Generál Veiko-Vello Palm FOTO: HlídacíPes.org / se souhlasem
FOTO: HlídacíPes.org / se souhlasem
Pobaltské státy se připravují na možný útok ze strany Ruska. I proto mělo letos vojenské cvičení Saber Strike zvláštní nádech. Mezinárodní cvičení evropských členských zemí NATO vedené Spojenými státy se sice koná každý rok, za dvanáct let jeho existence ale nikdy nebylo nebezpečí konfliktu v Evropě větší než teď; HlídacíPes.org byl na místě. „Evropa je ve válce,“ shrnuje náměstek estonského ministra obrany Veiko-Vello Palm.
Pláž Rutja Piirivalve u Finského zálivu označují Google Maps jako „město duchů“. Několik opuštěných staveb uprostřed hlubokých lesů tomu názvu odpovídá. Po zasněžené cestě se blížím k frontě zaparkovaných aut. „Novináři tady musí automobily nechat a dál jít pěšky,“ upozorňuje plynulou angličtinou mladý estonský voják.
Navigace k pláži není potřeba, hluk z obrněných transportérů je jasným vodítkem. Společné cvičení estonských, amerických, britských a finských jednotek, které se koná u Finského zálivu, cílí na protivzdušnou obranu.
„Jde o integrované cvičení protivzdušné obrany, jehož součástí je nácvik palby v reálném čase z nového systému protivzdušné obrany založeného na Strykeru. Je to poprvé, kdy používáme tento systém mimo svou základnu v Německu,“ vysvětluje pro HlídacíPes.org generál Gregory J. Brady z amerického velitelství protivzdušné a protiraketové obrany.
Několik metrů od generála vykukuje z nízkého porostu přední část transportéru Stryker M-SHORAD, ze kterého Američané rakety odpalují.
Pomůže NATO?
Na blankytně modré mořské hladině pluje mezi kusy ledu labutí rodinka. Klid narušuje pouze zvuk dronu, který Američané předvádějí přítomným armádním kolegům i novinářům. Dron po chvíli mizí a nastane tiché očekávání. Od Strykeru se zableskne, vyjde ohlušující rána a raketa obrovskou rychlostí mizí za obzorem, kde dopadá do moře.
Ptám se generála Bradyho, jak rychle bude NATO schopné reagovat v případě, že by se Rusko rozhodlo zaútočit na Pobaltí. A bude v takovém případě vůbec reagovat? „Dnes jsme demonstrovali, že stojíme při sobě a že v případě jakéhokoliv zastrašování stojíme při našich spojencích. O tom jsme je chtěli znovu ujistit,“ odpovídá Gregory Brady.
Jak si takovou odpověď vyložit, vysvětluje generál estonské armády a náměstek estonského ministra obrany Veiko-Vello Palm. Ten o pomoci aliančních partnerů NATO v případě ohrožení nepochybuje: „Velmi silně věříme v NATO a naše spojenectví,“ říká s tím, že pro něj je nejdůležitějším článkem ve smlouvě se Severoatlantickou aliancí článek tři o budování odolnosti a sebeobrany jednotlivých států, ale i kolektivní obrany.
„Estonsko si buduje sebeobranu 30 let. Jsme velmi soběstační a silní. A pokud bychom byli napadeni nebo naše země byly napadeny, budeme bojovat. Budeme bojovat jako součást Aliance. A nejde o to, jestli tomu věřím, nebo si myslím, že NATO bude v takovém případě jednat. Já to vím. Na takový scénář máme plány, cvičíme na něj,“ ujišťuje generál Palm.
Zároveň se navzdory vážné situaci kvůli napadení Ukrajiny neobává, že by bylo Estonsko v tuto chvíli bezprostředně ohroženo:
„V tuto chvíli obavy nemám, a to z důvodu, že většina ruské armády je na Ukrajině, nemají další jednotky, které by útočily na Estonsko nebo Litvu. Nemají potřebné síly,“ říká náměstek estonského ministra obrany.
Podle něj Estonci s hrozbou útoku od nevyzpytatelného souseda žijí od doby vzniku nezávislého státu. Podobně jako Česká republika si Estonci užili svobodu mezi dvěma světovými válkami, pak se z područí Sovětského svazu vymanili až s jeho rozpadem v roce 1991.
„V Pobaltí žijeme vedle Ruska stovky let a jsme zvyklí na ruskou ‚ochranářskou‘ rétoriku a ruské agresivní aktivity. A rozhodně nemáme o současném stavu v Rusku žádné iluze. Ale nebojíme se. Uvědomujeme si závažnost situace, to ano. Ale přistupujeme k ní pragmaticky,“ říká generál Palm.
Nejasná hranice s Ruskem
Někteří analytici upozorňují, že by pro Estonsko mohla být problémem nedořešená hranice s Ruskem. Obě země sice po mnoha letech dohadů podepsaly v roce 2005 tzv. technickou dohodu, která stanovila, kde se hranice nachází. Rusko ji ale odmítlo oficiálně ratifikovat.
„Ano, naše hranice může být asi použitá jako důvod útoku, ale stejně tak to může být jakýkoliv jiný důvod,“ konstatuje generál.
„Ukrajinu teď Rusko například viní, že se snažila sestrojit atomovou nebo biologickou zbraň. To jsou naprosté nesmysly, takže oni si jako ospravedlnění útoku můžou vymyslet skutečně cokoliv. My samozřejmě stojíme o pohraniční smlouvu, chceme, aby NATO a Evropská unie měly s Ruskem zabezpečenou hranici. To je vše,“ dodává.
Jeho poslední slova zanikají v další ohlušující ráně. Vojáci právě odpálili třetí z celkem osmi raket, které jsou pro estonskou část Saber Striku vyhrazeny. Novináři postupně mizí, v desetistupňovém mraze na konec cvičení nikdo čekat nechce.
Saber Strike začal 28. února v Německu a během necelého měsíce se ho v Pobaltí zúčastní 13 tisíc vojáků ze 13 zemí, včetně České republiky. Cvičení zahrnuje různé operace, protivzdušná a protiraketová obrana je jen jednou součástí, i když v současné chvíli tou zásadní.
V souvislosti s válkou svět také diskutuje o vytvoření bezletové zóny nad Ukrajinou. K tomu mezinárodní společenství vyzývá zejména ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj a v úterním prohlášení parlamentu ho v tom jako první členský stát NATO podpořilo právě Estonsko.
„To je otázka na Pentagon, k tomu se nemůžu ze své pozice vyjadřovat,“ vyhýbá se přímé odpovědi na dotaz k bezletové zóně americký generál Brady. USA i Aliance se k bezletové zóně zatím staví odmítavě kvůli obavám ze zatažení členských států NATO do přímého konfliktu s Ruskem.
Přípravu reportáže podpořil Nadační fond nezávislé žurnalistiky.
Převzato s laskavým svolením redakce serveru HlídacíPes.org.
