Ekonom a proděkan Národohospodářské fakulty VŠE v Praze Miroslav Ševčík se v Parlamentních listech (28. dubna) postavil na stranu četných zamlžovačů a dezinformátorů zpochybňujících ruský teroristický útok ve Vrběticích.
Ekonom a proděkan Národohospodářské fakulty VŠE v Praze docent Miroslav Ševčík byl v letech 1985 až 1989 člen Komunistické strany Československa a na konci roku 1989 byl zase hned u zakládání Liberálního institutu. Bojuje proti „socialismu“ Evropské unie, takže nepřekvapí, že v roce 2018 dostal Cenu institutu Václava Klause „za dlouhodobý přínos k rozvoji společenských věd“. Na akademickou půdu pozval vykládat Jiřího Ovčáčka a ocenil při té příležitosti jeho vzdělanost. Celkem pak nepřekvapí, že se připojil na stranu těch, kteří se po ruském útoku pustili do amerických imperialistů. Jak jinak.
Takto se docent Ševčík vyslovil:
„Celou situaci považuji za velmi nešťastnou a diplomaticky nezvládnutou.
Myslím si však, jestli celá situace proběhla tak, jak ji popisují česká média, k čemuž se hlásí především eurohujerští politici, tak organizátoři této akce museli dochodit maximálně čtyři třídy pomocné školy (pro mladší čtenáře to byly školy pro méně nadané žáky) a ti, co to sedm let vyšetřovali, tak museli mít ještě o dvě třídy pomocné školy méně.
Docela mě fascinuje skutečnost, že výplodům instituce, které velí osoba vyznamenaná CIA, tak lehce ve své nenávisti k Rusku podlehne velká část médiokracie, politikové, ale i řada našich spoluobčanů, přičemž žádný přesvědčivý důkaz předložen nebyl. Ještě jednou připomenu něco mladším čtenářům – že největší zločinci, kteří nejvíc uškodili naší zemi, ani z Ruska nepocházeli, ale byli to Ukrajinci (Brežněv) a Gruzínci (Stalin, Berija). V této záležitosti věřím spíše expertům typu pana Šándora než alarmistům ze senátu a současné opozice.“
A ještě k osobě ředitele BIS: „Tak já osobně plukovníku Koudelkovi, který obdržel vyznamenání CIA, takzvanou Tenetovu cenu za zahraniční spolupráci, nevěřím ani to, že se jmenuje Koudelka. Ne, že bych Putinovi věřil všechno, ale že se jmenuje Putin, to mu věřím.“
Tak to jsme rádi, že má Ševčík aspoň v něčem jasno. Nicméně jak se jmenuje ředitel BIS, to by se dalo ověřit v jeho rodném listě. Nositel vyznamenání od IVK a akademik by měl o práci s informacemi něco vědět. Pak sice není jasné, jak dospěl k tomu neotřelému názoru o vysoké vzdělanosti Jiřího Ovčáčka, ale třeba to byl nějaký komunisticko-liberální humor, co my víme.
Kdyby měl Ševčík zájem, našel by kolem ruského útoku a jeho aktérů dost informací. Když se budeme držet jednoho argumentu, který si dezinformátoři oblíbili, totiž že by Putinovi rozvědčíci přece nebyli tak neschopní, aby nedokázali otrávit Skripala a pořádně někde odpálit bombu, je pan Ševčík nedovzdělán.
V čem je dnešní doba jiná, popisují ve svém článku na serveru The Moscow Times Andrej Soldatov a Irina Borogan. Připomínají, že ještě před několika lety se dalo čekat, že Kreml nebo tajné služby budou po provalení operace na rozpacích. Dnes je to jinak.
„Existují dva způsoby, jak se mohli Rusové novému světu, kde se těžko něco utajuje, přizpůsobit. Mohli zvýšit profesionalitu svých tajných agentů, což je nákladné a dlouho to trvá. Nebo šlo začít používat agenty, u kterých je nedostatek výcviku nahrazen tvrdostí, loajalitou bez otázek a touhou po dobrodružství. Ruská vojenská rozvědka se náhodou v polovině 20. let 20. století dostala k velkému množství druhého typu operativců. Mělo to svůj důvod: za prezidentství Dmitrije Medveděva prošlo ministerstvo obrany reformami, které mimo jiné vedly k oslabení a snížení počtu členů jeho zpravodajské složky GRU.
Když se Putin v roce 2012 vrátil do Kremlu, jeho ministr obrany Sergej Šojgu byl odhodlán postavit GRU znovu na nohy. K tomu potřebovala GRU víc lidí, ale odkud ty nové lidi vzít? Jediným dostupným zdrojem rekrutů byly speciální jednotky. Byli to tvrdí chlapi, brutální, stateční a připravení zabíjet, ale rozhodně to nebyli agenti zpravodajské služby. Byli to právě tito operativci, kteří byli přiděleni k operaci v Salisbury, a změnili modus operandi ruské rozvědky.“
Putin také ví, že jeho země už je obviněna z tolika věcí (od sestřelení civilního letadla až po napadení sousední země), že jedno další odhalení na tom nemůže moc změnit. Navíc se dají obvinění použít pro vnitřní propagandu a ukazovat, jak je země „v obklíčení“ a pomlouvána.
Panu Ševčíkovi to ale bude nejspíš jedno. Prostě má názor, nebo předstírá, že ho má. Shodou okolností se ten jeho shoduje s tím, co vykládají v Moskvě. Různých mloků a ruských švábů se tu vyrojilo hodně. Jsou odolní a mají se k světu.
K té Ševčíkově práci s fakty jen technickou poznámku. Leonid Brežněv nebyl Ukrajinec. Brežněvovi rodiče byli Rusové a na Ukrajinu se přestěhovali za prací. Proto měl Brežněv, který se jim tam narodil, v dokumentech psanou národnost někdy ruskou, někdy ukrajinskou. To si asi Ševčík jen zapamatoval, co o původu Brežněva vykládal v srpnu 2018 šéf KSČM Vojtěch Filip.