Ego zdržuje, říká scenárista a producent Matěj Podzimek, který stojí za projektem Devadesátky nebo Iveta

Scénárista Matěj Podzimek poskytl rozhovor Magazínu deníku Právo.,Image: 652739411, License: Rights-managed, Restrictions: Image must be credited: ‚Milan Malíček / Právo / Profimedia‘, Model Release: no, Credit line: Profimedia ()

Jestli má dnes v českém audiovizuálním světě někdo zlaté ruce (nebo pero), je to scenárista a producent Matěj Podzimek. Autor rozkročený napříč televizemi a žánry, který na co sáhne, to promění v úspěch. „Zjistil jsem, že vlastně docela rád bojuju s vlastními předsudky,“ říká na konto výše zmíněných titulů.

Co vlastně dělá kreativní producent?
Hlídá, že se nepoztrácí, co bylo na začátku. Měl by to být jakýsi svorník celého procesu tvorby, jenž dílu zajistí kontinuitu od začátku do konce.

Devadesátky, veřejnoprávní divácký hit letošního jara – prý hlavně zásluhou kolegy Josefa Mareše.

Je to totéž, co show­runner, funkce, již zviditelnila zahraniční seriálová tvorba?
Úplné rovnítko tam není, showrunnerem bývá často scenárista nebo režisér, který se autorsky podílí na literární i realizační fázi, zatímco práce kreativního producenta je převážně produkčně-dramaturgická, se zacílením na oblasti PR a marketingu. Každopádně se dnes za garanta televizních projektů bere často právě on, nikoli režisér jako dřív. A posílila i pozice scenáristů – už to nejsou divní pavouci, kteří odevzdají scénář a pak čekají, jestli je pozvou na premiéru.

Část své předscenáristické kariéry jste se věnoval žurnalistice. Vzal jste si z ní něco pro psaní scénářů?
Zatímco na FAMU chtěli, abychom „vyjadřovali sami sebe“, mně vyhovuje spíš reportérský princip – zajímají mě věci „zvenku“. Ostatně i v seriálu Ulice vysílaném na Nově, na němž jsem se podílel, se kvalifikují častěji novináři než scenáristé – díky své schopnosti vidět realitu z jiného než osobního úhlu. A také já spoluautory nacházím hlavně mezi žurnalisty.

Totéž tvrdí i váš dlouholetý kolega Michal Reitler.
Ona je jedna věc umět psát a druhá mít co sdělit. Pamatuju si, jak Věra Chytilová řvala na mé spolužáky z FAMU: „Vy nemáte co říct!“  Novinář ví, že je tu od toho, aby zprostředkoval informaci a získal pro ni publikum. Schopnost dobře psát chápe jako řemeslo, ne jako dar, a i díky tomu lépe pracuje se zadáním. Je mi to sympatičtější, ve škole jsem s tím ale narážel. Publicistický přístup…

Přečetli jste část exkluzivního obsahu pro předplatitele Týdeníku FORUM

Pokračujte dál ve čtení přihlášením do čtenářské zóny. Online verze článku je dostupná pouze pro předplatitele digitální verze předplatného.

Líbí se vám tento článek? Prosíme, podpořte nezávislou žurnalistiku

Smyslem Svobodného fóra a deníku FORUM 24 je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí v České republice.

Abychom pro Vás mohli nadále pracovat, potřebujeme nutně Vaši pomoc. Jsme vděčni za každý, i malý finanční příspěvek. Váš finanční dar můžete zaslat na tento sbírkový účet: 4095439339/0800

Prosíme, informujte nás o Vašich finančních darech na mailu [email protected]