Andrej Babiš v Otázkách Václava Moravce opět „zazářil“. Nevyvrátil mimo jiné informace, že finanční správa odpustila Agrofertu odvody ve výši 1,5 miliardy korun. Finanční úřad se zároveň chová zvláštně v souvislosti s jinou kauzou, neodvedenou darovací daní Jany Nečasové.
Ostrý střet
Duel mezi Andrejem Babišem a Miroslavem Kalouskem přinesl ostré střety. Ministr financí navázal na svérázný styl sebeprezentace známý z období, než se jej ujali marketingoví experti. Často neudržel nervy na uzdě a svého oponenta minimálně čtyřicetkrát napadl, že lže. V tomto rozpoložení pokračoval i po skončení pořadu. „Jednu věc se nenaučím: nereagovat a nevytočit se, když se účelově a naschvál lže,“ napsal na svůj twitterový účet.
Průběh debaty ovšem sváděl k pochybnostem, zda realitu nezkresloval samotný ministr financí. Snažil se mimo jiné navodit dojem, že od státu nedostává téměř žádné peníze. Zároveň přiznal, že obrat jeho firem se státem loni dosáhl 1,75 procenta. To by ovšem obnášelo zhruba 3 miliardy korun. Nelze přitom pominout ani dotace z evropských fondů či daňové úlevy. Jen jeho společnost Uniles loni i letos vyhrála tendry Lesů ČR v miliardových hodnotách.
Pravdě je tak blízká spíše úvaha, že příjmy Agrofertu z různých transferů veřejných a evropských peněz tvoří podstatnou část jeho zisku, který loni dosáhl 6,1 miliardy korun.
[ctete]24378[/ctete]
Odpuštěné penále Agrofertu
Andrej Babiš má pravdu, že jako ministr financí nemůže sám podepsat prominutí penále za porušení rozpočtové kázně, o které se jedná v případě Agrofertu. To také nikdo netvrdí. Tato pravomoc náleží do působnosti Generálního finančního ředitelství.
Nelze se však tvářit, že tento úřad, kde došlo po Babišově nástupu k personálním změnám ve vedení, nespadá pod resort ministra financí. A proto jsou výhrady k tomuto postupu oprávněné, jelikož zakládají precedens, který nemá v polistopadové historii obdoby. Finanční správa odpouští obří nedoplatky firmě, kterou vlastní její přímý nadřízený.
Ministr financí znovu prokázal, že mu tento způsob televizních debat nevyhovuje. Nejraději by do nich chodil sám, bez oponentury. Nejlépe s předem připravenými tématy, které by sám předem navrhl a schválil. A pochopitelně s moderátory, kteří by jej neobtěžovali dotazy, které mu nevoní, nebo mu přímo nevyhovují.
Bezprecedentní případ
Za pozornost stojí v této souvislosti jiný aktuální případ chování finančního úřadu. Nedávno se v médiích objevila informace, že Jana Nečasová má doplatit darovací daň za různé cennosti, které obdržela v minulosti. Finanční úřad po ní požaduje 706 tisíc korun.
V této věci ovšem dosud běží trestní řízení. To samo o sobě je bezprecedentní případ, podobně jako obvinění z údajného „uplácení“ trafikami. Morální a etická rovina celého případu byla rozebírána ze všech stran. Ovšem morálkou a etikou se zároveň často zaštiťují i ti, kteří sami mají máslo na hlavě, nebo tolerují či spoluvytvářejí současný stav rozpínání oligarchického modelu vládnutí, který překonává všechny limity minulosti.
Soulad finančního úřadu s policií
Na první pohled bije do očí selektivní přístup ÚOOZ Roberta Šlachty a vrchního státního zastupitelství v Olomouci. A jejich snaha udržovat tyto případy mediálně při životě, což se jim – v porovnání s jinými, mnohem závažnějšími kauzami současnosti -, nepochybně daří.
Je přitom zjevné, že finanční úřad požaduje zaplacení daně ve výši, kterou vypočítala policie. Tento případ však teprve směřuje k soudu. Je vysoce pravděpodobné, že tato částka bude rozporována, což ostatně potvrzují i výpovědi řady svědků. Lidové noviny, které průběžně pracují s úniky z policejních spisů, už dříve uvedly, že většina domnělých či skutečných dárců popírá, že by tyto dary buď vůbec poskytla, případně v cenové relaci vypočítané policií.
Vznikají tak vážné pochybnosti, zda nejde o cílený a koordinovaný postup ÚOOZ a finančního úřadu. Proč finanční úřad nepočká na výsledky soudního řízení? Takto jeho přístup zavání byrokratickou šikanou a možná i snahou dosáhnout exekučního řízení.
Možná je to jen shoda okolností. Finanční správa v jednom případě předvádí velkorysou benevolenci vůči přímému nadřízenému, ve druhém případě horlivou aktivitu v mediálně sledovaném případu, souvisejícím s nástupem nových pořádků. I když podobně „preferovaných“ případů by se jistě našlo víc.
[ctete]25543[/ctete]
