Dvě dobré zprávy a arogantní výsměch veřejnosti senátorky Kovářové

KOMENTÁŘ / Do čela Hospodářské komory neprošel Martin Pecina, podporovaný Zemanovým společenstvím a Andrejem Babišem. V senátu hladce prošli tři solidní kandidáti na ústavní soudce, a byl tak zažehnán hrozící zbytečný rozpor mezi prezidentem a horní komorou. A senátorka Daniela Kovářová opět nezklamala.

V průběhu jednoho dne došlo ke dvěma důležitým událostem. Hospodářská komora, jež je největším zástupcem živnostníků a podnikatelů v zemi se šestnácti tisíci členy, volila nové vedení. Dlouholetého prezidenta komory Vladimíra Dlouhého nahradil Zdeněk Zajíček, jenž porazil bývalého ministra vnitra Zemanovy úřednické vlády Martina Pecinu.

Pecinův debakl

Pecinův vstup do soutěže okořenil volby nástupce končícího Dlouhého, jež se staly lakmusovým papírkem, jak si dnes stojí babišovsko-zemanovské společenství, zborcené prezidentskou volbou Petra Pavla.

Bývalý člen ČSSD Martin Pecina, který v roce 2013 neúspěšně kandidoval za Stranu práv občanů Zemanovci, získal silné podporovatele. Veřejně ho podpořil opoziční lídr Andrej Babiš, který se s Pecinou dobře zná už od doby, kdy vykonával funkci předsedy antimonopolního úřadu.

Neformální schůzky obou mužů přinesly ovoce v podobě několika významných akvizic Agrofertu. Proto se nelze divit, že Babiš označil Pecinu za poctivého a dobrého kandidáta, který by bojoval za zájmy podnikatelů. V tomto ohledu se mu bývalý vysoce postavený úředník osvědčil.

Za Pecinu, jehož nominovala domácí moravskoslezská komora, se podle kuloárových zpráv postavil i okruh bývalého prezidenta Zemana. Mezi nimi část agresivní zbrojařské lobby, která chce urvat co největší vliv při rozdělování armádních zakázek, jak si to nastavila v éře mocenského paktu Zemana a Babiše.

Zbrojařská lobby má svého zástupce i ve strukturách Hospodářské komory, kam si instalovala Jana Hamáčka. Bývalý předseda ČSSD se loni stal místopředsedou sekce obranného průmyslu komory a využíval svoje kontakty z doby, kdy patřil do širšího týmu Pražského hradu.

Mezi podporovateli Peciny měl být i kontroverzní Zemanův přítel Zdeněk Zbytek, podnikatel a bývalý voják z povolání. Někdejší velitel tankového praporu proslul v časech sametové revoluce výzvou komunistické straně, ať potlačí demonstrace silou.

Zbytek spoluzakládal Stranu práv občanů. Dlouhodobě má blízko ke Kremlu, většina jeho českých firem sídlí v Praze v budovách patřících ruské ambasádě. Do tohoto okruhu patří i Martin Nejedlý, který spolu se Zemanem podporoval prezidentskou volbu Andreje Babiše. Šlo o pragmatickou dohodu, aby udrželi svůj vliv.

S Pecinou by si dobře rozuměli nejen kvůli dřívějším vazbám, ale obchodním zájmům v Ruské federaci. Pecina dodnes zpochybňuje západní protiruské sankce a relativizuje situaci válečného konfliktu na Ukrajině. Je dobrou zprávou, že toto společenství utrpělo na volebním sněmu Hospodářské komory debakl.

Zažehnaný spor s prezidentem

Téhož dne proběhla v senátu tajná volba prvních tří nominantů prezidenta Petra Pavla na posty ústavních soudců. Atmosféra byla ovlivněna rozhodnutím ústavněprávního výboru, jehož část nepodpořila nominaci Josefa Baxy a Daniely Zemanové.

Senátoři nejsou hlasovací stroje a je jen dobře, že si navržené kandidáty prověřují. Tak tomu bylo vždy. Tentokrát však nebyly výhrady části senátorů vůči nominantům těšícím se široké podpoře srozumitelně formulovány. Hrozil zbytečný konflikt s prezidentem. Výsledná volba byla jednoznačná, neodrážela mediální diskurs a tento rozpor byl zažehnán, což je druhá dobrá zpráva.

V této souvislosti stojí za pozornost vystoupení senátorky Daniely Kovářové, které na senátním plénu vyvolalo pobouření. Kovářová patřila k menšině senátorů, kteří měli kritické výhrady vůči Pavlovým kandidátům. Minimálně v jejím případě se nelze zbavit dojmu, že si prostřednictvím nominantů „vyřizovala účty“ s prezidentem, který jí nesedí.

Exhibice Kovářové

Pavel přišel do senátu obhajovat své kandidáty před hlasováním, což jeho předchůdce Zeman nikdy neučinil. Rozhodl se pro tento krok ještě předtím, než znal rezultát ústavněprávního výboru, jehož členkou je i Kovářová.

Kovářová ho chtěla zcela nestandardně „grilovat“ otázkami, jež hodlala položit i třem přítomným kandidátům: Jak se staví k zavedení ústavní ochrany práva na hotovost, k ústavnímu zakotvení manželství jako svazku muže a ženy a zavedení korespondenční volby.

Senátorka Pavla kritizovala, že po svém vystoupení odešel a nepočkal si na její otázky. Prezident jistě není nekritizovatelný, ale skutečně bizarní je plést si volbu ústavních soudců s „interpelacemi“ na hlavu státu.

Kovářová následně nasadila svému expozé korunu, když obhajovala položení svých otázek. „Mě nezajímá, co si myslí veřejnost o tom, co tady rozhodujeme – pro mě jsou otázky, které jsem položila, otázky na hodnotové ustrojení kandidátů,“ prohlásila.

Vyjádření senátorky, že ji nezajímá, co si myslí veřejnost, je nehorázné. Nejde jen o to, že veřejnost zákonodárce volí a dává jim mandát, ale i z toho důvodu, že se Kovářová prezentuje jako bojovnice za svobodu slova.

Na toto téma na půdě horní komory zorganizovala seminář, kam pozvala jednostranně zaměřené „experty“ Jana Jiráka, Zdeňka Koudelku, Michala Semína, Ondřeje Dostála, Daniela Vávru a Vlastimila Veselého. Velmi se rozčilovala, že jí senát na tuto akci nedal záštitu.

Vyjádření Daniely Kovářové nebyl úlet, ale arogantní výsměch veřejnosti. Ve skutečnosti o svobodu slova nestojí. Jen o ní se svými obskurními spřízněnci hovoří, varuje před Fialovou totalitou a zajímá ji jen vlastní exhibice.