Alexandr Dugin FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
NÁZOR / Ideolog Alexandr Dugin se opět ponořil do svých myšlenek. Stejně jako jiní v Rusku je natolik zaujat svým fantasmagorickým světem, že s tím skutečným ztratil kontakt. Následkem toho mluví jako nacista a nepřijde mu to divné.
„O budoucnosti můžeme mít jen hypotézy a plány,“ odhalil ve svém nedávném článku Dugin. Myslí si, že tu jsou dvě hlavní hypotézy:
1. Příměří je možné a v USA (na Západě) existují síly, které jsou připraveny Zelenského zastavit.
2. Příměří není možné, dokud Rusko nedosáhne úplné kapitulace Kyjeva a faktické kontroly nad celým územím Ukrajiny (tj. nesplní cíle speciální vojenské operace – demilitarizace a denacifikace).
Z toho pak podle něj „vyplývají plány“:
„1. Na základě první hypotézy bychom měli otálet a pokusit se vyjednávat.
2. Na základě druhé hypotézy bychom se měli připravit na totální válku až do konce, až do úplného vítězství. Jako ve Velké vlastenecké válce. Ne nutně do Berlína nebo k La Manche, ale do Lvova určitě.
Pokud budeme vycházet z první hypotézy, pak vytvoříme podmínky pro smír. Samozřejmě jsme ve válce, ale s odkazem na smír.“
Podle Dugina ale „příměří není vůbec možné“. „Buď nám budou nabídnuty takové podmínky, že se celý ruský politický systém zhroutí, pokud je přijmeme, protože lidé, a zejména ti, kteří už hluboko vstoupili do válečných živlů a ztratili své blízké a příbuzné, kteří uvěřili Putinovi a šli na frontu, se s tím nebudou schopni smířit a přijmout to. První hypotézu bych zcela vyloučil. Zvenčí je nepravděpodobná a v každém případě by vedla ke zhroucení systému zevnitř, i kdyby se ji – v rozporu s logikou – někdo pokusil realizovat zvenčí. Zbývá jednat podle druhé hypotézy. To je však zcela jiný plán.“
Ideolog si myslí, že v roce 2014 se ruské úřady nechaly oklamat. Stačilo prý tehdy poslat dost vojáků a jít s nimi tak daleko, jak to bylo možné. Pokud se ruské vedení nechá zase oklamat nějakými snahami o mír, bude „podvedeno“ znovu. Proto je třeba všechno podřídit myšlence na vítězství včetně případných „nepopulárních opatření“. „Nikdo a nic by nemělo být bráno v úvahu. Máme tady buď velmi nepravděpodobné příměří, anebo mnohem pravděpodobnější a téměř zaručenou totální válku. Obě hypotézy vylučují pokračování mírové politiky.“
Dne 18. února pronesl Joseph Goebbels v berlínském Sportpalastu jeden ze svých nejslavnějších projevů. Vyzval k totální válce (německy Totaler Krieg), která by zajistila vítězství nad Spojenci, a vyzýval německý lid, aby pokračoval ve válce, i když bude dlouhá a obtížná. Publikum bylo vybrané pečlivě, aby se zajistil patřičný jásot. Z historického hlediska je tento projev důležitý tím, že v něm vedení strany poprvé přiznalo, že čelí problémům, a zahájilo mobilizační kampaň. Goebbels tvrdil, že žádný Němec nemyslí na žádný kompromis, a že naopak „celý národ myslí jen na tvrdou válku“.
„Věříte spolu s Vůdcem a námi v konečné úplné vítězství německého národa? Jste vy a německý lid ochotni pracovat, pokud to Vůdce nařídí, deset, dvanáct a v případě potřeby čtrnáct hodin denně a obětovat vše pro vítězství? Chcete totální válku? Chcete v případě potřeby válku totálnější a radikálnější než cokoli, co si dnes vůbec dokážeme představit?“ ptal se řečník, jako by mu záleželo na tom, co si publikum myslí, a někdo by snad mohl naznačit, že je mu nějaká totální válka ukradená.
Kdybychom v Goebbelsově řeči nahradili slova Židé a bolševismus, tedy tehdejší pojmenování nepřátel, slovy Ukrajina, NATO a Západ, mohl by Dugin tuhle řeč rovnou převzít. Nacisté taky údajně bojovali skoro proti všem a v zájmu všech a věci se sice nevyvíjejí dobře, ale je třeba se semknout a ještě více usilovat a tak dále… Až do konečného vítězství.
Moskevská říše se rozhodla postupovat nacistickými metodami, což se odráží i v použitém jazyku. Tak dlouho „denacifikovali“, až jsou z nich náckové. Mají dost našlápnuto, aby taky stejně skončili.
České „bojovníky za mír“ jemně upozorňujeme, že zatímco za heslo „chceme mír“ vás v Rusku seberou, hlásat totální válku se tam smí, a je to dokonce žádoucí.
