději bych si vzala půjčku, jen aby tahle vláda skončila v propadlišti dějin…“ Irena Hrubá je podobného názoru: Mě si za 6000 nekoupí. U voleb mu to stejně spočítám,“ prohlašuje.

„Nevážený Babiši, StB Bureši,“ píše předsedovi vlády důchodkyně Eva Čížková, „proč se opět snažíte dělat za pár stovek z důchodců svá rukojmí? Proč se zase pokoušíte rozdělovat společnost, a co víc, i rodiny? To si opravdu myslíte, že máme všichni natolik pokřivenou páteř, že se za vaše prázdné sliby a nějaké ty peníze k důchodu, které vám mají jen přihrát další voliče, necháme koupit? To fakt na víc nemáte? Vaše politikaření, prázdné sliby a zneužívání určité skupiny lidí ve svůj prospěch při volbách je hanebné a rovná se toaletnímu papíru. Ten je také jen na jedno použití – jen je mnohem užitečnější. My si totiž umíme spočítat, že o to, co nám přidáte, vzápětí někteří z nás přijdou třeba na příspěvku na bydlení a všichni společně při zdražování základních potravin. Takže – NÁS SI NEKOUPÍTE, NIKDY, NIKDY, NIKDY – TO SI LASKAVĚ ZAPAMATUJTE.“

A nejsou to jen „babičky“, kdo se nechce nechat chytit na předvolební vějičky. Ani „dědečkové“ v důchodu si neberou servítky. Jako například Josef Strejc: „Mám důchod 10.203,– Kč a od dotační sekty nic nepotřebuji!“ Nebo Václav Šmajstrla, ten našim vládním stranám vzkazuje: „Jsem důchodce, ale směju se. Jo a koupit se nedám. ANO ani ČSSD můj hlas nikdy nedostanou, protože je to jen banda podvodníků a v případě ANO i zlodějů.“ A Zdeněk Hajduch to ve svém rozhořčení servíruje ještě víc natvrdo: „Mám důchod necelejch 10 tisíc. Každá kačka se tedy hodí, ale Burešův kradenej „dárek“ nechci a vrátím ho. Nejsem jeho žebrák. Ať si krmí svoje prodejný sraby, když se po tom nepozvracej… Mě už urazil dost svojí hnusnou existencí! Přidá se někdo, nebo budete zobat drobty z kořisti orientálního lupiče?“

Důchodkyně Maria Řičánková zase přesně ví, co s penězi, pokud tedy nezůstane jen u slibů, udělá a že vhozený hlas pro ANO to rozhodně nebude:  „Taky tyto peníze (pokud budou :-) ) s manželem hodláme poslat na Lékaře bez hranic, Člověka v tísni a Zdravotního klauna. Tři účty, které roky zásobujeme. Možná by byla dobrá výzva nás důchodců, kteří přece jen máme zatím slušné důchody, aby takto reagovali i ostatní důchodci, pokud mají důchod vyšší, než je např. 14 tisíc. Protože věřím, že pro některé důchodce, kteří už žijí sami a mají nízký důchod, je jakákoliv částka navíc vítaná. Tam Bureš zaboduje.“

Pokud by si tedy pan premiér přál výklad rčení „to si za rámeček nedá“ v praxi, může si v těch diskusích počíst sám. A pokud doteď pevně věřil, že za peníze se dá koupit kdokoli a cokoli, možná bude překvapen, že je to jinak.

Autorka je řadová členka TOP 09 (a důchodkyně).