Alexandr Dugin FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
NÁZOR / Zjevně duševně narušený fanatik Alexandr Dugin přispěl do pokladnice ruského militaristického a pseudoduchovního myšlení dalšími perlami. Odhalil, že přikázání „nezabiješ“ pro Rusy neplatí, protože jsou v právu, a že Putin má právo si porcovat Polsko. Ruského propagandistu, kterého trefila kazetová munice, prohlásil za mučedníka. Hlášky tohoto vyšinutého ideologa jsou ukázkou, jak daleko může perverze lidského myšlení maskovaná frázemi zajít.
Tentokrát byl Dugin skutečně ve formě. „Samozřejmě by se dalo uvažovat o předání západní Ukrajiny Polsku, aby měli s těmi šílenými maniaky hodně starostí, ale…
- Aby to Poláci mohli udělat, museli by bojovat s kyjevskými nacisty na naší straně, ne na jejich.
- Vypadalo by to jako zrada před Malorusy, které hodláme léčit, ne znovu vyhlazovat, mrzačit a ponižovat (toho si v dějinách užili dost a teď se chovají jako dámy s nízkou společenskou odpovědností).
Západní Ukrajinu tedy Polsku nejspíš nedáme, ale začínáme geopoliticky přehodnocovat východní polské země, jak řekl Putin. Celkově nás koalice, která se tentokrát vytvořila v ukrajinské válce proti nám, rozvazuje a vybízí k přehodnocení principů evropské geopolitiky a našeho pohledu na Pobaltí a východní Evropu jako celek… potrestáme každého, kdo bude muset být potrestán, až přijde čas… EU je postmoderní bordel, který musí být zničen,“ vykládá takzvaný myslitel.
No jistě, my tady v „evropském bordelu“ nemáme tak vznešené myšlenky, abychom vpadli do Ruska a vypalovali tam vesnice a města, a než někoho zabijeme a ukradneme mu záchodovou mísu a deportujeme jeho děti, ohlásili, že jsme ho chtěli osvobodit.
Rusové ale mohou všechno, protože pro ně údajně neplatí ani Boží přikázání, jak dovozuje citátem církevního myslitele žijícího na přelomu 4. a 5. století.
„Blahoslavený Augustin: Přikázání ‚Nezabiješ‘ vůbec nepřestupují ti, kdo vedou válku na Boží příkaz, nebo ti, kdo jsouce na základě jeho zákonů, tj. na základě nejrozumnějšího a nejspravedlivějšího řádu, představiteli veřejné moci a trestají zločince smrtí,“ tvrdí Dugin.
Při četbě Dugina můžeme doplnit známý výrok Dostojevského, že „není-li Bůh, je všechno dovoleno“. Současné Rusko dokázalo, že i když Bůh je, nebo se na něj aspoň někdo odvolává, je všechno dovoleno taky a ještě se k tomu přidává rouhání.
Šílený vousáč dál tvrdí, že „na mírumilovnou vesnici na území starého Ruska stříleli kyjevští nacisté kazetové granáty, zakázané ve většině zemí světa, které jim daroval Západ“. Pominul, že dohodu o kazetové munici Rusko nepodepsalo. Aby taky ano, když ji používalo proti ukrajinským civilistům. Opět si ale posloužil náboženskou terminologií. „Království nebeské ještě jednomu z našich ruských mučedníků… Naše srdce žádají důstojnou odplatu. Už není čas otálet.“
Tím „mučedníkem“ je novinář agentury RIA Novosti Rostislav Žuravlev. V Rusku ovšem dnes už žádní novináři nejsou, přinejmenším jimi nejsou ti, kdo se zabývají putinovskou válečnou propagandou. Jel na frontu a zjistil, že se tam střílí. Mezitím ruské drony nakoupené v Íránu a ruské rakety zabily civilisty, kteří seděli doma.
Ruský schizofašismus, jak tomu říká americký historik Timothy Snyder, tedy že fašista obviňuje druhé z fašismu, se do Alexandra Dugina vtělil v mimořádně dokonalé podobě.
