Dominik Duka u symbolického hrobu Milady Horákové FOTO: Twitter
FOTO: Twitter
Kardinál Dominik Duka se zastavil u symbolického hrobu Milady Horákové a nechal se tam vyfotografovat. Jak je jeho zvykem, doprovodil to textíkem, kde si stěžuje na současnou dobu.
Dominik Duka na Twitteru napsal: „Poslední dobou mám trochu obavy, že je mezi námi příliš mnoho těch, kteří by chtěli některé nezpochybnitelné symboly boje za lidskou svobodu v zájmu pokroku ‚redefinovat‘. Nesmíme zapomenout, nesmíme relativizovat; naopak musíme zlo bez vytáček pojmenovávat a připomínat.“
Tak to je hezké, že má pan kardinál obavy. Snad by bylo dobré, kdyby se vyjádřil trochu jasněji. Koho má na mysli, když o někom říká, že by chtěl „některé nezpochybnitelné symboly boje za lidskou svobodu v zájmu pokroku ‚redefinovat‘“? Jaké symboly? Miladu Horákovou? Pomník maršála Koněva?
Na blogu na Aktuálně.cz 10. září 2019 napsal: „V historii je jen jedna pravda, která se udála, a tu nezměníme, i kdybychom předělali všechny pomníky, které na našem území stojí. Nedovedu soudit činy maršála Koněva, ani jeho osobnost. Jako syn vojáka vím, že jejich rozhodování bylo málokdy takové, jak by jednali oni sami. Černobílé vidění světa mi není vlastní, podobně jako absolutní dělení na hodné a zlé. Takový pohled považuji za nevyzrálý. Dělící čára je uvnitř srdce každého z nás.“
O čem to mluví? Jaké černobílé vidění? A najednou nám píše: „musíme zlo bez vytáček pojmenovávat a připomínat“.
Byl to Duka, kdo spěchal s dárkem na narozeninovou oslavu bezprověrkového kancléře Mynáře. Duka, který svým jménem zaštítil vyslání Hany Lipovské do Rady ČT, ač je jasné, že ta je tam loutkou sil, které chtějí tuto televizi zničit. Té Lipovské, která založila s politickou chameleonkou Janou Bobošíkovou směšný Institut svobody a demokracie. Duka, který vyjádřil sympatie pro partu plešatců, co narušili divadelní představení v Brně, a obrátil se na soud se zdůvodněním: „Postup divadla silně zasáhl do mého vyznání, a proto se obracím na soud, aby rozhodl, co je ještě umění a co již je jen úmyslné poškozování jiné osoby a mých práv.“
Do jeho vyznání divadlo nezasáhlo nijak. On by chtěl určovat, co se u nás smí hrát.
Dominik Duka se vůbec nedrží toho, že zlo se musí „bez vytáček pojmenovávat a připomínat“. Na akcích kolaboranta s Kremlem a Pekingem Miloše Zemana dělá ozdobnou figuru, píše děkovný dopis současné vládě a postihuje napomenutím Tomáše Halíka, který dnešní moc kritizuje. Sám není schopen označit současné vládnutí a jeho představitele za to, co jsou. Za lidi zneužívající své funkce a škodící zemi. Jeho tedy papaláši zvou na své mejdany, zatímco jeho předchůdci kardinálu Miloslavu Vlkovi nešel Zeman ani na pohřeb. Protože Vlk nemlčel. Vrcholem bylo, když ulhaný a sprostý Zemanův mluvka Ovčáček četl o Velikonocích v katedrále na Dukově bohoslužbě. Asi jsme se měli dojmout nad všeobjímajícím Božím milosrdenstvím a odpuštěním. Jenže tohle byla veřejná liturgická služba, a Ovčáček – kromě zbožných frází – nejeví žádné známky pokání za všechnu tu špínu, kterou dělá.
Smutný konec někdejšího politického vězně. Možná si myslí, že jedná diplomaticky a „konzervativně“. Výsledkem je jen tragikomedie a obdivné výkřiky z žumpy Parlamentních listů.
