Ekologičtí aktivisté by měli zemědělcům zaplatit za nevykácení lesů

Těžba dřeva (ilustrační foto) (Wikimedia Commons)

Těžba dřeva (ilustrační foto) | FOTO: Wikimedia Commons

Globální oteplování (či obecněji globální změny klimatu) je velmi výhodné pro lesnictví a v mnohých oblastech i pro zemědělství. Fáze globálního ochlazování planety (a tím třeba i hrozba většího šíření virů) před pár desetiletími skončila. Následné globální oteplování pak vedlo k zezelenání planety Země, ať už na Sibiři a prakticky v celém bývalém Sovětském svazu, v Evropě či v Australském svazu. Nárůst teplot i koncentrace oxidu uhličitého totiž vedou v rámci ročních cyklů k prodlužování vegetačních období.

Vzhledem k tomu, že většina zeleně zároveň zbrzďuje oteplování planety (oceánů, ovzduší…), mnohým „ekologickým“ teroristům (nebo, chcete‑li, aktivistům) stávající rapidní zelenání planety nestačí a chtějí bránit odlesňování.

Má to však problém. Nejvíce logicky odlesňují drobní zemědělci (ať už v pozici živnostníků, nebo zaměstnanců často mezinárodních firem) z nejchudších států světa. Američtí vědci proto přicházejí s jednoduchým řešením, které by mělo aktivistům udělat radost: zaplaťte těmto farmářům za to, že nebudou kácet stromy na svých pozemcích. S odkazem na nově zveřejněnou studii v časopisu Science o tom informovala agentura Reuters, jak píše ČTK.

Ekonomové si, na rozdíl od řady „ekologických“ aktivistů, vždy u svých návrhů provádějí analýzu přínosů a nákladů. V tomto případě zjistili, že by se skutečně jednalo o efektivní řešení.

Měli pro svou studii z čeho čerpat. Projekt se totiž podle ČTK už rozjel v Ugandě. Rychlost odlesňování ve 121 ugandských vesnicích, kde majitelé pozemků dostali 28 dolarů (627 Kč) za každý hektar půdy, na kterém nepokáceli stromy, se během dvou let snížila o více než polovinu. Ekonomové tvrdí, že v takovém případě užitek pro celou společnost jednoznačně a výrazně převyšuje tyto náklady.

Vědci navrhují, aby se za účelem zpomalování klimatických výkyvů a globálního oteplování tento postup rozšířil i do jiných chudých zemědělských států s významnými plochami deštných lesů, jako je např. Brazílie, Kongo či Peru. Aktivistům a dalším kritikům průmyslu, automobilů a vytápění, při nichž je do atmosféry vypouštěn oxid uhličitý, tak ubude další argument.

Opatření se však nehodí pro ty státy, kde zemědělci nemají deštné lesy na svých soukromých pozemcích nebo kde obecně příliš nefungují katastrální úřady či soudy při vymáhání soukromého vlastnictví.

Takovým případem je Indonésie, kde jsou zemědělci závislí na kácení či žďáření (vypalování) deštných lesů. Vzhledem k tomu, že je přeměna deštných lesů na zemědělská pole ilegální, indonéští zemědělci raději volí žďáření, protože je rychlejší.

I kdyby však tamním zemědělcům tyto pozemky patřily, snaha zabránit ústupu deštných lesů by tam vyšla pořádně draho. Bylo by jim totiž nutné zaplatit dostatečnou částku jako náhradu za jejich živobytí a živobytí jejich rodin, na což „ekologičtí“ aktivisté asi zapomněli.

Indonésie je přitom čtvrtým nejlidnatějším státem světa a rostlinné produkci se tam věnuje téměř polovina dospělých občanů.

Osudy tisíců českých horníků, kteří kvůli propouštění v OKD přišli o práci, jsou tragické a plní titulní strany českých novin. O co těžší by bylo vyřešit problém indonéských zemědělců, z nichž někteří, na rozdíl od slezských horníků, nemají ani dostatečný přístup k pitné vodě.

V souvislosti s kritizovaným vypalováním pralesů indonéskými agrárníky navíc připomeňme, že „ekologická“ organizace Greenpeace kritizovala svržení iráckého diktátora a nebezpečného masového vraha Saddama Husseina, který přitom v minulosti kromě jiných ekologických zločinů také nechal zapálit přes 200 milionů tun ropy, kvůli čemuž byl téměř celý Arabský poloostrov zahalen téměř rok do kouře.

V České republice pak všechny parlamentní strany s výjimkou ODS požadují urychlené schválení pařížské klimatické dohody, která má vést kromě razantního omezování průmyslu produkujícího oxid uhličitý právě také k placení chudým státům za boj proti globálnímu oteplování. Ze států G20 tuto dohodu odmítly ústy Donalda Trumpa Spojené státy americké. Otázkou také je, zda lze důvěřovat ekologickým slibům Čínské lidové republiky. Ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO) však na schválení dohody tlačí.

Líbí se vám tento článek? Prosíme, podpořte nezávislou žurnalistiku

Smyslem Svobodného fóra a deníku FORUM 24 je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí v České republice.

Abychom pro Vás mohli nadále pracovat, potřebujeme nutně Vaši pomoc. Jsme vděčni za každý, i malý finanční příspěvek. Váš finanční dar můžete zaslat na tento sbírkový účet: 4095439339/0800

Prosíme, informujte nás o Vašich finančních darech na mailu [email protected]