Exministr zemědělství Miroslav Toman, exministr životního prostředí Richard Brabec a expremiér Andrej Babiš na chmelnici v Lišanech FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Zakázané farmářské trhy bojují o přežití. V sousedních zemích stále fungují a Asociace farmářských tržišť ČR navrhuje opatření, která jsou pro prodej potravin bezpečnější než v supermarketech. Vláda na její apely nereaguje, zatímco velmi rychle a v tichosti navýšila dotace výhodné pro agrokoncerny.
Krizová nařízení vlády tvrdě dopadají na statisíce malých a středních firem a samostatně podnikajících živnostníků. Stát jim zakázal vydělávat na živobytí, mnozí okamžitě přišli o veškeré tržby. Pomoc státu těm, jimž vláda znemožnila podnikat a musí přitom každý měsíc hradit fixní náklady, je chaotická, pomalá, příliš byrokratická a pro mnoho podnikatelů nedostatečná.
Farmáři diskriminováni
Do početné skupiny ohrožených patří i rodinné farmy, které jsou do značné míry závislé na prodeji na tržištích. Vláda svým nařízením ze dne 10. března rozhodla o tom, že se nesmějí pořádat farmářské trhy. Jelikož prodejny potravin zůstávají otevřené, jedná se podle předsedy Asociace farmářských tržišť ČR Jiřího Sedláčka o diskriminaci významné skupiny malých producentů.
„Pokud se situace rychle nezmění, může zbankrotovat až 40 procent malých českých farem,“ tvrdí Sedláček. Jeho varování dokládá skutečnost, že mnohým farmářům odpadl nejen odbyt na tržištích, ale i v gastronomii.
„Celkově jde o propad tržeb ve výši 80 procent. V současné době máme otevřenou malou kamennou prodejnu, k tomu nabízíme individuální rozvoz zboží. To ale zdaleka nepokryje náklady farmy. Pokud bude uzavření restaurací, hotelů a farmářských trhů trvat dlouho, zbankrotujeme,“ komentuje situaci farmář David Kolman.
Asociace farmářských tržišť ČR poslala už 23. března dopis ministerstvu zdravotnictví, ve kterém upozorňuje na špatnou perspektivu malých zemědělců. Jelikož zůstal bez odezvy, adresovala 2. dubna dopis vládě, kde navrhuje nový hygienicky bezpečný náhradní model výdeje dopředu objednaných farmářských potravin.
V Rakousku a Německu to jde
„Zdůrazňujeme, že odborníci ze Státního zdravotního ústavu a také z Ústavu hematologie a krevní transfuze potvrdili, že výdej potravin venku je bezpečnější, tedy méně rizikový než v prodejnách uvnitř,“ píše asociace, jejíž iniciativu podporuje i Asociace soukromého zemědělství.
„Velká města v Evropě (například Berlín, Vídeň) ponechala dokonce samotné farmářské trhy během koronakrize plně funkční, protože je považují za plnohodnotný prvek v zásobování potravin obyvatel země, stejně jako například prodejny potravin a nákupní řetězce,“ pokračuje dopis.
Zmiňuje i rozhodnutí německého ministra zemědělství Wolframa Günthera. Ten začátkem dubna opět povolil jediné dočasně uzavřené farmářské trhy i v poslední spolkové zemi – Sasku.
Tomanovy miliardové dotace
Zatímco se dnes organizátoři farmářských trhů dobývají do zavřených dveří, ministr zemědělství Miroslav Toman už stačil ve vládě bez mediálního humbuku prosadit navýšenou injekci ve výši 4,3 miliardy korun pro potravinářský a zemědělský sektor.
Tři čtvrtiny těchto prostředků půjdou na Program rozvoje venkova z evropských fondů, z toho 2,3 miliardy korun na investice do zemědělských podniků. Podle Tomana je cílem zvýšení soběstačnosti v produkci potravin a snížení závislosti na dovozech.
Tento krok vyvolává otazníky. Dominantním tuzemským hráčem na potravinářském a zemědělském trhu je bezkonkurenčně Agrofert, obklopený dalšími molochy sdruženými v Agrární komoře. Holding premiéra Babiše, jehož střet zájmů šetří auditoři Evropské komise, je největším domácím producentem vepřového a drůbežího masa, vajec nebo pekárenských výrobků.
Zatím nejsou známa kritéria, podle kterých se budou tyto peníze rozdělovat. Zkušenosti z nedávné minulosti však velí k maximální obezřetnosti. Přímo ve vládě sedí vrchní lobbista za zájmy obřích agrokoncernů Miroslav Toman, jehož rodina rovněž podniká v potravinářském byznysu v miliardových objemech.
Dotace pro Agrofert?
Jak upozornil týdeník Euro, evropský Program rozvoje venkova je určen pro malé a střední firmy. Jenže Nejvyšší kontrolní úřad v roce 2018 zjistil, že místo malých a středních podniků se o tři miliardy z tohoto fondu různými kličkami podělili hlavně velcí producenti. Nejvíce peněz, 614 milionů korun, získaly čtyři podniky z Agrofertu.
Stejného efektu se dnes obává i předseda Asociace soukromých zemědělců Jaroslav Šebek. Podle něj hrozí, že peníze využijí některé větší firmy, místo aby se podpořila produkce malých výrobců v regionech, kteří by dodávali potraviny svému okolí. Tento program navíc vyžaduje spolufinancování, což je pro mnoho zemědělských firem s již tak sníženými příjmy neřešitelný problém.
Šebek by uvítal, kdyby většina těchto peněz směřovala raději do rozpočtu Podpůrného a garančního rolnického a lesnického fondu na financování dotací úroků a snižování jistin. „To v této chvíli považujeme za daleko efektivnější a operativnější řešení. Mohlo by pomoci mnohem většímu množství zemědělských podniků než přímá podpora investic několika vybraných firem v rámci Programu rozvoje venkova,“ vysvětlil.
Nahrávky velkým firmám
Asociace soukromého zemědělství zároveň varuje před dopady zrušení daně z nabytí nemovitostí, konkrétně zemědělské půdy. I když obecně podporuje princip snižování daňové zátěže, v této kritické situaci je nahrávkou agrokoncernům.
Žádnými podmínkami neohraničené zrušení daně z nabytí půdy může ve svém důsledku znamenat další růst koncentrace vlastnictví půdy v rukou těch velkopodniků, které mají na nákup půdy dostatek kapitálu. „A to je to poslední, co dnes krajina a naše zemědělství potřebuje,“ uvádí asociace.
Zemědělský sektor má šanci současné turbulence přežít. Současný přístup vlády však nahrává hlavně velkým firmám na úkor malých podnikatelů. To platí i pro zemědělství, a ostatně nejde o nic nového.
